Pavel Loužecký: Každodenní chvilka poezie

Rubrika: Literatura – Zábava

Není poezie jako poezie. Některá se dá číst bez újmy na zdraví, jiná jen s manuálem "Co tím chtěl básník říci".
I já jsem se v mládí pokoušel tvořit něco na způsob poezie. Jenže - jak jsem celý život zaměřen na dělání všeho, co se odlišuje od průměru, tak i v této oblasti jsem se snažil odlišit od svých kolegů. A tak inspirován Jiřím Žáčkem a Janem Rejžkem jsem v roce 1981 vytvořil krátkou sbírku, která "ulehla" až do redaktorského šuplíku tehdy ještě Československého spisovatele, aby samozřejmě nikdy tiskem nevyšla. Básničky se ale četly: například ve Viole a v Rubínu v pořadu "Zelené peří". Snad vám tedy i po těch letech některé básničky vykouzlí úsměv na rtech, jako se to dařilo tehdy ....


 

 

DUŠEVNÍ PYTLÁK

 BUM!
Myšlenky se rozlétly

jako hejno divokých hus
po pytlákově výstřelu

Eh –
Zas netrefil!
 
POSLEDNÍ SOUKROMÝ TELEFONÁT
 
Chodíval z práce nesmírně unavený
a mimo sobot a nedělí
necítil prakticky ruce ani uši
 
Jaké však bylo
jednoho pošmourného dne jeho zděšení
to si nikdo neumí představit
 
Při osmačtyřicátém
soukromém telefonním hovoru
mu sluchátko přirostlo k uchu
 
 
NEJLEPŠÍ PŘÍTEL PSA
 
Spával s ním v boudě
Čurali bok po boku na stejný patník
Ohlodávali vždy společně tutéž kost
Štěkali jako jeden pes na zlé lidi
A když musel jít ráno do práce
často si zapomínal sundat
z krku řetěz a z úst náhubek
 
Zamyslel se nad sebou
až onoho večera
kdy nečekaně vrhnul
šest kňučících štěňat
 
  
OBJEV
 
Tak tomuhle se říká
zatmění mozku … !
pomyslel si
s vítězným úsměvem na rtech
načež pomalu vstal
zatlačil si obrovskou bouli na čele
a dalšímu sloupu
se už obratně vyhnul
 
 
PRACANT
 
Plných čtyřiadvacet hodin denně
seděl mezi čtyřmi holými stěnami
a tupě zíral do prázdna
Naráz pak vyžahl láhev rumu
otočil list v kalendáři
a dal se opět do práce
 
  
LESNÍK
 
Založil rodinu
jen s jediným úmyslem:
aby si měl kde
odpočinout od přírody
 


KRÁL ZVÍŘAT

Řval
až se všichni kolem něj třásli
Byl to pravý a nefalšovaný
král zvířat
s královskou hřívou
strašlivými tesáky
unaveným pohledem
a uctivým respektem
všeho živého
Náhle jeho řev utichl
Zřízenec mu přinesl oběd
 
NESPRAVEDLNOST
 
Myslel – tedy byl
Nemyslel – a přesto byl taky
 
 
  ŽÍZEŇ
 
Tak dlouho
chodil se džbánem pro vodu
až se jednou naštval
utrhl ucho
a poslal manželku
pro pivo
 
 KAŽDODENNÍ CHVILKA POEZIE
 
Stejně je to nejkrásnější chvíle –
Nad hlavou poletují v nepostřehnutelných křivkách
tečky stříbřitých much
Nejbáječnější myšlenky samy se v mozku
šikují v mnohatisícové zástupy
aby až do úplné agónie smyslů
zaplavily tvé citlivé nitro
A ozón je prosycen desítkami nejrozmanitějších vůní
nutících vždy znovu a znovu
s rozkoší vdechnout a opět vydechnout
Zářící bělostný papír svádí tě
vykroužit ohořelou zápalkou
dosud neznámý profil Mony Lízy
a pokusit se alespoň pomyslně
umístit jej ve zlatém rámu
vedle originálu v Louvru
Rozžhavené slunce tě při tom všem
svými zlatými bodci šimrá na nahých kolenou
a perlivé šumění nad tvou hlavou
se rázem mění v diamantový déšť
 
Jen jednoho se děsíš:
Až zas někdo přilítne
vztekle zabuší na dveře
a hrozným hlasem zařve:
Ksakru! Co tam děláte takovou dobu
na tom hajzlu !?!
 
VÁŠEŇ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE
 
Věruško, prosím vás …!
Na druhou mi svolejte
poradu náměstků.
 
Pět minut před třetí –
/pište si to, ženská!/
mi zavoláte Kudrnu z technickýho.
 
V půl čtvrtý přinesete čtyři kávy
pro návštěvu z Filipín
a zajistíte tlumočníka –
/ale určitě nebo bude malér!/
písařku a ekonomickýho náměstka.
 
Tohle všechno musí skončit
nejdéle pět minut před pátou,
rozumíte?
Kdyby se to protáhlo,
zavoláte mi jako v neodkladné
záležitosti
a já zmizím …
/máte to všechno zapsaný?/
 
Tak můžete jít …!
 
Čtvrt na šest. Věruška zapomněla!!!
 
…. pane generální, promiňte –
 
Omluvte mě, pánové, opravdu musím –
Proboha, ženská, já vás zardousím !!!
 
Haló, taxi!
Člověče nepředbíhejte, spěchám –
 
Ahoj, zlato! Už to běží?
C O Ž E ?!?!?
 
Generální ředitel padl zdrcen do koženého křesla.
Zas přišel o Večerníčka !!!
 

 
NEMOC Z POVOLÁNÍ  

Občas se mi stává

že mnou najednou zničehož nic
projede takový nějaký podivný třes
v hlavě se mi rozsvítí
pak zasejc zhasne
před očima se mi zjeví
malinkatý barevný číslíčka
celý to udělá
prd – cink – bum – prásk
a jsme zas na měsíc
úplně vygumovanej



ROZHOVOR O KARIÉŘE ZAČÍNAJÍCÍHO BÁSNÍKA

Než přistoupíme rovnou k věci
rád bych vám ještě připomenul
že můj
OTEC
má velmi vysoké postavení
na ministerstvu kultury
STRÝC
je členem předsednictva vlády
a můj
BRATR
zastává vysokou funkci ve
svazu spisovatelů
 
Slyšel jsem o vás
ŽE PRÝ ZATÍM JEŠTĚ JSTE
nejlepším kritikem
a největším vydavatelem poezie
Nechtěl byste si přečíst
pár mých nových básní?
 
    
DOBRÝ ZVYK
 
Stalo se dobrým zvykem
že ten nejmladší
chodil vždy
ke konci pracovní doby
s malovaným džbánkem
ke Flekům
 
Byl to snad jediný případ
v dějinách ješitnosti
kdy si i ženy
přidávaly léta
 
Navzdory tomu
přesto však
pilo se
každý den

 

 OPATRNÝ ČLOVĚK
 
Kdyby se ho náhle jednou zeptali
TŘEBA
PROČ JE NA SVĚTĚ RÁD
určitě by se rozpačitě podrbal ve vlasech
vzal hlavu do dlaní
dlouze zapřemýšlel
načež by jim suverénně vysvětlil
ŽE:
Podle mého názoru
chceme-li se na něj ovšem dívat
z objektivního hlediska
přičemž se ovšem rozhodně nesmí
zapomínat na subjektivní vizi
skutečnosti tázaného
dá se věc hodnotit
bohužel pouze v globálu
neboť není zdaleka
podle všech zákonů
zdravého lidského rozumu vyloučené
že osobní přístup k této otázce
by nebyl případně zkoumán
i z jiné stránky
z čehož vyplývá
že odpověď by mohla být
v jistých choulostivých situacích
které nepochybně v průběhu času nastanou
kvalifikována de facto
jako důkaz nesporné viny
což - jak jistě pochopíte
není logicky
tak docela neoprávněná obava
neboť ze zkušeností již víme
že i mnohem triviálnější případy
skončily katastrofou
Proto mě laskavě omluvte
Pánové - ?
 
 
    
RANNÍ VZTEK
 
Ráno
když mě vzteklé vytí
nataženého plechového budíku
vyrve z hřejivé náruče
sladkého spánku
když oční víčka
silou několika kilopondů
protrhnout bariéru hmoty
slepující oči v jeden celek
když mým zmuchlaným tělem
projede impuls dravého protáhnutí
a uvědomění si přítomnosti
na tomto světě
v tu chvíli ve mně pokaždé
vzkypí sisyfovský vztek
že musím vstát
že se musím umýt že se musím oholit
že se musím obléknout
že se musím najíst
že musím jít do práce
a že TOHLE VŠECHNO
automaticky pokaždé
MUSÍM
 
Natáhnu proto budíka
vždy o patnáct minut dopředu
opět sladce usnu a za čtvrt hodiny
se vztekám znovu
někdy vstávám už za svítání
abych se mohl dosyta vyvztekat
neboť zkušenost mě naučila
že pouze
VZTEK JE
KOŘENÍM DOBRÉ NÁLADY
 
 
ZAPOMENUTÉ KABÁTY V KAVÁRNĚ SLÁVIE 

Seděli za obrovskou tabulí skla
kavárny Slávie
po očku pozorovali valící se řeku
a prolévajíc hrdlem potok lihoviny
sentimentálně oprašovali
dějiny svého mládí.
 
Číšník v nažehleném fráčku
vířil kolem jejich stolu
zakouřený vzduch
jakoby se snažil
těm zapadlým vzpomínkám
v hlavách senilních starců
podat pomocnou ruku
Kdeže loňské sněhy jsou …
 
Když probrali dětství
vrhli se na nejlepší léta
 
Před obrovskou tabulí sklad
kavárny Slávie se už dávno zešeřilo
 
pod jejich dechem i mouchy
začaly opile vrávorat vzduchem
a jejich hlasy se zvýšily
úměrně s hladinou alkoholu v krvi
 
Ani nezpozorovali
že se znovu vrátili do dětství
a že se už po x-té
marně snaží přehádat
který z nich to vlastně tenkrát
na počet Josefa Švejka
plivnul na obraz císaře pána
a dostal potom řemenem
na holou
 
Světla uvnitř kavárny Slávie zhasla
 
Po Národní třídě se potácejí
dva staříci s prošedivělými vlasy
 
Milence líbající se v tmavé uličce
udivují moderním názorem na sex
 
Černou kočku
mihnoucí se jim pod nohama
berou křížovým útokem
 
A pod vývěsním štítem
Klášterní vinárny
roní hořké slzy zklamání
nad neuvěřitelně krátkou
pracovní dobou
 
Uniformovaného strážce zákona žádají
aby je nechal
párkrát vystřelit
z revolveru
a když jsou vzápětí požádáni
o předložení občanského průkazu
údivem rozšiřují oči
neboť jsou
na nejvyšší míru překvapeni
že si v šatně kavárny Slávie
opět zapomněli
vyzvednout kabáty!
 
Nedá se nic dělat
Zítra tam musíme znovu !!!
 
A doma je čeká –
jako obvykle:
 
Kolikrát ti mám
propánakrále říkat
že si máš s sebou vždycky brát
dva kabáty!
Vždyť se takhle nastydneš –
dědku jeden bláznivej!!!
 
 
 NEÚNAVNÝ BÁSNÍK
 
Hele mami
to je padesátá …!
 
Proboha!
Už zase píšeš básně!?!
(nádech)
Já se z tebe zblázním –
kdyby ses raději učil –
tady můžeš dojít nakoupit –
vyluxovat pokoj –
utřít prach –
zalít kytky –
nebo si spravit díry v ponožkách –
(výdech)
(nádech)
Jistě už máš všechny úkoly na pondělí –
je potřeba vynést koš s odpadky –
a mohl bys mi utřít taky jednou nádobí –
prostři stůl a připrav talíře na polévku –
zavolej tátu k obědu nebo to vystydne –
(výdech)
… to už to máš všechno hotový
že pořád ještě sedíš …!?!
 
Mami!?!
Chceš přečíst moji
jednapadesátou básničku?
 
…. Já jsem ti snad něco říkala …!
 
Poslouchej! Jmenuje se
„Mám rád svojí mámu“

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 08. 2004.