Miroslav Sígl, rodák z Obříství, dlouholetý spolupracovník Pozitivních novin, oslaví letos v září v plné duševní svěžesti pětaosmdesátiny. Mnohým, kdo se s ním měli možnost potkat jako se spisovatelem, je znám téměř výhradně jako autor literatury faktu, v níž nezapře svoje celoživotní novinářské povolání. Připomeňme jen dvě knihy z poslední doby: Události pravdy, zrady, nadějí (1967–1971) a Události totality, svobody a demokracie.

V těchto dnech se mi do rukou dostala útlá knížečka – básnická sbírka s názvem Mým přátelům, která svého autora představuje v úplně jiném světle. Vydal ji pro radost sobě a svým přátelům právě k nadcházejícímu životnímu jubileu a shrnuje v ní výbor svých veršů z let 1938–2011.

Když si ty úpřímné a milé verše, znějící v krásném rytmu, přečtete, určitě si řeknete, že by si tento autor zasloužil mnohem rozsáhlejí monografickou sbírku. Jenže nakladatelé nemají dnes o poezii zájem a tuto knížečku si Miroslav Sígl vydal ve vlastní režii – při dnešních cenách polygrafických služeb musel do ní vložit nemalou částku, která se mu nevrátí, neboť básnickou sbírku rozdává.

Najdete tu ryze osobní básnické zpovědi (Básně mé ženy: ...když všechno prádlo sluncem vonící / je vzorně narovnáno do regálů skříně, / tu obejmu ji něžně – proč to neříci, / a náhle cítím, jak v ní báseň dříme...), básníkova vyznání (Dík čtenáří, díky vám: ...dík čtenáři, díky vám, / a díky těm svým šedinám, / že verše mohu ještě číst / a že je zpívat mohu. / I za ten nepopsaný list / jsem vděčný svému Bohu.), či vyznání rodnému kraji (Modlitba: Zas mez je samá douška mateří / a pole jak pecen chleba voní. / Zas vlaje léto zlatou kadeří / a těžký klas se k zemi kloní...).

I kdyby Miroslav Sígl napsal jen tuto jedinou básnickou sbírku, zanechává za sebou nesmazatelnou stopu. Jenže on jich napsal... jak pěkně píše v básni Až odtud odejdu: Až odtud odejdu navždy, co se stane? Zůstanou po mně knížky v řadě vyrovnané.

Tak ať těch knížek, s básněmi, v próze i v literatuře faktu, Mirku, ještě pár přibude.