Právě vydaná knížka zkušeného novináře a cestovatele Ivo Mičky z Rakovníka je souborem osudů asi 16 tisíc Čechů na Volyni a Ukrajině vyprávěných jejich přeživšími potomky, kteří se tam s velkou slávou stěhovali v letech 1868–1880 na pozvání posledního ruského cara Mikuláše II. Důvodem odchodu Čechů z Monarchie byly těžké životní podmínky a zprávy o prosperitě v ruské říši.

Carská vláda lákala nové přistěhovalce levnou půdou, pomocí při založení výrobního podniku, osvobozením na 20 let od daní a zproštěním vojenské povinnosti. Češi založili svým kapitálem strojírny, pivovary, mlýny, cementárny, statky, školy, kostely, knihovny, podstatně přispěli k rozkvětu kulturního a spolkového života, ke zvýšení hospodářské a kulturní úrovně v osazených územích. Ale přišly první patálie. Po vypuknutí první světové války bojovali volyňští Češi jako příslušníci ruské armády v České družině, která se později stala zárodkem československých legií v Rusku. Osud legionářů je více méně znám, i jejich usilovné boje s bolševiky, správa osmi vagonů ruského zlatého pokladu, strastiplná cesta přes Sibiřskou magistrálu do Vladivostoku a plavba kolem světa zpět do vlasti.

Později byla Volyň rozdělena. Její západní část připadla Polsku, východní část zůstala Ukrajině, resp. Sovětskému svazu. Obyvatelstvo vesnic na Ukrajině se stalo obětí násilnické politiky sovětské vlády. Lidé přicházeli o majetek, museli vstoupit do kolchozů. Mnoho volyňských Čechů bylo nesmyslně odsouzeno k trestu smrti nebo skončilo v nechvalně proslulých sovětských táborech – gulazích. Vyučování českého jazyka sověti zakázali. Od druhé poloviny 30. let nastaly podobné problémy i českým osadníkům na polské straně.

Volyňští Češi vytvořili roku 1942 značnou část 1. čs. Armádního sboru v SSSR, někteří z nich dokonce odešli bojovat i do čs. jednotek v západní Evropě. Represálie Sovětů na vesnicích byly nahrazeny násilím ze strany Ukrajinců, a terorem nacistů, kteří vypálili několik set ukrajinských obcí a zmasakrovali tamní obyvatelstvo. V obci Český Malín upálili nacisté zaživa všechny vesničany, včetně starců, žen a dětí. Na podzim téhož roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna.


Ivo Mička strávil na Ukrajině u volyňských Čechů v roce 2003 dva měsíce. Podává nezkreslené informace o tom, co viděl, zažil, zachytil na papír, na film či video, co zaslechl nebo dokonce získal v písemné podobě od pamětníků, krajanů či jiných svědků nejen na Ukrajině, ale i od rakovnických potomků Volyňáků, kterým se podařilo dostat se po druhé světové válce domů. Jedna krátká ukázka za všechny:

Při téhle návštěvě jsem se ještě dozvěděl jeden skoro neuvěřitelný příběh, který by se okamžitě mohl stát aspirantem na úspěšný romantický velkofilm. Pan Josef Merunka měl před válkou za spolužáky Němce. Jak už to při hraní mezi dětmi bývá, naučil se od nich německy. Za války jej nasadili k disentu a jako výsadkáře společně se skupinou průzkumníků poslali do rodných míst, do Krošni České.

Pochopitelně ne všichni, co zde žili během války, byli v odboji. Ne všichni byli vlastenci. Žena starosty někoho ze skupiny poznala, domyslila si, proč tu je, a udala Němcům. Během zatýkání se podařilo Pepíkovi zahrabat do sena na žebřiňáku. Tak se zachránil. Němci všechny ostatní pochytali a popravili. Merunka se nakonec dočkal osvobození, i stalinské „odměny.“ Ti, které Němci zabili, dostali posmrtný řád Hrdina SSSR, přeživší Josef Merunka vyfasoval deset let gulagu.

Kluk on byl šikovný. Není divu, že jedna žena z Krošni, co se chtěla vdát za Čecha, si s ním léta psala a nakonec si ho vzala. Na Čukotce jim dokonce vystrojili krásnou svatbu. Po Stalinově smrti se oba vrátili do Volyně a žili spolu až do její smrti. Tím ale příběh nekončí.

Jeho stará láska Varvara se po válce odstěhovala do Čech, kde ovdověla. Vzpomněla si na svého Josefa a pozvala ho k sobě. Odejel nedávno, vzali se a žijí šťastně někde kolem Budějovic.

Ivo Mička
S volyňskými Čechy v Žitomiru a Rakovníku
Vydala Rabasova galerie v Rakovníku
178 stran, 150 Kč

Knížku lze objednat v redakci Český dialog, www.cesky-dialog.net
e-mail: cesky-dialog@seznam.cz. Poštovné a balné extra.