V pondělí 8. prosince 1980, několik minut před půlnocí, v Roosweltově nemocnici v NYC, svět předčasně opustil nezapomenutelný John Lennon (1940–1980).

Pokání

Uprostřed roku 1973 se John a Yoko Lennonovi nastěhovali do devítipokojového bytu č. 72 v sedmém patře Paláce Dakota Building na dolní západní straně newyorského Manhattanu. V této exkluzivní, byť na první pohled zchátralé budově, bydleli pouze vážení nájemníci. Byl mezi nimi třeba slavný Leonard Bernstein a v r. 1967 zde Roman Polanski natočil kultovní film „Rosemary má děťátko“.

Uchazeči o bydlení byli prověřováni zvláštní komisí a přijetí, skandály provokujícího rockového hudebníka mezi konzervativní nájemníky, byla neslýchaná událost. Patrně ale na komisi zapůsobila proslulost Johnova jména, ještě jako předního Beatla. Spolu s Lennonovými se nastěhovala pomocnice v jejich domácnosti, dvaadvacetiletá hezká a inteligentní Číňanka May Pang, rodačka z New Yorku.

Manželství Johna a Yoko, kteří byli od roku 1968 každodenně spolu a dokonce většinou spali v jedné posteli, se ocitalo v těžké krizi. John proto v říjnu 1973 odjel do Kalifornie s May Pang, která jej s vědomím Yoko doprovázela oficiálně jako asistentka, ale byla již jeho milenkou. Ubytovali se v LA, odkud May a John denně s Yoko vedli dlouhé telefonické trojrozhovory, hlavně o Johnovi a jeho stavu.

John tehdy dosti pil a užíval drogy. Kromě hollywoodských večírků u filmových hvězd, absolvoval v LA eskapády s kolegy z muzikantské branže, mezi kterými býval Mick Jagger, Ringo Starr, Alice Cooper, Harry Nilsson a jiní. Jako bývalý Beatle a známá popová hvězda se John nemohl nikde na veřejném místě objevit, aniž by se kolem něj neseběhl zástup fanoušků, kteří jej nutili, aby jim trpělivě rozdávat autogramy.

Mezi skandály, kterými na západním pobřeží slavný Beatle proslul, vynikl ten, kdy se dostavil na schůzku s idolem svého dospívání, s rockovým zpěvákem a fenomenálním hráčem na piáno, Jerry Lee Lewisem, na mol opilý. John po dvou sklenkách býval šaramantní, duchaplný a zábavný, ale po třetí sklence se z něj stával nesnesitelný cynik.

Jednou se při nahrávání ve studiu popral se svými fanoušky. Nicméně z tohoto způsobu života se po roce vyvádění vyhrabal. Později se tomuto jeho kalifornskému pobytu, kterým se loučil s mládím, začalo říkat „Lennonův ztracený víkend“.

V LA John nahrál pro proslulého producenta Phila Spectora některé klasické rokenroly, které měl oblíbené v mládí. Album přišlo na trh až po jeho návratu ze západního pobřeží do NYC, v únoru 1975, pod názvem „Rock´n´Roll“. Je především retrospektivní, ale skvělé.

V kalifornském studiu, kromě rokenrolů do alba Rock´n´Roll, nahrál pro Phila Spectora ještě v krátkém sledu deset svých sólových písní, které všechny sám otextoval a složil. Vyšly v albu „Mind Games“ začátkem listopadu 1973.

Zatímco John nahrával a kromě toho vzbuzoval na západním pobřeží rozruch svými pijáckými eskapádami, Yoko se v NYC věnovala byznysu a svým milencům. Přesto se spolu pořád potřebovali a v duchu na dálku milovali.

Do NYC se John vrátil za rok, koncem léta 1974. Nové vzájemné sbližování Johna s Yoko, po více než ročním rozchodu, začalo na Den Díkůvzdání, 28. listopadu, na koncertu Eltona Johna v Madison Square Garden, kde John vystoupil jako host.

Dav při jeho vystoupení s kytarou šílel. Stále byl idolem mas. Bylo to jeho poslední veřejné koncertní vystoupení. Yoko do Johnovy a Eltonovy šatny nechala doručit kytice gardénií se svou vizitkou a později se do šatny svého manžela dostavila sama…

John s Yoko se potom scházeli na odpolední čaj v hotelu Plazza. Zpět do Dakota Building Yoko Johna pustila až v lednu 1975, kdy si již byla jistá, že s předchozím způsobem života, který vyvrcholil jeho ročním pobytem v Kalifornii, skoncoval. Tedy s alkoholem, drogami a sexem s jinými.

Vánoce 1974 strávil John v NYC ještě bez Yoko, se svým jedenáctiletým synem Julianem z prvého manželství s angličankou Cynthií, která s jejich synem byla na návštěvě v USA.

Po Johnově zpětném nastěhování do Dakota Building, Yoko otěhotněla. Ve dvě hodiny ráno 9. října 1975, přesně na Johnovy pětatřicáté narozeniny, přivedla na svět císařským řezem chlapce. Dostal jméno Sean.

O dva dny dříve bylo Johnovi oznámeno, že vyhrál čtyři a půl roku se táhnoucí soudní spor o nové občanství. John se konečně stal občanem USA, které si za svou novou vlast zvolil v roce 1971. Byl nyní dvojnásobně šťastný. Jako novopečený otec a konečně Američan.

Yoko do roku 1977 odkoupila v sedmém patře Dakota Building každý uvolněný byt. Lennonovi tak získali ke svému původnímu, ještě pět dalších bytů ve stejném podlaží a obchodní prostory v přízemí, kde Yoko vytvořila „Sídlo Lennonovy hudby“ se stropem pomalovaným obláčky. Je tam dodnes.

John a Yoko se kvůli Seanovi stáhli z veřejného života. Začali si spolu říkat „mami“ a „tati“. John žil nahoře v sedmém poschodí a věnoval se Seanovi s péčí o které se Julianovi ani nesnilo. Dokonce se kvůli němu naučil péct chleba a vařit. Yoko úřadovala v Lennonových kancelářích v přízemí a starala se o rodinné obchody a finance.

V roce 1980 John s Yoko spolu nahráli LP Double Fantasy, které vyšlo v listopadu jako Johnův come back. Je na něm čtrnáct písní, z nichž na sedmi se podílí Yoko. Je tam i píseň pro Seana „Beautiful Boy /Darling Boy/“ a pro Yoko, „Dear Yoko“. Vyzařuje z nich Johnovo štěstí, které s rodinou bývalý bouřlivák prožíval.

Johnovo Nanebevzetí

Zůstává hádankou, jakými duševními pochody dospěl budoucí vrah k tomu, že Johna Lennona zabije. V průběhu vyšetřování po spáchané vraždě vyšlo najevo, že tento původem rodák z Texasu, v obchodě se zbraněmi v Honolulu na Havaji, kde žil se svou manželkou Glorií, zakoupil v polovině roku 1980 pětiranný revolver, armádní speciál kalibru 38. Dne 28. října odletěl do New Yorku a strávil jednu noc v hotelu Waldorf Astoria, jako hrdina románu J. D. Salingera „Kdo chytá v žitě“, jménem Holden Caulfield. Johnův budoucí vrah byl tímto románem posedlý. Také pro každého, kdo se mu nelíbil, používal Caulfieldovo oblíbené označení – „pokrytec“.

Budoucí Johnův vrah strávil v NYC delší čas. Nejdříve bydlel v YMCA na 47. ulici a později v hotelu Olcott, poblíž Dakota Building. Nakrátko ještě odletěl do Atlanty navštívit rodinu svého otce. Začátkem listopadu se ale do NYC definitivně vrátil s pevným rozhodnutím „udělat to“. Dne 5. prosince si pronajal pokoj v YMCE na 63. ulici. V neděli 7. prosince se přestěhoval do hotelu Sheraton na rohu 52. ulice a Sedmé Avenue, kde si zamluvil pokoj na jeden týden.

Téhož dne, než se přestěhoval do Sheratonu, navštívil prvně Dakota Building, ale na Johna tam tehdy ještě nečekal. Rozhodl se ale následující den, v pondělí 8. prosince.

S knihou „Kdo chytá v žitě“ a s LP „Double Fantasy“ a revolverem v kapse přišel kolem poledne k Dakotě Building. Postával spolu s fanoušky před vchodem.

Uvnitř pózovali John a Yoko ve svém bytě fotografce Anne Leibowitz pro titulní stránku časopisu Rolling Stone. Ke snímkům, které tehdy vznikly, patří i legendární foto nahého Johna, jak se tulí k oblečené Yoko.

V pět odpoledne John a Yoko odešli do nahrávacího studia firmy Capitol Records, kde spolu pracovali na novém albu, které mělo vyjít po Double Fantasy. Když John vyšel z Dakoty, přistrčil mu jeho budoucí vrah album Double Fantasy a John se na obal podepsal „John Lennon 1980“.

Fotograf Paul Goresh, který byl náhodně přítomen, Johna vyfotografoval, jak se naklání k albu a podepisuje, zatímco jeho budoucí vrah v brýlích stojí asi metr od něj a na svou budoucí oběť pohlíží s lehkým úsměvem.

Když John odešel, budoucí vrah se pyšnil podepsaným albem a prohlašoval „To mi doma nikdo neuvěří!“ Fotograf Goresh odešel asi ve 22:30. Johnův budoucí vrah na místě setrvával. Nikomu nepřipadal podezřelý, ani kubánskému strážci budovy. Nebylo totiž nic zvláštního na tom, že v noci Johnovi fanoušci obléhali vchod do Dakota Building.

Ve 22:50 předjela limuzína s Lennonovými. Nejprve vystoupila Yoko a prošla kolem čekajícího Johnova vraha. Ten ji přátelsky pozdravil. Yoko následoval John. Když procházel okolo svého budoucího vraha, který pořád držel jím podepsané album, pohlédl na něj, možná, že si vzpomněl na autogram, který před několika hodinami na obal jeho alba fixou napsal a mlčky pokračoval v chůzi.

V okamžiku, kdy vstupoval do vchodu, obdivovatel románového hrdiny Holdena Caulfielda s revolverem již v napřažené paži, ze vzdálenosti asi dvou metrů, na něj zavolal „Pane Lennone!“

John, ještě nic netušící, se otočil a pak vrah pětkrát stihl kohoutek. Vyprázdnil na objekt svého patologického obdivu i zášti celý zásobník.

První dva projektily do Johnova těla vnikly zády a na straně hrudi vylétly ven. Další dva jej zasáhly do krku a ramene. Poslední střela šla vedle. John dovrávoral z venkovního schodiště přes otevřený vchod a v hale padl tváří k zemi. Magnetofon s kazetami, který držel v ruce, při nárazu na dlaždice z přírodního kamene způsobily ránu hlučnější, než následný pád jeho těla a rozletěly se po podlaze.

Noční vrátný, Jay Hastings, slyšel Yoko jak hystericky křičí „Johna postřelili!“ To ho probralo z ochromení z toho, čeho je právě svědkem a stiskl poplachový knoflík pod recepčním pultem, kterým zalarmoval 20. Policejní revír. Pak Johna otočil na záda a přikryl kabátem své uniformy. Yoko ustrnula v šoku nad bezmocným tělem milovaného manžela a „taťky“.

John, krvácející z krku, prsou a úst, ze sebe vypravil „On na mne střílel.“ Když dorazila policie, upustil Johnův vrah revolver na chodník a pyšně pronesl: „Právě jsem zastřelil Johna Lennona.“

Policejní vůz vyrazil s Johnem do Roosweltovy nemocnice a Yoko jej následovala v dalším voze. Vraha v poutech odvezli třetím policejním autem na 20. revír. Při převozu John k policistům pronesl několik slov ještě při plném vědomí a orientaci, kdo je a co se stalo. Při příjezdu do nemocnice ale již o sobě nevěděl.

Cestou velmi mnoho krvácel. Nejvíce ze zasažené krční tepny. O půl hodiny později, po marných pokusech o oživení, John Lennon na operačním sále newyorské Roosweltovy nemocnice zemřel. Scházelo asi třicet minut do půlnoci, dne 8. prosince 1980. Bylo mu na den přesně čtyřicet let a dva měsíce.

Poznámka: Krátce po Johnově skonu, kdy média byla tragédie ještě plná, někdo v Americe či Británii o jeho vrahovi moudře řekl, že možná nebude po dobrozdání psychiatrů uznán za svůj čin právně zodpovědný a nebude souzen, ale že za zavrženíhodný čin, kterým se toužil ve světě proslavit, jako trest pro něj by proto bylo vhodné, nikdy a nikde neuvádět jeho jméno. Tato myšlenka mne oslovila, a proto ji respektuji, i když vrah Johna Lennona byl odsouzen k trestu doživotního odnětí svobody a dosud ho odpykává.

Prameny: John Lennon und Yoko Ono - Zwei Rebellen, James Woodall, německy Rowohlt Berlin, 2001; We All Shine On, John Blake Publishing Ltd, London, 2001; Lennon Remembers, Jann S. Wenner, NY, 2000; The John Lennon Collection, EMI Records Ltd, CD, 1989.