Jitka Dolejšová - Václav R. Židek: Jak kreativní Jitka k Pozitivním novinám přišla

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

Jako autor POZITIVNÍCH NOVIN musím přiznat, že jsem od samého začátku vášnivým čtenářem všeho, co napíše má kolegyně Jitka Dolejšová.
Když jsem byl před několika dny v Praze, nedalo mi to abych se s ní nesetkal a nepožádal ji o krátký rozhovor a tak dal možnost našim čtenářům nakouknout ještě více za „záclonku“ soukromí této v poslední době nejpilnější autorky POZITIVNÍCH NOVIN.
Sešli jsme se na Vinohradech v restaurantu hotelu Legie, kde jsme měli možnost si upřímně popovídat a já ještě stačil zaznamenat následující rozhovor.
Jak jsi, Jitko, přišla k POZITIVNÍM NOVINÁM?
Začátkem listopadu 2004 jsem si prohlížela na internetu nejnovější vydání deníků. Byla to samá katastrofa, násilí, ekologické havárie, chmurná budoucnost planety, která, pokud se nezadusí odpadky, se srazí s ohromným meteoritem… Najednou vidím název: „Pozitivní noviny“. Bylo to jako pohlazení od maminky, sluníčko v té pochmurné černi a šedi. Když jsem četla uveřejněné příspěvky, zajásala jsem. Byla to „moje krevní skupina“. Zkusila jsem o tom napsat vydavateli Pavlu Loužeckému a připojila dvě podzimní básničky. Pavel to ještě ten den otiskl a tím to všechno nastartoval…

Co bylo příčinou, že ses rozhodla psát?
Nerozhodla jsem se, to jen Někdo „nahoře“ otevřel kohoutek s nápady a inspirací.
 
Jak vidíš POZITIVNÍ NOVINY do budoucnosti?
Vidím slávu velikou, která hvězd se dotýká… Mnoho kvalitních autorů, ještě více stálých spokojených čtenářů. Pestrý obsah, aby si každý mohl najít to svoje. Humor, zamyšlení, nápady, vzájemná propojenost. Noviny o životě a ze života, kterým každý rozumí. Dětskou rubriku s poznávacím, zábavným a láskyplným obsahem. Pro čtenáře možnost zasílat originální fotopřání PN, a to i v němčině a angličtině. Papírové vydání PN pro ty, kteří nemají přístup k internetu. PN s velkými písmeny, aby si v nich mohli číst i starší lidé. PN namluvené na kazetách či CD, s hudbou, pro ty, kteří číst nemohou. Ročenku s výběrem toho nejlepšího, co každý rok bylo uveřejněno, ve verzi písemné i digitální. Samostatné nakladatelství se zárukou originality a kvality. Setkávání autorů i čtenářů.
 
Co je pro tebe pozitivita ?
O tom by se dalo povídat dlouho. Pozitivní pohled na svět je vidět svět takový, jaký je. Ale přistupovat k němu z té veselejší stránky, s vědomím, že mohu určitým způsobem nabízet pomoc lidem kolem sebe. Někomu stačí naslouchat, jinému dát radu, pokud o to stojí, dalšímu říci o pěkné galerii nebo mu pustit oblíbenou hudbu, někomu udělat radost pár verši nebo ho povzbudit tím, že mu ukážu, jak to vidím já. Podporujeme se navzájem. Každému je někdy ouvej, proto jsou tu ostatní lidi, a vzájemné vztahy vytvářejí nesmírnou energii, sílu a podporu.
Každý z nás pluje nějakou řekou, klidnou nebo plnou kamenů, útesů, vodopádů, vírů. Každý má své plavidlo - někdo má loď velkou a zdobenou, někdo má jen vor, který ale voní dřevem a může na něj nastoupit každý, kdo to potřebuje, někdo se žene ve sportovní kánoi a nestíhá se rozhlédnout… Ta moje lodička, na boku už dost odřená, se kolébá ze strany na stranu, zatéká do ní, houpá se v peřejích, občas nabere další vodu… Ale mám svůj modrý hrníček a pořád se snažím tu vodu vylévat a vychutnávám si, když přijde na chvíli klidná voda a já se mohu zhluboka nadechnout, zdvihnout hlavu vzhůru a podívat se, jak krásně svítí slunce a obloha je blankytně modrá. V tu chvíli sbírám síly pro další cestu – kdo ví, co mi řeka chystá támhle za tou zátočinou ??? A o tom to asi je. Pro mě je pozitivita ten  modrý hrníček, kterým vylévám vodu ze své loďky…
 
Přemýšlela jsi někdy o vydání knížky?
Před pěti lety jsem dala dohromady asi 50 dětských básniček, tématicky rozdělených. Dokonce i název tato sbírka měla. Ale tajemnice v nakladatelství, kam jsem dala básničky k posouzení, se po půl roce ozvala, že trh je přeplněn, moje jméno neznámé.. Ale ať klidně píšu dál…Pak už jsem to nikdy nezkoušela. Ale klidně píšu dál.
 
Musím na Tebe, Jitko, čtenářům prozradit, že v nejbližším čase budeš psát svou poezii také pro děti na webových stránkách Nadace na ochranu zvířat  - http://www.ochranazvirat.cz . Zcela jistě to bude práce více než užitečná, která zasluhuje pozornost. Píšeš si někdy do šuplíku?
Jsem radši, když dílko jde hned do světa. Tím ožívá. Když je něco v šuplíku dlouho, stává se z toho nepoužitelná mrtvolka. Šuplík by měl být jen přechodným bydlištěm, kde myšlenky na papíře chvilku dozrávají nebo se usazují – a pak hned s nimi mezi lidi!
 
Co je ti nejbližší – poezie, próza, reportáže, fejetony, povídky…?
Ještě před půl rokem bych jednoznačně odpověděla, že poezie. Dnes bych to upřesnila – pro děti vede poezie, pro dospělé náhled na svět z lepší stránky, a to formou úvahy, zamyšlení, fejetonu či malého příběhu.
 
Co považuješ v POZITIVNÍCH NOVINÁCH za největší úspěch?
Že se podařilo spojit lidi, kteří by se možná jinak nepotkali. 
 
…a u sebe?
Že mohu být u toho.
 
Pokládáš se za optimistického člověka?
Jsem realisticky naivní optimista, u jehož nohou má vždycky místo pes a jen málokdy pesimismus.
 
Co tě naposledy hodně vytočilo?
Centrifuga v italském zábavním parku. To se mi hlava točila celé odpoledne.
 
Kdy jsi prožívala nebo snad prožíváš nejhezčí období tvého života?
Každý den prožívám drobné radosti.
 
A naopak, co bylo nejtěžší?
Když jsem v den, kdy mi zemřel tchán, musela jet na univerzitu do Olomouce obhajovat diplomovou práci a dělat státní zkoušky.
 
Existuje něco, z čeho máš strach, ať už v osobním životě anebo v profesi?
Bojím se pavouků a zubaře.
 
Kde získáváš energii, neboli kde se „nabíjíš“ ?
V přírodě. Je mi dobře v horách, v lese, u horských potoků, a také v mořských vlnách. Energii mi dávají lidé okolo – svým úsměvem, povzbuzením, projevenou radostí. A někteří už jenom tím, že JSOU, a já jim mohu být nablízku.
 
Co myslíš, že může být brzdou proti stárnutí?
Kdo je aktivní i ve vyšším věku, zajímá se o dění kolem sebe, pracuje na sobě, ten nemá na stárnutí prostě čas. Stáří a mládí je pouze stav duše.
 
…a proti blbnutí?
Kdo už blbý je, ten už takovým zůstane. Ale máš asi na mysli „hloupnutí“. Tak tedy: Ginko biloba, zelený čaj a jakákoli tvůrčí činnost. Cvičit tělo i ducha. K tomu slovy klasika: Učit se, učit se – a to třetí jsem zapomněla.
 
Myslíš, že je rozdíl mezi blbostí a pitomostí? Jestliže ano, tak jaký?
Pitomost je skutek, blbost je vlastnost a u někoho skoro diagnóza.
 
Měla by se zavést cenzura na ukazování a tím propagování brutality?
Média ať si uveřejňují, co chtějí. Ta cenzura by měla být vnitřní, v nás samotných. Už na této úrovni rozhodujeme o tom, které informace k sobě pustíme. Cenzorem pro děti pak musí být v první řadě rodiče. Ti mají největší vliv a zodpovědnost.
 
Co má podle tebe největší vliv na stoupající tendenci násilí dětí?
Přetechnizovaný svět a odtržení od přírody. Děti v zajetí akčních filmů a brutálních her mají zážitky zprostředkované, nemají osobní zkušenost s dobrem a zlem, neodlišují zcela jasně realitu od fikce. Navíc někteří rodiče, kteří by měli být pro dítě základním vzorem, nemají mnohdy na děti čas.
 
Kdybys měla tu možnost, jak bys chtěla tomu zabránit?
Řezat, řezat, řezat (ty rodiče). Ale vážně: Změnit myšlení lidí, upravit hodnotové žebříčky, a naslouchat hlasu Přírody. Jsme tady ve škole života, a to, jestli propadneme, nebo dostaneme vyznamenání, záleží jen a jen na nás. Ale hlavně – jsme zodpovědní za ty, které jsme si k sobě připoutali, jak napsal Saint-Exupéry v Malém princovi. Jsme zodpovědní za to, jak připravíme děti pro budoucnost. Pro budoucnost jejich a celé naší modré planety.
 
Pozitivní noviny jsou vlastně tak mladé, že jsou svým stářím jak malé dítě. Kdybys byla sudičkou, co bys jim přála do vínku?
Přála bych jim hned 6 P – aby uměly:
■ potěšit srdce
■ pohladit duši
■ povzbudit mysl
■ pomoci tomu, kdo to potřebuje
■ poučit toho, kdo je ochoten přijímat nové myšlenky
■ pochválit toho, kdo si to zaslouží
Aby kolem sebe stále rozdávaly úsměv, radost, pohodu, optimismus a lásku.
 
…a co bys přála našim čtenářům?
Můj rozhovor s Jitkou byl delší, než jsem si představoval a mohu vás ujistit, že nebyl vůbec nudný a že nelituji, že jsem se s tvůrčí Jitkou setkal. Naše posezení mi dalo hodně a myslím, že i naše povídání přiblíží Jitku Dolejšovou čtenářům, kteří se budou ještě více těšit na její příspěvky, kterými nás duševně obohacuje.
Na závěr bych rád Jitce poděkoval za sebe i za čtenáře, že mi věnovala svůj drahocenný čas a něco nám o sobě - při své zbytečné skromnosti - řekla.
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 02. 2005.