Milan Dubský: Souznění

Rubrika: Literatura – Zamyšlení

Člověk se často zasní a ptá se, jaké city jsou našemu srdci vlastní? Touha, naděje, přátelství, láska? Proč po sobě toužíme, proč se chceme setkávat, vidět se, milovat?
Jsou to chvíle a skutečnost, kdy absentuje závist, nenávist, nepřátelství, sobectví, lstivost? Nebo mají v dané konfiguraci navrch dobro, láska, soucit, pravda, spravedlnost? Ale rovnovážných stavů a vztahů je v přírodě, ve světě i ve společnosti málo a nejsou stálé, protože všechno se mění a tak člověk je jednou laskavý, milý, dobrosrdečný a jindy hrubý, zlý, vypočítavý, zákeřný.
Na čem to všechno záleží? Zcela jistě ne pouze na jednom činiteli. Na to je průběh života příliš složitý. Ale pocit souznění tam nemůže chybět. Souznění v tužbách, přáních, cílech a ještě v mnohém dalším.

Když Spartakus vedl svoji sedmdesátisícovou armádu ponížených, vykořisťovaných, tak ve všech otrocích oscilovalo souznění v touze po svobodě, v touze po porážce krutého režimu.
Když v listopadu 1989 znělo zvonění klíčů na náměstích českých a slovenských měst, také tam bylo souznění snah a vůle změnit nespravedlivý režim, zlomit hůl moci jedné strany, která jako menšina rozhodovala o většině a jejich osudech. Když je jednota v jedné nebo ve více věcech, je možno zvonit klíči, či jiným způsobem dát najevo takové souznění.

Druhá půle listopadu onoho památného roku 1989 zněla souzněním. Ale ne všichni mezi zvonícími klíči zněli v akordu souznění libě, harmonicky. To se ukázalo později, a ukazuje dodnes, a bude se ukazovat stále. Jako všechno, tak i souznění není trvalé.
Ušlechtilý kov, slitina vydrží déle, zůstává stálý a krásný. Stejné je to se vztahy lidí. Čím jsou lidé a jejich srdce a duše ušlechtilejší, tím je jejich souznění ať již v lásce, přátelství, občanském soužití, přístupu k bližním, dětem, k rodině trvalejší, trvá déle a přináší všem, kteří znějí v tomto harmonickém akordu nejen uspokojení, pocity dobré pohody a sounáležitosti, ale i užitek, když společně realizují dobré, spravedlivé cíle, jež společnost sjednocují a nerozdělují ji mezi ty nahoře a ty dole.

Soužití lidí v různorodé společnosti je složité. Sladit zájmy všech se nikdy nepodaří. Když se ve společnosti vytvoří ve jménu společných zájmů většina, pak může ovlivňovat poměry ve společnosti, politiku k pozitivnímu vývoji, ale i vývoji negativnímu,v nejhorším případě diktovat těm zbývajícím.
Když se vytvoří více početnějších skupin, musí hledat nějaké společné body, cíle, které by je mohly spojovat, a tak dojít také k určitému druhu souznění.
Ale i souznění jsou různá. K souznění může dojít v kolektivu největších sobců, kteří se obohacují na úkor spoluobčanů, skupin nebo i celých národů a států.
Patří k nim třeba pooly, seskupení či aliance výrobců farmaceutických výrobků, kteří udržují vysoké ceny léků, zbrojařské koncerny a jejich lobby, kteří vydělávají na zbraních a válkách, fašistické strany, v jejichž programu je násilí, snaha ovládnout jiné a popírat demokracii a svobodu.
Členové podobných zlovolných skupin také mají pocit souznění. Ale to je souznění disharmonické, vzhledem k lidské společnosti a často nejen k ní, nýbrž k celému okolnímu světu, přírodě, logice a smyslu jakékoli existence.
V harmonii, v čistém, krásném zvuku je nádherné souznění tónů, které tvoří libě a opojně znějící akord. Tak by měly i naše tužby, úsilí a snahy, přestože je to často, ba skoro stále, někdy nesnadné, vyúsťovat v dobré souznění. Protože v harmonii pozitivních výbojů ducha se vždy dobře žilo a může žít. Ale bez snahy většiny se k takové písni jen tak nedostaneme. Ale pokoušet bychom se o to mohli stále. Je v tom cíl i smysl života.
A řekněte, lze žít smysluplně bez cíle? 

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz 
František Frk Kratochvíl - prezentace

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 05. 2007.