Pavel Loužecký: Každodenní chvilka poezie
Rubrika: Literatura – Zábava
Není poezie jako poezie. Některá se dá číst bez újmy na zdraví, jiná jen s manuálem "Co tím chtěl básník říci".
I já jsem se v mládí pokoušel tvořit něco na způsob poezie. Jenže - jak jsem celý život zaměřen na dělání všeho, co se odlišuje od průměru, tak i v této oblasti jsem se snažil odlišit od svých kolegů. A tak inspirován Jiřím Žáčkem a Janem Rejžkem jsem v roce 1981 vytvořil krátkou sbírku, která "ulehla" až do redaktorského šuplíku tehdy ještě Československého spisovatele, aby samozřejmě nikdy tiskem nevyšla. Básničky se ale četly: například ve Viole a v Rubínu v pořadu "Zelené peří". Snad vám tedy i po těch letech některé básničky vykouzlí úsměv na rtech, jako se to dařilo tehdy ....
BUM!
Myšlenky se rozlétly
jako hejno divokých hus
po pytlákově výstřelu
KRÁL ZVÍŘAT
Řval
NEMOC Z POVOLÁNÍ
Občas se mi stává
že mnou najednou zničehož nic
projede takový nějaký podivný třes
v hlavě se mi rozsvítí
pak zasejc zhasne
před očima se mi zjeví
malinkatý barevný číslíčka
celý to udělá
prd – cink – bum – prásk
a jsme zas na měsíc
úplně vygumovanej
ROZHOVOR O KARIÉŘE ZAČÍNAJÍCÍHO BÁSNÍKA
- OPATRNÝ ČLOVĚK
- Kdyby se ho náhle jednou zeptali
- TŘEBA
- PROČ JE NA SVĚTĚ RÁD
- určitě by se rozpačitě podrbal ve vlasech
- vzal hlavu do dlaní
- dlouze zapřemýšlel
- načež by jim suverénně vysvětlil
- ŽE:
- Podle mého názoru
- chceme-li se na něj ovšem dívat
- z objektivního hlediska
- přičemž se ovšem rozhodně nesmí
- zapomínat na subjektivní vizi
- skutečnosti tázaného
- dá se věc hodnotit
- bohužel pouze v globálu
- neboť není zdaleka
- podle všech zákonů
- zdravého lidského rozumu vyloučené
- že osobní přístup k této otázce
- by nebyl případně zkoumán
- i z jiné stránky
- z čehož vyplývá
- že odpověď by mohla být
- v jistých choulostivých situacích
- které nepochybně v průběhu času nastanou
- kvalifikována de facto
- jako důkaz nesporné viny
- což - jak jistě pochopíte
- není logicky
- tak docela neoprávněná obava
- neboť ze zkušeností již víme
- že i mnohem triviálnější případy
- skončily katastrofou
- Proto mě laskavě omluvte
- Pánové - ?
- RANNÍ VZTEK
- Ráno
- když mě vzteklé vytí
- nataženého plechového budíku
- vyrve z hřejivé náruče
- sladkého spánku
- když oční víčka
- silou několika kilopondů
- protrhnout bariéru hmoty
- slepující oči v jeden celek
- když mým zmuchlaným tělem
- projede impuls dravého protáhnutí
- a uvědomění si přítomnosti
- na tomto světě
- v tu chvíli ve mně pokaždé
- vzkypí sisyfovský vztek
- že musím vstát
- že se musím umýt že se musím oholit
- že se musím obléknout
- že se musím najíst
- že musím jít do práce
- a že TOHLE VŠECHNO
- automaticky pokaždé
- MUSÍM
- Natáhnu proto budíka
- vždy o patnáct minut dopředu
- opět sladce usnu a za čtvrt hodiny
- se vztekám znovu
- někdy vstávám už za svítání
- abych se mohl dosyta vyvztekat
- neboť zkušenost mě naučila
- že pouze
- VZTEK JE
- KOŘENÍM DOBRÉ NÁLADY
- ZAPOMENUTÉ KABÁTY V KAVÁRNĚ SLÁVIE
Seděli za obrovskou tabulí skla- kavárny Slávie
- po očku pozorovali valící se řeku
- a prolévajíc hrdlem potok lihoviny
- sentimentálně oprašovali
- dějiny svého mládí.
- Číšník v nažehleném fráčku
- vířil kolem jejich stolu
- zakouřený vzduch
- jakoby se snažil
- těm zapadlým vzpomínkám
- v hlavách senilních starců
- podat pomocnou ruku
- Kdeže loňské sněhy jsou …
- Když probrali dětství
- vrhli se na nejlepší léta
- Před obrovskou tabulí sklad
- kavárny Slávie se už dávno zešeřilo
- pod jejich dechem i mouchy
- začaly opile vrávorat vzduchem
- a jejich hlasy se zvýšily
- úměrně s hladinou alkoholu v krvi
- Ani nezpozorovali
- že se znovu vrátili do dětství
- a že se už po x-té
- marně snaží přehádat
- který z nich to vlastně tenkrát
- na počet Josefa Švejka
- plivnul na obraz císaře pána
- a dostal potom řemenem
- na holou
- Světla uvnitř kavárny Slávie zhasla
- Po Národní třídě se potácejí
- dva staříci s prošedivělými vlasy
- Milence líbající se v tmavé uličce
- udivují moderním názorem na sex
- Černou kočku
- mihnoucí se jim pod nohama
- berou křížovým útokem
- A pod vývěsním štítem
- Klášterní vinárny
- roní hořké slzy zklamání
- nad neuvěřitelně krátkou
- pracovní dobou
- Uniformovaného strážce zákona žádají
- aby je nechal
- párkrát vystřelit
- z revolveru
- a když jsou vzápětí požádáni
- o předložení občanského průkazu
- údivem rozšiřují oči
- neboť jsou
- na nejvyšší míru překvapeni
- že si v šatně kavárny Slávie
- opět zapomněli
- vyzvednout kabáty!
- Nedá se nic dělat
- Zítra tam musíme znovu !!!
- A doma je čeká –
- jako obvykle:
- Kolikrát ti mám
- propánakrále říkat
- že si máš s sebou vždycky brát
- dva kabáty!
- Vždyť se takhle nastydneš –
- dědku jeden bláznivej!!!
- NEÚNAVNÝ BÁSNÍK
- Hele mami
- to je padesátá …!
- Proboha!
- Už zase píšeš básně!?!
- (nádech)
- Já se z tebe zblázním –
- kdyby ses raději učil –
- tady můžeš dojít nakoupit –
- vyluxovat pokoj –
- utřít prach –
- zalít kytky –
- nebo si spravit díry v ponožkách –
- (výdech)
- (nádech)
- Jistě už máš všechny úkoly na pondělí –
- je potřeba vynést koš s odpadky –
- a mohl bys mi utřít taky jednou nádobí –
- prostři stůl a připrav talíře na polévku –
- zavolej tátu k obědu nebo to vystydne –
- (výdech)
- … to už to máš všechno hotový
- že pořád ještě sedíš …!?!
- Mami!?!
- Chceš přečíst moji
- jednapadesátou básničku?
- …. Já jsem ti snad něco říkala …!
- Poslouchej! Jmenuje se
- „Mám rád svojí mámu“
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 08. 2004.