Můj dědeček Josef neměl lehký život. Lehký život neměla ani moje babička Marie, to proto, že si vzala mého dědu za muže. Dědečkovi bylo čtyřicet let, když se z něj stal nezaměstnaný havíř. Bylo to ve třicátých letech minulého století, právě vrcholila světová hospodářská krize. Tehdy přišel na svět můj tatínek. Tatínek se narodil jako jedno z dvojčat. Když při porodu, řekla porodní bába, že tam je ještě jedno dítě, dědeček se prý chtěl jít na půdu oběsit. Doma měl totiž už čtyři starší děti... Jisté je, že to tehdy děda neudělal. Dědeček byl povahy měkké a nikdy by ani mouše neublížil. Místo toho šel děda zapít "svůj žal" do hospody.

Dědeček s babičkou měli malé hospodářství. Jednu kozu, deset králíků a jednoho velkého kocoura. Jednoho dne, když babičce kocour opět vypil čerstvě nadojené kozí mléko, se babička na kocoura velice rozhněvala. Rozpálená hněvem řekla dědovi: "Toho kocoura odvez někam daleko, ať už se mi na očích neukazuje, ten darmožrout! Kdyby alespoň chytal myši, ale to on neumí!"

Děda, sice nerad, poslechl babičku, strčil kocoura do kabele, nasedl na kolo a jel do lesa, vzdáleného asi deset kilometrů. Když se blížil k lesu, cestou z kopce najel na kámen a spadl z kola. Strašně se polekal, po těle měl totiž z toho pádu spoustu odřenin a ještě ke všemu si roztrhnul kalhoty. Jeho prohnuté kolo nebylo schopno další jízdy. Nakouknul do kabele na kocoura. Kocour se nehýbal.

"Asi se praštil do hlavy, už to má chudák za sebou," pomyslel si.

Bezvládné tělo kocoura pohodil děda do lesa. Domů ho čekala dlouhá pěší cesta, a tak se zastavil v nedaleké hospůdce, aby se z toho leknutí při pádu trochu vzpamatoval.

Ten den byla už tma, když se můj děda vracel z hospody domů, a to ve značně podroušeném stavu. Opíral se o své rozbité kolo, aby při chůzi neupadl. Jaké bylo jeho překvapení, když ho na prahu domku vítal jeho tlustý "mrtvý" kocour, který tam vysedával už asi tři hodiny, čekaje na svého páníčka. Jakmile spatřil dědu, okamžitě mu běžel naproti a začal se otírat o jeho roztrhané kalhoty.

Roznícená babička s mým dědečkem tehdy velice dlouho ani slovo nepromluvila. A "mrtvý" kocour? Ten přežil i našeho dědečka...