Pošmourná

Co se vám vybaví, když se řekne pošmourná? Obec v Polabí, kde slunce nesvítí? Je to možné, asi ano. Bude to o počasí. Pošmourný. Slovo jako zvonek od kapličky, mrak, co odkudsi připutoval mezi ploty zpoza humen a usadil se v teple vysoko na obloze. Je léto, teplo, pošmourno. Bude pršet. Je vlastně před deštěm a něco spadne s oblohy. Počasí už není tak krásné jako předevčírem, ale dosud se nic nestalo. Jen je pošmourno. Snad až přijde vítr a rozfouká tohle neutrálno, dojde ke změně počasí na celé frontě. Voda v Nise, Jizeře a v Labi dostane kovově šedé zabarvení, vítr se náhle vzedme a pošmourno se změní na déšť s velkou vodou, která poběží korytem řeky jako o závod a bude strhávat břehy. Odnese sebou na dolní tok vše, co není přivázané.
Pošmourná, vesnice, nebo Pošmourné - vypovídá o počasí? Bůh suď. Jsem stále na rozpacích. Něco je ve vzduchu a z klidného se změní v poryv větru. A nezaprší... Slunce snad ještě trochu svítí skryto za oblaky. Pošmourno, Livorno, podle hatí, co si mám vybrat a co mě straší? Dcera si ještě může vybrat. A vybrala si. Je to jen jméno, mohlo být kratší. Bude se vdávat. Poprvé a v osmnácti. Jméno Pošmourná je pro všechny z nás spadlé z nebe. Bude se, holka, jmenovat po počasí. Doufám, že nebude náladová. Jinak se prý nic nemění. Občas se ozve prozvánění: Žiješ, tati? Nic nového, pá, zavolám... Pošmourná... Možná, že zavolá i Pošmourný.

 Pošta

Asi jsem tak trochu mimo, ale když jsem byl malý, chtěl jsem být postiliónem, mužem v širokém klobouku, kde byly uloženy zvláště ceněné dopisy. Ve vysokých botách s ostruhami a s trubkou na prsou sedím na koni a s větrem o závod a za každého počasí vezu poštu. Jak bláhově romantická představa předškoláka o doručování zpráv!
Pošta prošla obrovským rozvojem od faraónů k dnešnímu telekomunikačnímu fenoménu. Přesto romantika doručovatele zpráv, peněz a informací zůstává. S novými lidmi ale přišly nové technologie, nové adresy a nové služby. Pošta je dnes víc o lidech a službách než o dopisech, pohlednicích, doručování peněz a balíků. Čelí konkurenci moderních technologií přenosu informací, zpráv a informací.
Globalizací se svět stal malou vesnicí. Přesto se lidé staví k poště jinak, než bychom očekávali. Vstřícně a s nostalgií. Pošta už nikdy nebude o osamělém jezdci vezoucím dokumenty, lidi, zboží, kufry, peníze, akcie a směnky. Vsadila na milou tvář ženy a vlídné zacházení. Pošta, která se rozhodla přežít, je neskutečně flexibilní a hledá nové cesty a nové služby, které lidi osloví. Dřív to byl pošťák s brašnou uštvaný k smrti. Stálé šlapání do kopců, kilometry a nepříčetní psi, v létě, v zimě, s brašnou plnou k prasknutí. Za přepážkou tak ještě motouz, známky za 0,30Kčs, 0,60Kčs, 1,20Kčs, 1,60Kčs, korespondenční lístky, balicí papír, šňůrky. Snad ještě Rudé právo, Mladá fronta, Pionýrské noviny, Průboj, Rozhlas, později televizní programy, losy, hrací tikety. Pošta, to byla ještě příležitostná razítka, filatelistické novinky.
Dnes bych řekl, že umí víc. Pošta umí vydat i ověřit, jsou tu bezpečnostní boxy, mýdlo, pasta na zuby, ručník, příbor i leccos pěkného ke čtení, čepice proti slunci, sluneční brýle, ubrousky, čaj, káva, sušenky, denní tisk, tužky, krabice i balicí papír, drobná elektronika, cédéčka, filmy, parfumerie. Zajistí služby holiče, masérky, tetování, dětské koutky, volné léky, náhradní díly, notářské služby, pojištění. Dává prostor organizovaným sběratelům poštovních známek, vystavuje práce amatérských fotografů, sběratelů pohlednic i mincí. Pořádá akce sportovního i odpočinkového zaměření, vyhlašuje soutěže a už se vše neodehrává jen na poště v areálu budovy. Umí jít za lidmi do města i do přírody, k vodě, na různé slavnosti a závody.
Pošta nám rozkvetla a rozkošatila se nám. A to je myslím dobře. Prodávat a nabízet na poště nové služby, ukázat všem přívětivou tvář. A co je dosud v plenkách, to musí jít ven za lidmi. Myslím, že je dobře, že pošta začala nabízet i knihy. Dnes i taková velká města v libereckém kraji jako je Frýdlant v Čechách, Chrastava či Hrádek nad Nisou nemají knihkupectví. Pošta by mohla od vitrínek s knihami přejít k pultům s knihami, časopisy a periodiky. Mohla by mít vlastní cestovní kancelář a využívat k rekreaci i pošty v zahraničí se stejnými úmysly, nabízet a vyměňovat si ubytovací kapacity.
O co míň dopisů si pošleme, o to víc letáků pošťák roznese. I jimi může pošta nabízet své nové služby, prodávat, půjčovat, organizovat třeba hudební nebo módní přehlídky, setkání příznivců a fandů historie aut, koní, dětská odpoledne, přehlídky plemen psů a koček. Nedivme se, mělo by to tak být, celý svět jde touhle cestou a lidé na tohle slyší. Cesta kolíčkové ústředny a telegramů je nenávratně pryč. Jsme svědky doby úspěšných manažerů a netradičních aktivit...