Vladimír Kulíček: Kosmickou rychlostí do středověku

Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...

Ukázka z rukopisu Vladimíra Kulíčka  „I to se může stát…aneb Nevážně o vážném“
Kosmickou rychlostí do středověku aneb Vrabci jsou už v suchu
 
Kdyby podle ničeho jiného, tak podle stavu poštovních schránek je možno spolehlivě poznat, že rok 1989 přinesl nějakou významnou změnu. Zatímco před tímto rokem stačilo podívat se do poštovní schránky jednou za týden, teď to nestačí pomalu dvakrát denně. Dříve sem tam nějaká ta složenka, občas dopis a hotovo. Dnes nabídky všeho možného zboží, od potravin po průmyslové výrobky, od prodeje a koupě akcií po různé kurzy, podezřelé zprostředkování zaměstnání a podobně.
Papíry se kupí a zaplňují spolehlivě jak odpadkové kontejnery, tak schránky na papíry i autobusové stanice. Je zajímavé, že reklamní agentury nezjišťují sortiment obyvatel, a tak se stává, že právě tam, kde v domě žije většina důchodců, se nabízejí elektronické varhany. Zřejmě se příslušný agent domnívá, že slušný důchodce se bez varhan neobejde. Občas se ale ve schránce najde něco, co - tak říkajíc - vybočuje z řady.

Lidi vždycky lákaly věci tajemné, neobjasněné záhady a tajuplné bytosti. Tak se svět minulého století dvacátého hemžil hastrmany, hejkaly, vodními vílami, rusalkami a dalšími pomyslnými bytostmi jim na roveň postavenými. Když se někdo utopil, nebylo to tím, že neuměl plavat nebo lezl tam, kam neměl, ale stáhl ho hastrman, aby jeho dušičkou pod hrníčkem rozhojnil svoji sbírku.
Když se někdo vrátil v noci z pytlačení v lese a za čas zemřel na souchotě, nebylo to proto, že podvyživený chytil infekci, ale proto, že ho v lese prohnal hejkal. Hajní byli rádi, alespoň jim nikdo v noci nelezl do revíru.
Mnoho lidí na tajuplné jevy věřilo a mnozí jimi druhé strašili. Ale dnes? Kampak na nás s hastrmany, hejkalem nebo vílami. Když se Pepíček zamiloval do Andulky Šafářové, bylo to proto, že jej , jak se zpívá, „obloudily lesní žínky, bez sukýnky, bez košilky… a omámil ho lásky chtíč“.  Bez té sukýnky a košilky to dneska funguje taky, ale lesních žínek k tomu netřeba. Proto bylo nezbytné tajuplné bytosti minulého století něčím nahradit – a náhrada se snadno našla. Místo hastrmana, hejkala, lesních žínek – mimozemšťané!! 
Zase to funguje. Řady lidí samozřejmě počítají s tím, že mimozemšťané nejen jsou, ale dokonce že je možné se s nimi spojit a komunikovat, nebo o opaku. On je to především obchod a to dobrý obchod, s filmy, TV programy, sci-fi literaturou apod. Ukazuje se, že to dokáže ovlivnit mínění mnoha lidí víc, než realistický poznatek.
                
Vrátím se ale k poštovní schránce. Jednoho dne se tam objevil leták s názvem „Rozhovory s ponaučením od mých přátel z vesmíru“. Autorem byl jistý pan Ing. Ivo A. Benda, který tam říkal, že jeho přímým přítelem je velitel vesmírné flotily Astat Šeran. Pan Benda je totiž kontaktér. Doposud jsem znal spíše slovo konduktér, ale ono tady něco společného je. Zatímco konduktér zprostředkovával styk s cestujícími jako osoba, kontaktér se stýká s vesmírnými bytostmi.
Aby pana Bendu nikdo nemohl obvinit z troškaření, tak se to kolem nás jenom hemží vesmírnými flotilami, které zachraňují všechno živé, a také většinu vrabců již evakuovali. Kromě Aštarovy ještě Ptaahova flotila, Karného evakuační flotila, dále Izákova, Sol-Tecova, Kohunova, Angelova a řada dalších a dalších. Neuvěřitelný guláš jmen a flotil jak ze starého Egypta, tak biblických a zřejmě i odjinud, se mele kolem té naší zemičky a čekají jenom na to, aby si některé nebo některého z nás mohli s sebou odvézt tam k nim, protože nás mají rádi – tedy jenom ty, kteří mají pozitivní vibrace.
Představuji si pochopitelně vibrace technicky, jako chvění. Znal jsem  jednu slečnu, která, když se rozzuřila, vibrovala, až stoly nadskakovaly, ale nejsem si jist, jestli by to byla ta správná pozitivní vibrace. Ona totiž má být prodchnuta láskou a pokorou.
Je řada institucí, které se samozvaně pořád chtějí starat o to, abychom všichni byli láskyplní a dělali všechno jenom to nejlepší. Potíž je v tom, že každá taková instituce se nějak jmenuje, a tak se lidi stále rozdělují na ty naše dobré a tam ty druhé, co jsou pohanští psi. Ty je nejlepší láskyplně propíchnout.
Tak se za stálého hlásání těch „pozitivních vibrací“ mydlí mezi sebou ti správní s těmi nesprávnými, aniž by kdokoli dokázal jasně stanovit, kteří jsou kteří. Třeba na Balkáně.
   
V letáku pan Benda zajímavě laboruje s čísly. Zatímco na první straně tvrdí, že s vesmírnými bytostmi komunikuje už 670 tisíc lidí jen v českých zemích, na druhé straně uvádí, že kontakty udržuje celkem - tedy na celém světě - kolem 300 tisíc lidí. To je pozoruhodné, budu si muset zopakovat novou matematiku.
Také další čísla jsou zajímavá – milióny lítají sem a tam . Jen Aštarova flotila má 10 milionů lodí a vesmířané se dožívají jeden až deset tisíc let. Nula sem, nula tam! I každý člověk má prý za sebou 8 milionů inkarnací!
Mimopozemšťané se pohybují v páté dimenzi – zajímalo by mě, co je té čtvrté. Ale to hlavní. Nejen, že nás mají všichni mimozemšťané rádi, oni mají rádi i naše pohádky, zejména tu „O Krtečkovi“!
Jedna z flotil je prý z plejád. Asi nevadí, Plejády je otevřená hvězdokupa a případná existence planetárního systému je tedy vysoce nepravděpodobná. Stejně jako u dvojhvězd a vícenásobných hvězd. Na závadu pro vznik života na jakékoli planetě je i přílišná, nebo příliš malá hmotnost, velká a nebo malá vzdálenost od mateřské hvězdy, vadí i velká excentricita oběžné dráhy.
Sumou: pravděpodobnost existence jakékoli vesmírné bytosti je skutečně mizivá. Ale co z toho všeho? Ovšem, to hlavní: můžeme si zakoupit knihu stejného názvu jako má leták, bratru za pouhých 390,- Kč a stát se také kontaktérem! Necháte-li si knihu zaslat, i s balným a poštovným zaplatíte přibližně 400,- Kč. Nedalo mi to, už ze zvědavosti. Navštívil jsem doporučené knihkupectví v Praze a nastojte: Kniha rozebraná, připravuje se dotisk a to hlavní - zájemci se rekrutují hlavně z venkova! Kniha je převážně zasílána na dobírku tam, kde pan Benda měl svoji přednášku, se kterou jezdí, jako kdysi komedianti po vlastech českých.
 
Nedá se nic dělat! Založím si flotilu vlastní. Jako velitele angažuji Tutanchamona a do věčného ráje vezmeme jen ty, kteří zaplatí za moji knihu 2.000 Kč a fandí vlkovi, který sežral babičku v pohádce o Červené Karkulce

grafika "Ashtar Sheran" © www.ateo.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 09. 2005.