BUM!
Myšlenky se rozlétly
jako hejno divokých hus
po pytlákově výstřelu

 OPATRNÝ ČLOVĚK

 

Kdyby se ho náhle jednou zeptali

TŘEBA

PROČ JE NA SVĚTĚ RÁD

určitě by se rozpačitě podrbal ve vlasech

vzal hlavu do dlaní

dlouze zapřemýšlel

načež by jim suverénně vysvětlil

ŽE:

Podle mého názoru

chceme-li se na něj ovšem dívat

z objektivního hlediska

přičemž se ovšem rozhodně nesmí

zapomínat na subjektivní vizi

skutečnosti tázaného

dá se věc hodnotit

bohužel pouze v globálu

neboť není zdaleka

podle všech zákonů

zdravého lidského rozumu vyloučené

že osobní přístup k této otázce

by nebyl případně zkoumán

i z jiné stránky

z čehož vyplývá

že odpověď by mohla být

v jistých choulostivých situacích

které nepochybně v průběhu času nastanou

kvalifikována de facto

jako důkaz nesporné viny

což - jak jistě pochopíte

není logicky

tak docela neoprávněná obava

neboť ze zkušeností již víme

že i mnohem triviálnější případy

skončily katastrofou

Proto mě laskavě omluvte

Pánové - ?

 

 

    

RANNÍ VZTEK

 

Ráno

když mě vzteklé vytí

nataženého plechového budíku

vyrve z hřejivé náruče

sladkého spánku

když oční víčka

silou několika kilopondů

protrhnout bariéru hmoty

slepující oči v jeden celek

když mým zmuchlaným tělem

projede impuls dravého protáhnutí

a uvědomění si přítomnosti

na tomto světě

v tu chvíli ve mně pokaždé

vzkypí sisyfovský vztek

že musím vstát

že se musím umýt že se musím oholit

že se musím obléknout

že se musím najíst

že musím jít do práce

a že TOHLE VŠECHNO

automaticky pokaždé

MUSÍM

 

Natáhnu proto budíka

vždy o patnáct minut dopředu

opět sladce usnu a za čtvrt hodiny

se vztekám znovu

někdy vstávám už za svítání

abych se mohl dosyta vyvztekat

neboť zkušenost mě naučila

že pouze

VZTEK JE

KOŘENÍM DOBRÉ NÁLADY

 

 

ZAPOMENUTÉ KABÁTY V KAVÁRNĚ SLÁVIE 

Seděli za obrovskou tabulí skla

kavárny Slávie

po očku pozorovali valící se řeku

a prolévajíc hrdlem potok lihoviny

sentimentálně oprašovali

dějiny svého mládí.

 

Číšník v nažehleném fráčku

vířil kolem jejich stolu

zakouřený vzduch

jakoby se snažil

těm zapadlým vzpomínkám

v hlavách senilních starců

podat pomocnou ruku

Kdeže loňské sněhy jsou …

 

Když probrali dětství

vrhli se na nejlepší léta

 

Před obrovskou tabulí sklad

kavárny Slávie se už dávno zešeřilo

 

pod jejich dechem i mouchy

začaly opile vrávorat vzduchem

a jejich hlasy se zvýšily

úměrně s hladinou alkoholu v krvi

 

Ani nezpozorovali

že se znovu vrátili do dětství

a že se už po x-té

marně snaží přehádat

který z nich to vlastně tenkrát

na počet Josefa Švejka

plivnul na obraz císaře pána

a dostal potom řemenem

na holou

 

Světla uvnitř kavárny Slávie zhasla

 

Po Národní třídě se potácejí

dva staříci s prošedivělými vlasy

 

Milence líbající se v tmavé uličce

udivují moderním názorem na sex

 

Černou kočku

mihnoucí se jim pod nohama

berou křížovým útokem

 

A pod vývěsním štítem

Klášterní vinárny

roní hořké slzy zklamání

nad neuvěřitelně krátkou

pracovní dobou

 

Uniformovaného strážce zákona žádají

aby je nechal

párkrát vystřelit

z revolveru

a když jsou vzápětí požádáni

o předložení občanského průkazu

údivem rozšiřují oči

neboť jsou

na nejvyšší míru překvapeni

že si v šatně kavárny Slávie

opět zapomněli

vyzvednout kabáty!

 

Nedá se nic dělat

Zítra tam musíme znovu !!!

 

A doma je čeká –

jako obvykle:

 

Kolikrát ti mám

propánakrále říkat

že si máš s sebou vždycky brát

dva kabáty!

Vždyť se takhle nastydneš –

dědku jeden bláznivej!!!

 

 

 NEÚNAVNÝ BÁSNÍK

 

Hele mami

to je padesátá …!

 

Proboha!

Už zase píšeš básně!?!

(nádech)

Já se z tebe zblázním –

kdyby ses raději učil –

tady můžeš dojít nakoupit –

vyluxovat pokoj –

utřít prach –

zalít kytky –

nebo si spravit díry v ponožkách –

(výdech)

(nádech)

Jistě už máš všechny úkoly na pondělí –

je potřeba vynést koš s odpadky –

a mohl bys mi utřít taky jednou nádobí –

prostři stůl a připrav talíře na polévku –

zavolej tátu k obědu nebo to vystydne –

(výdech)

… to už to máš všechno hotový

že pořád ještě sedíš …!?!

 

Mami!?!

Chceš přečíst moji

jednapadesátou básničku?

 

…. Já jsem ti snad něco říkala …!

 

Poslouchej! Jmenuje se

„Mám rád svojí mámu“

 

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Milan Markovič
	Ladislav Gerendáš
	Jiří Menzel
	Vladimír Just
	Jan Vodňanský
	Jan Krůta
	PhDr. Ing. Zdeněk Hajný
	Zdeněk Pošíval

Další autoři »