Ivanka Horová: Všechno nic
Rubrika: Literatura
 Ahoj, jmenuju se Ivča. Letos to bude dvacet pět let, co jsem se narodila. Pocházím z Chomutova, ale nyní žiju už čtvrtým rokem v Praze, v těch pro mě kouzelných Dejvicích.Ke knihám mě přivedl můj táta, za což jsem mu moc vděčná, protože život bez knihy by byl smutnější. Největěší vliv na mě měla kniha od brazilského spisovatele Paula Coelha - Alchymista. Když jsem ve dvaceti odjížděla pracovat na tři měsíce do Itálie, ta kniha mi za bouřkových nocí v aparmánu několikrát pomohla. Taky si ráda vzpomenu na noci, kdy jsem "byla s Kerouacem Na cestě" nebo "na pivu" s Bukowským. Tito autoři mě vždy tak hezky vtáhnou do svého děje. Víte, ráda bych svou tvorbou pomohla lidem, kteří v životě zrovna ztrácejí půdu pod nohama anebo se cítí mizerně. Je pro všechny obyčejné i neobyčejné lidi. Ale především by mi lichotilo, kdyby pracující člověk, v pět odpoledne přišel domů, přečetl by si mou báseň, zasmál se nebo by si poplakal a pomaličku by v něm začala klíčit myšlenka, že si nenechá libit nespravedlnost a zkusí si změnit den nebo život. Já v to věřím! | |
| VŠECHNO NIC – Ivanka Horová | |
| Všechno a nic Jsem vesmír, co září hvězdami. Jsem bezdomovec u popelnic. Jsem královna s korunkami. Jsem víla, co neví nic. Jsem naděje na zítřejší den. Jsem černý mrak na obloze jen. Až budeš mít chviličku, podívej se do zrcadla. Spatříš mě i moji tvářičku, v tobě ukrytou, schoulenou. Jsme všechno a nic, v jeden jediný den. Kdo je divnej? Balím si cigaretu a cejtím se jako starý auto na vrakovišti. A co nevidím! Otevřu internet a tam – "Paní zařídila svému psovi svatbu za půl milionu!“ A já? Dokouřím, budu se modlit, aby ta má almužna příští měsíc dorazila a koupím si pivo, abych alespoň na dálku připila svatebčanům. Popřeju jim, aby vydrželi v dobrých i zlých chvílích a moc se neštěkali… Čtvrt na pět Čtvrt na pět ukazují hodinky. Becher stojí vedle Tulamorky. Tenhle bar na Ípáku je svědkem mého skutku, že tu sedím s pivem a přemejšlím nad životem. Pod Tulamorkou mrká Malibu. Dopiju a jdu domů. A auta budou jezdit dál a pár lidí dnes uzavře příměří. Peníze Dívám se, dívám, vidím poslední stovku do výplaty. V peněžence průvan a bez zbytečného smutku dáme si pusu a budem žít dál a bez zábran! | Práce Tik, tik, tik… Sedíš a posloucháš hodiny. Čekáš, až to skončí a celou dobu máš vidiny, co je za oknem zvenčí. Tak to změň, je to na tobě, život je přece krásný s pohledem na nebe a s vírou v srdci dokážeš kouzelné věci. Říkáš Vždycky říkáš, že už je nový den, tak abych se netrápila jen. Kdybys věděl, jak je těžké vstát a nevidět se jako zkroucený drát. Vím, že jsi rytířem, jenže já jsem vyvrhelem. Až v noci zjistíš, že ti začíná svítat, že jsem princezna ze světa zvířat… Možná jsme se měli potkat později, anebo jinde než na Zemi. A možná je ta správná chvíle teď, abychom společně změnili svět! Co dál? Hloupost tě obklopuje všude kolem… Tak rozhoď kostky, třeba padnou dvě šestky. Do baťůžku přidej Bukowskýho, do srdce lásku a vydej se do světa obrovskýho, kterej visí na provázku. Půl desátý večer Čínská restaurace, půl desátý večer. Kde jsou lidé jako Kerouac? Jsem na tom světě jediná, kdo se dívá do oblak? Druhý, třetí pivo a zatím žádná hvězdička nevyšla. Mami, tati, PROMIŇ! Ráda bych Vám vše vrátila, díky Vám věřím v kouzla. V lásku a v život. Jenže ouha! Lidé tací nejsou. Kde je ta duha? Patřím do svěrací kazajky, na okraj společnosti. Já totiž pořád věřím, že jenom láska nás bude provázet i na věčnosti. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 08. 2011.
