Josef Fousek | Mobil / Slušný řidič | | - Jel jsem metrem z Dejvic k Muzeu. V budově Českého rozhlasu jsem měl namlouvat Rychlé šípy pana Foglara pro kazety. Najednou se ozvalo zakňučení mobilu. Vzápětí se poblíž mne ozval vzteklý hlas:
- „Slyším! Čtrnáct hektarů! Na to seč vykašli! Jaká privatizace nebo restituce? Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zařídím! Hele, já ti to řeknu, až vylezu z metra. Pražáci čuměj! Tady je špatnej signál!“
- Mobil ztichnul. Přemýšlel jsem, jak svět, vlastně my lidé, blbnem.
- Druhý den jsem opět vyjel ze stanice Dejvická. Po nějaké době se ozval mobil. Z druhé strany než den předtím.
- Hlavně aby to nebyl ten samý magor, pomyslel jsem. A v té chvíli se ozvalo:
„Slyším! Čtrnáct hektarů! Na to seč vykašli! Jaká privatizace nebo restituce? Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zařídím! Hele, já ti to řeknu, až vylezu z metra. Pražáci čuměj! Tady je špatnej signál!“ - ► CELÝ ČLÁNEK
| Bohumil Hrabal Milan Richtermoc | Nemám pocit, že jsem žil nadarmo! | | - V tisku nedávno proběhla zpráva, informující že režisér Jiří Menzel dokončil natáčení filmu Obsluhoval jsem anglického krále (natáčení začalo letos 9. března, premiéra je ohlášena na 21. prosince 2006). Menzelův film, natočený po dvanáctileté pauze, je uměnímilovnou veřejností i odbornou kritikou očekáván s napětím. Jak se podaří „dvornímu“ hrabalovskému filmaři, který naposledy točil podle Hrabalovy předlohy v roce 1983 Slavnosti sněženek, filmová verze spisovatelovy stejnojmenné románové tragikomedie, zobrazující vzestup i pád pražského číšníka a hoteliéra, odehrávají se na pozadí složitých společensko- politických změn první poloviny 20. století?
- Soudě podle předešlých filmových adaptací nepochybně znamenitě, i když režisérův úkol - vzhledem k povaze a rozsahu látky - bude tentokráte obtížnější, než kdy jindy. Pan Menzel se v této souvislosti nechal slyšet, že chce natočit hezký český film. Takový, aby lidem stálo za to věnovat mu dvě hodiny času a jít do kina.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| Ivan Kraus | Zem není | | - Toho srpnového dne roku šedesát osm ležel otec na chodníku na Václavském náměstí. Nelehl si tam, aby snad upoutal pozornost, ale proto, že zaslechl střelbu a viděl tanky.
- Nebyl na chodníku sám.
- Nedaleko něho klesl na zem nějaký profesor češtiny. Vedle profesora ležel pán, který si dělal starosti o svou ženu. Otec ho uklidňoval a vysvětloval mu, že Senohraby jsou ze strategického hlediska bezvýznamné.
- „Všechny okupace začínají na tomto náměstí. Dobře se tu fotografuje a vypadá to dobře v tisku,“ řekl nakonec.
- „To je pravda,“ souhlasil profesor, který si vzpomněl na rok tisíc devět set třicet devět. Řekl, že tehdy byl na Můstku a stál.
- Otec pravil, že každé osvobození vypadá jinak, hlavně podle toho, odkud přichází armáda. Řekl, že Němci jsou naprosto dochvilní, takže se jejich vojska dostaví vždy na minutu přesně.
- Profesor souhlasil a připomněl slovanský původ Rusů, které označil za instinktivnější.
► CELÝ ČLÁNEK
| Martina Pfeffer | Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni | | - Před téměř pěti lety se se mnou pan Život přestal mazlit. Bez varování mi vrazil pořádný pohlavek, nebo spíš ránu pěstí: Odvedl mi manžela tam, odkud není návratu a začal mi udělovat přísné lekce. Byla jsem násilím zatažena do ringu, abych se poprala s kolegy Smutkem a Zoufalstvím, sama v cizí zemi, daleko od rodiny a přátel.
Začala jsem klást panu Osudu otázky, na které jsem nedostávala žádnou odpověď, a on se mi jen odměnil rozšiřující se prázdnotou někde hluboko ve mně. A když už se prázdnota, vrásky a šediny na mojí osmadvacetileté hlavě rozrostly do neúnosných rozměrů, jakoby odněkud z nedostupných oblaků promluvil mně velice důvěrný hlas: „Holka, ty to tedy vedeš. Vždyť máš život před sebou, tak se koukej sebrat a nefňukat. Ty to zvládneš“. Ale kde zůstal návod na použití?! Našla jsem ho čirou náhodou v česky psaném vídeňském měsíčníku: Divadelní spolek Vlastenecká omladina, přijďte se pobavit a zasmát... Hmm, u divadelníků-komediantů bylo vždy veselo, vlastenec jsem také a mladá alespoň podle datumu v občance - tak proč ne! ► CELÝ ČLÁNEK | Pavel Loužecký | Herecké balady a romance Blanky Kovaříkové | | - Díky tomu, že se dostávají Pozitivní noviny stále rychleji do povědomí veřejnosti, přistávají také v mém e-mailu stále častěji tipy na zajímavé lidi, akce a nejrůznější projekty.
Tip, se kterým bych vás chtěl seznámit právě teď, je od Ondřeje Suchého, který se stal členem Redakční rady Pozitivních novin se zvláštním zaměřením na VIP osoby a jejich získávání pro Pozitivní noviny. A že Ondřej ve své nové funkci opravdu nezahálí, dokazuje i tento článek. - Rád bych vám představil paní Blanku Kovaříkovou, dle jejích vlastních slov trochu kousavou a zvídavou novinářku, která prošla mnoha časopisy, mj. deníkem Noviny, týdeníkem Národní listy, páteční přílohou Večerníku Praha a Večerkou, přičemž nyní je jejím druhým domovem časopis Vlasta.
- Mě na ní zaujal nejen její sympatických vzhled, ale zejména fakt, že miluje starou Prahu a voňavou Provence. Už jen kvůli tomu jsem neodolal a zaměřil svoji pozornost na její webovské stránky, jejichž obsah mě nadchl ještě více.
| -
- Blanka Kubešová: Poznámka pod čarou
- Josef Fousek : Mobil
- Cítíte se přetažení a potřebujete se zasmát? Pak je pravá chvíle otevřít PN a přečíst si cokoli z dílny Pepy Fouska! Jeho verše i drobné texty, vše je prostoupeno úžasnou lidskostí i laskavým, všechápavým humorem a mohlo by nést logo „Josef Fousek- Záruka kvality“. K těmto textům se můžete stále vracet, nikdy neomrzí, nikdy nezradí ani neunaví, nikdy nezklamou. Anebo přece? Nad minipovídkou Mobil jsem pocítila zprvu lehké zklamání, ale to se už vzápětí změnilo v úlevu: Chválabohu, Pepa Fousek pořád ještě neholduje telefonu! (Tak, a teď si honem přečtu ještě nějaké to jeho Blues...)
-
- Bohumil Hrabal-Milan Richtermoc: Nemám pocit, že jsem žil nadarmo!
- Mám ráda rubriku Osobnosti. Dnes jsem si z ní vybrala B.H., protože mám k němu blízko a často se k jeho dílům vracím. Obdivuju, s jakou odpovědností se vrhal do díla – a teď nemyslím jen práci u psacího stolu. Na tohle umění - totiž najít ve své činnosti uspokojení a smysl - myslím, když vidím ty často ztrápené a otrávené tváře našich úředníků či prodavačů.
-
- Ivan Kraus: Zem není
- Uvědomila jsem si to rázem příchodem do ciziny.: Totiž jak specifický a jak důležitý k přežití je český humor. I.K. si dovede dělat legraci z věcí vážných, aniž by utrpěly újmu, ba naopak: Vážnost, ba tragedie chvíle, jako ta v srpnu 68, na těch všedních maličkostech jen o to víc vynikne. Jenom se obávám, že ten až šibeniční humor Ivana Krause bude český národ ještě hodně dlouho potřebovat!
-
- Martina Pfeffer: Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni
- Záměrně nebudu mluvit o divadle. Kvůli němu jsem příspěvek sice původně otevřela, ale dostalo se mi mnohem víc. Myslím, že těch pár řádek úvodem zaujme každého, kdo se ze dne na den octne v situaci, kdy neví, jak dál. Tady je jedna z mnoha možností, pomocná ruka, která člověku ukáže cestu ze tmy zpátky na světlo.
-
- Pavel Loužecký: Herecké balady a romance Blanky Kovaříkové
- Za seznámení s Blankou Kovaříkovou vděčím náhodě. Nejdřív mě před lety zaujalo pouze to, že jsme jmenovkyně a že osudu „mojí“ Vltavěnky věnovala celou dvojstrannu ve Vlastě... Teprve nedávno jsem objevila, že je také autorkou. To upozornění Pavla Loužeckého na její web.stránky je rozhodně zasloužené a stojí za to si je otevřít. A Herecké balady a romance? Těch asi nebude nikdy dost. Máme je rádi, s touhle hereckou garniturou jsme vyrůstali, je v nich i kus našeho mládí!
| Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami? ► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |