Přídavná jména hrozný, strašný, děsný, příšerný, ukrutný a příslovce od nich odvozená, tedy hrozně, strašně, děsně, příšerně, ukrutně, patří do spisovné slovní zásoby a mají v ní zcela zřetelně vymezený význam.

Například strašný = vzbuzující strach, děs, hrůzu, vyvolávající odpor, nelibost – strašná válka, strašně se bát, strašná nemoc, strašná vichřice, strašná hrozba.

Uvedená přídavná jména vyjadřují negativní, emocionální postoj ke slovu, u něhož stojí, a které už  samo o sobě pojmenovává něco, čeho se můžeme odůvodněně bát.

Přesto se poměrně často setkáváme se zdánlivě paradoxním užitím, že slova jako strašný, hrozný, děsný a další se užívají ve spojení se slovy vyjadřujícími pozitivní lidský pocit či vjem, pozitivní stav lidské duše.

Například hrozně se na něco těšíme, máme se děsně krásně, strašně se něčemu smějeme, máme z něčeho příšernou radost, máme někoho strašně rádi, něco se nám ukrutně líbí.

Odkud se berou taková užití? Člověk podvědomě cítí, že vyjádření „vrchovaté“ míry či intenzity nějakého příznaku negativním slovem jsme ochotni vnímat jako důraznější, silnější, nápadnější než vyjádření stejně velké míry slovem pozitivním:

Pomůžu vám moc rád x Pomůžu vám strašně rád.
Vašek byl velmi zdvořilý x Vašek byl hrozně zdvořilý.
Velice ji miloval x Příšerně ji miloval.

Platí to nejen pro současnou generaci – už v knize Babička od Boženy Němcové se můžeme dočíst, že Děti si povídaly, že je babička v neděli hrozně hezká.

Analogické doklady bychom snadno nalezli také v dalších jazycích, například v angličtině, němčině či francouzštině.