Někdy mívám pocit, že člověk dělá něco, co ostatní pobaví,
jindy zase, že je to všechno na pytel...

Z kresleného humoru vedu nerobí, kreslí jednoducho pre úsmev a radosť, svoju a ešte radšej pre vďačného diváka. Hravosť, vtip, veselosť- považuje za základ úspechu. Aj preto jeho obrázky prežili nielen rok 1989 ale aj rok 2000, a je stále u nás, spolu s Nepraktom, Nesvadbom, Renčínom, Vaněkom, Teichmannom, Fettersom, či Dworakom a Vyčítalom medzi príjemcami dobrého humoru žiadaný

Rodený Pražák, Luboš Drastil (1957), autor dobre známy z Dikobrazu, Mladého světa, či Československého sportu, sa kreslenému humoru venuje už od študentských čias. S jeho humorom, ktorý zbližuje ľudí, sa aj dnes stretávame v mnohých denníkoch a časopisoch. Je jednoduchý a priamočiary. Rozumie a smeje sa mu každý. Námetovo nevyčerpajúci autor, ktorému nikdy nehrozí strach z prázdnoty čistej štvrtky, vychádza z nášho každodenného života, aj keď často nie práve najveselšieho. Ako dobrý pozorovateľ ľahko v ňom nachádza invencie a inšpirácie. Ponúka nám humor oslobodzujúci a očisťujúci – radostný, jemný a dobrosrdečný, figliarsky, potmehúdsky, občas zdravo šibeničný, ba niekedy aj príťažlivo absurdný.

Takmer nikdy nechýba aj vtipný text, ale živý je aj bez slov. Niektoré jeho obrázky aj zľudoveli. Vytvoril si svoje kluby smiechu od Moravy až po Vltavu... Priaznivci jeho humoru – muži, ženy, deti, starci – sa smejú úprimne, radostne, len tak po-pod fúzy alebo aj zdravo a oslobodzujúci. Bez posmeškov a škodoradosti. Rukopis výtvarného samouka charakterizuje istá linka skúseného kresliara, citlivá a prepracovaná farebnosť, príťažlivo dotvárajúca celkovú kompozíciu jeho obrázkov. Ideálnou technikou je pre neho čierny tuš, anilínové farby a obyčajná "čtvrtka A4". Viac rokov tvorí už aj humornú maľbu olejom na plátne. Úspešne sa venuje aj knižnej a časopiseckej ilustrácii.

Naposledy sa blysol ako úspešný ilustrátor knihy Vráťa Ebra – Kniha skoro všech blbostí, ktorá zaujala v ponuke na knižných pultoch v celej ČR. Bol preto aj účastníkom originálnej veľkolepej autogramiády v Paláci kníh Luxor, v apríli tohoto roku, známych českých umelcov – spisovateľov, ilustrátorov, výtvarníkov, fotografov, hercov a spevákov... Súťaže humoru neobosiela ani ich veľmi nesleduje. Aj keď úspech na výtvarnom poli vždy poteší výtvarníka, a Luboš Drastlil nie je výnimkou, predsa viac ako umelecký úspech si v živote cení výborný vzťah, ktorý má so svojím synom Tomášom, výborným PC výtvarným grafikom. Najradšej relaxuje v prírode, kde sa najlepšie oddýchne, najprv iba cestoval so synom do Kouřimi k bratovi, kde sa neskôr aj presťahoval. Neznáša unáhlenosť a stále naháňanie sa za niečím. Má rád Vianoce, ktoré sú pre neho sviatky pokoja pohody, jednoducho je taký pohodár...

Čo o sebe a kreslenom humore prezradil Luboš Drastil sa dozvieme z jeho originálnych odpovedí na otázky Petra Závackého:

Kde ste sa narodili?
Tak to si pamatuju docela přesně. Bylo to v pražské Thomayerově nemocnici 20. července 1957. Mám pocit,že zrovna lítal Sputnik 1 v kosmu, nevím, co byla větší radost.

Kto u vás objavil výtvarný talent?
Výtvarný talent jsem u sebe objevil sám, to byl objev, co?

Ako ste sa dostali ku karikatúre? Kedy ste ju začali kresliť a kde publikovať? Mali ste svoje vzory? Ktorí karikaturisti boli a zostali vaša krvná skupina?
Jako kluk jsem si jednou sedl ke stolu a začal kreslit. Vzal jsem kresby a odnesl je do redakce Československého sportu. Kresby přijali a chtěli další,tak jsem si zase sedl ke stolu a nakreslil další . A tak to šlape až do dnešní doby. Od malička mám velice rád kresby Josefa Lady a Franty Bidla.

Čím je pre vás karikatúra? Čím si Vás získala? Čo chcete svojimi obrázkami ľuďom povedať?
Nevím, jaké úrovně je můj humor,mám pocit,že občas se někdo zasměje..

Máte svoje obľúbené témy? Ktorá výtvarná technika je vám najbližšia?
Vyloženě oblíbené téma nemám, co mě napadne a popadne, to nakreslím. Druhý den stejně zjistím, že je to blbost a hodím to do koše. A začínám znovu.

Aká technika je vám najbližšia?
Pro mě je ideální černá tuš,anilínky a obyčejná čtvrtka A4. Několik let se věnuju malbě na plátno, mám pár docela povedených olejů, ale i ty jsou humorně laděné.

Čo robí podľa vás dobrú karikatúru?
Řekl bych, že jednoduchá linka, ke které se samozřejmě musí dojít, jsou karikatury a pod ní je vysvětlováno, o koho se jedná, protože jinak by se to z té kresby nedalo poznat.Většinou to jsou ksichty politiků.

A čo dobrého karikaturistu?
Kvalitní červené víno a nebejt úplně blbej.

Karikaturistom sa človek narodí alebo sa to dá aj naučiť?
No, trochu kreslit by mohl umět.

Desaťročia tvoríte kreslený humor, ste teda aj klasikom a tým povolaným povedať – kedy boli v Čechách zlaté časy karikatúry?
Jak se na to tak dívám, tak si myslím, že šedesátá léta byla příznivá. Bylo kde publikovat.

Čo vám tvorba karikatúry dala, čo zobrala? Čo považujete za svoj najväčší úspech v karikatúre?
Někdy mívám pocit, že člověk dělá něco, co ostatní pobaví, jindy zase, že je to všechno na pytel.

Sledujete aj svetovú karikatúru? Aká je? Má karikatúra budúcnosť?
Já se ptám, mají lidé v tomto blázinci ještě smysl pro humor?

Čo vás vedelo v živote potešiť? A čo naopak zarmútiť?
K pobavení toho bývalo dost, ale jak člověk stárne a blbne, tak mají navrch ty, co zarmucují. Proto občasnou depresi a melancholii léčím humorem.

Dnes rastú súťaže kresleného humoru vo svete ako huby po daždi, sú ich snáď stovky. Zachránia tieto súťaže karikatúru, ktorá je predsa len určená do novín a časopisov pre širokú verejnosť?
Já se soutěžích jak domácích, tak ve světě téměř nezúčastňuji, ale jestli to funguje jako v Bruselu, kde rozhodují o kravinách, tak pěkně děkuju.

Máte aj nejaký nesplnený výtvarný sen?
Udělat animovaný film.

Je o vás známe, že ste majstrom PF-kiek, čím je pre vás tvorba novoročných PF?
No jo, kde ty loňské sněhy a péefka jsou?

Kde všade už boli publikované vaše kresby?
Tak to máme - Československý sport, Večerní Praha, Svobodné Slovo, Práce, Mladý svět, Ahoj na sobotu, Ohníček, Dikobraz, Podvobraz, Apríl, Křížem krážem, Hec, Chvilka pro relax, Byt magazín..., a určitě jsem na řadu z nich zapomněl. Pak řada kalendářů, obalů na kazetách a několik knih.

Ako si spomínate na Dikobraz? Kreslili ste do neho.
Do redakce Dikobrazu jsem poprvé přinesl kresby v roce 1984 a asi tři kresby si tam nechali, které pak po čase otiskli. Rád na ty časy vzpomínám. Dneska většina kreslířů Dikobraz zatracují, ale přitom vesele v něm publikovali.

Ste aj vyhľadávaný ilustrátor - ktoré z ilustrovaných kníh by ste pripomenuli svojim priaznivcom?
Nyní vyšla hezká kniha, kterou dal dohromady Vratislav Ebr a já ji opatříl ilustracemi. Má název Kniha skoro všech blbostí. Patří k nezvyklé sbírce českého folkloru, namíchaných z pomíjivých nesmyslů složených z drobných zákazů, nařízení, pokynů, výhrůžek...

Prečo v Čechách nevychádza humoristický časopis, ktorý číta celá rodina? Nie je o humor a satiru už záujem? Ak by ste boli jeho šéfredaktorom, aký by mal byť aby si získal svojich čitateľov?
Protože žádnému vydavateli se do toho nechce, finančně by je to chudáky zruinovalo. Raději budou vydávat přiblblé bulváry a přiblblí čtenáři jsou spokojeni.

Máte v rodine pokračovateľa v karikatúre? Aká je manželka karikaturistu Drastila?
Můj syn Tomáš se věnuje spíše počítačové grafice, Manželka nás tři roky pozoruje zeshora.

Aké je vaše umelecké a životné krédo?
Mně se líbí... Když tě kopnou do prdele, uvědom si, že jsi vpředu.

Čo vás v poslednom čase najviac potešilo?
Nevzpomenu si na nic, co by mě potěšilo, ale jsem rád, že mám se synem moc hezký vztah a rozumíme si.