Publicistika – Zbývá dodat...
Jitka Dolejšová: Pozitivní zpráva o chrápání aneb noční rozjímání
Je hluboká temná noc. Všichni normální lidi už dávno spí. Mezi ty ostatní patřím já. Ne že bych byla v práci nebo trpěla nespavostí. Nemůžu spát, ačkoli ležím v pohodlné manželské posteli. Vedle mě leží můj muž. Spí. Oddychuje. Chrápe. Strašně ! Příšerně!!! Od jemného bublání připomínajícího vaření brambor v hrnci na sporáku přes ptačí pískání, až po hvizd lokomotivy vrcholící akustickým projevem cirkulárky doprovázené motorovou pilou.
Es brennt, mein Mädchen!
Es war der Anfang eines großen, siegreichen Oktobers, ein Monat nach Anfang des Schulunterrichts in der ersten Klasse. Der sechsjährige Michael fährt in einem Zug mit dem großen fünfzackigen Stern mit seinen Eltern und seinem um sechs Jahre älteren Bruder Thomas in Richtung Westen. Trotz des mit vielen Ängsten verbundenen Übertritts der Staatsgrenze in Rozvadov ahnt er nicht was auf ihn in der näheren Zukunft und während der weiteren Jahre wartet.
Pavel Loužecký: O hledání a nacházení
Ve svých 44 letech jsem dospěl k poznání, že s každým novým rokem na kontě mého života stávám se stále více klidnějším a vyrovnanějším. Myšlenky i činy dostávají konečně svůj pevný logický řád, který už není, zaplaťbůh, deformován nerozvážností mládí, netrpělivostí ducha, srdečními touhami, nestálostí názorů a rozporuplným objevováním sebe sama.
strana 17 / 17