Olga Szymanská: Kořeny
Rubrika: Publicistika – Doporučení
Olga Szymanská pochází po matce ze starého čeladenského rodu, který vždy ctil rodnou hroudu a tradice. Odbočme: první zdejší hospodáři a jmenovaní fojti (starostové) v Zadních Horách kupovali i vzdálenější pozemky, na nichž se snažili v létě hospodařit. Proto je začali označovat například podle Daliče: Daličanky, možná i podle Podola/Podolana: Podolanky. Později některé pozemky odkoupili ti, kteří se v místě usadili natrvalo a hospodařili zde celé generace. Autorčini předci byli jedněmi z těch, kteří právě v čeladenském polesí PODOLANKY získali značnou část polností, luk i lesa.
Autorčin praděd Jan Chovančík zahynul s koňmi v tragickém místě právě blízko kapliček na Čeladné. Přes dceru babiččiny sestry je spřízněna s rodem Rudolfa Magnuska: jeho předkové jsou zaznamenáni již v první katastrální mapě obce. Ve vlastním "Lomisku v Opalencu" na Čeladné těžil Magnusek kámen – godulský pískovec: pro opravu budov svých i sousedů. Z jediného kusu kamene, včetně podstavce i části pro osazení, vytesal hospodář velmi zdařilý kamenný kříž. Umístil ho ve svahu Ondřejníku u východní meze svého pozemku při cestině ke stavení – k poctě bratrovi, který se nevrátil z války a jako díkuvzdání za udržení vlastního rodu. Autorka je spřízněna i s rody podolanského Jana Polacha či Oldřicha Vašuta, stejně tak s rody čeladenského Josefa Lišky či Jana Olivky.
I když se Olga Szymanská narodila v Náchodě (1955), většinu času své "školky" a dobu prázdnin prožila u dědy a babičky v podolanské chalupě na úpatí Smrku – z kříže cest na dolině bylo vždy stejně daleko na Čeladnou i do Starých Hamer, do Ostravy i do Žiliny, na Horní Bečvu i na Pustevny. Při nutných činnostech v hospodářství, na poli, na louce, v lese se naučila ctít sílu přírody. Porozumět těžkému údělu předků a jejich povaze, vážit si tradic, zvyklostí a života zdejších lidí. Proto se Olga na tato místa každoročně vrací a jak sama říká: „Je to můj druhý domov, kterého se nikdy nenasytím.“
Jako autorčin milovaný básník architektury Dušan Jurkovič navrhl pro nedaleké Pustevny půvabné útulny Maměnku a Libušín v krásném lidovém stylu – Jako babička Marie dovedla vyprávět pohádky a pověsti a vyzpívat veškeré písničky – Jako děda Filip dokázal s koňmi z lesních svahů a lesů stahovat dřevo – Jako maminka Milada běhávala nejen po zdejších lukách, ale přesně trefila po pěšinkách do školy až na Horní Bečvu – Jako moudrá básnířka kraje Františka Pituchová tvoří celá desetiletí verše v lahodném nářečí – Jako se v písních a melodiích cimbálové muziky Kotci odráží studnice lidové moudrosti a tradic – Tak si autorka ze srdce přeje, aby odkaz jejího rodu vyplynul z její zatím poslední – čtvrté knihy básní – RYTINY s podtitulem KŘÍŽ PRAMENE A KAMENE BESKYD (2011). Proto ji doprovodila také vlastními fotografiemi zdejších zákoutí a panoramat, které odrážejí její hluboký zájem o dědictví a rodový odkaz, o „svou“ krajinu. Kniha je zároveň dokladem básnířčina velmi realistického, a proto velmi pravdivého ponoru do zdejší historie, přecházejícím spojnicí do současnosti. Navíc, a to je největší devízou knihy, svým nezaměnitelným plastickým viděním (nezapře v sobě totiž hlavně výtvarné vzdělání) a zároveň mnohdy úspornou formou (často až haiku) básnířka v malých útvarech dokáže pojmout velká témata. A název knihy RYTINY velice dobře a jasně vystihuje její obsah: měkkost hlíny i tváře, tvrdost kamenů i roboty, prudkost vod i slov, rozvážnost obzoru i činů. Vyjadřuje zdejší odvěký, opravdově lidský Kříž pramene i kamene. A i když je „věnována předkům a všem lidem v BESKYDECH“ (dle slov autorky), je velmi důležitá také pro další generace.
Kniha vychází k poctě letošního 430. výročí založení ČELADNÉ a KUNČIC POD ONDŘEJNÍKEM.
S. Liška
RYTINY
Čas slunce, mříží nahlodaný,
jde nazpět: vrásky dlaní
leptá pod čelem zmapovaným
jako krajinu, skrytou pod dunami.
Tvář luny dávných procházek
kroky vrací v zamyšlení,
že vznícení země a všech řek
červánky zmítá se v pokušení.
Zástupem všech dnů na pochodu
svázána ke svému středu,
ohnuta k jedinému bodu:
unést jej nedovedu?
(ústřední báseň)
430. VÝROČÍ VZNIKU ČELADNÉ a KUNČIC POD ONDŘEJNÍKEM 2011
Přijměte srdečné pozvání na zahájení letních výstav
OLGA SZYMANSKÁ
RYTINY
FOTOGRAFIE – BÁSNĚ
KRAJE BESKYDSKÝCH PŘEDKŮ
| Sobota 9. 7. 2011 od 16:30 hod. v Památníku Josefa Kaluse v Čeladné | | Sobota 12. 8. 2011 v 18:30 hod. v Beskydském rehabilitačním centru – Galerie Lara v Kunčicích pod Ondřejníkem |
| Úvodní slovo: Olga Fidzinská Hudba: Cimbálová muzika KOTCI Křest knihy za účasti kmotrů Číše vína | Uvítání: Představitelé BRC Úvodní slovo: Zdeněk ŠRUBAŘ Kulturní program Číše vína | |
| Otevřeno 10.7.–6.8.2011 Úterý–Pátek, Neděle 9–16 hodin Sobota 11–18 hodin | Otevřeno 13.8.–9.9.2011 dle návštěvních hodin BRC Beseda 15. 8. 2011 od 18.30 hodin restaurace U sestřiček – Dům Lara | |
| Trasa: Frenštát p. Radhoštěm – Frýdek-Místek / v Čeladné odb.: Srdce Beskyd / Podolanky Bus: od nádraží ČD či hotelu Prosper v Čeladné: směr Podolanky, st. Síň tradic | Trasa: Frenštát p. Radhoštěm – Čeladná st. Kunčice pod Ondřejníkem Bus: Frenštát p. R.- Frýdlant nad Ostr. zastávka: Kunčice p. O. – BRC |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 06. 2011.
