Pavel Loužecký: POZITIVNÍ ZPRÁVY startují
Rubrika: Exkluzivně
Když jsem v roce 2004 zakládal Pozitivní noviny, měl jsem v úmyslu shromažďovat na jednom místě všechny dobré zprávy o tom, co se v naší společnosti podařilo, jakých jsme dosáhli úspěchů, v čem se náš život zlepšil... Chtěl jsem cíleně soustřeďovat všechny tyto dobré zprávy z nejrůznějších zdrojů proto, aby si mohli čtenáři nepřetržitě a dlouhodobě uvědomovat, že dobré věci se opravdu dějí a že jich není zas až tak málo, jak se může při každodenním pohledu do našich médií zdát.  Vývoj Pozitivních novin se však z nejrůznějších důvodů ubíral trochu jiným směrem. I když je to stále ona zamýšlená oáza pohody a optimismu na síti, místo, kde se dlouhodobě soustřeďují zajímavé články s pozitivním zaměřením, tak zde stále převažují autorské texty bez typické zpravodajské podoby, v nichž by se mohli čtenáři krátce a stručně dozvědět, co pozitivního se u nás událo, děje nebo co se dít bude. Při sledování našich veřejnoprávních i komerčních zpravodajských prostředků, televizí počínaje, přes rozhlas, noviny, časopisy a internetem konče, je stále více zřejmé, že ani po šesti letech od mého prvotního záměru se nepříznivý trend ve struktuře a vyváženosti poskytování informací v médiích nezměnil. Že nás média z jakýchsi obecně tradovaných důvodů neustále přesvědčují o tom, že v našem bytostném zájmu je konzumace zpráv především tragických, negativních a pocitově znepokojujících, zatímco ty dobré aby člověk v té záplavě špatných zpráv hledal pod lupou. Zásadní problém spočívá v tom, že v kupě hnoje nikdo nic dobrého prostě nehledá! Zpravodajský obraz našeho současného života totiž NĚKDO SKLÁDÁ ZA NÁS, někdo nám ho předkládá, servíruje, podsouvá, někdo nám tím vším chce něco říci, někdo nás strukturou svého zpravodajství více či méně prokazatelným způsobem manipuluje, aniž bychom si to mohli nebo chtěli den co den uvědomovat, neřku-li že bychom se proti tomu dokonce mohli bránit. Jestliže nám někdo bude den co den, od rána do večera ve zprávách ukazovat, jak je svět zkažený, že lidé kolem nás jsou zlí, nebezpeční, zkorumpovaní, necitliví a nepřející, že se nám nic nedaří a že žijeme od jedné krize ke druhé, tak tomu za čas nutně podlehneme, protože si na to prostě zvykneme. Nechtěně přijmeme tento styl uvažování, přestaneme se podvědomému nátlaku negativního vnímání věcí kolem nás bránit a vezmeme ho jako realitu z níž není úniku, „protože tomu tak prostě je“. Jenže alespoň mě nikdo nepřesvědčí o tom, že neexistují žádné dobré zprávy, že se nám a kolem nás dobré věci nedějí, že se naše životní úroveň nezlepšuje, že nedosahujeme žádných úspěchů a že náš život není lepší, než kdysi. Tak to prostě nemůže být a není! Já tvrdím, že jsme si pouze nezvykli pozitivní zprávy veřejně oznamovat, že je nám jaksi žinantní se s nimi „chlubit“, že jsme příliš skromní dát na vědomí, že NÁM OSOBNĚ, naší firmě, naší organizaci, naší instituci, naší skupině obyvatel, nadšenců, přátel či jednotlivců se něco hodnotného podařilo, něco inspirativního, veřejně prospěšného, důležitého, možná i převratného, co velmi výrazně mění kvalitu našeho života nebo dokonce překračuje hranice našeho státu či kontinentu. Možná je problém v tom, že nedokážeme sami objektivně posoudit, zda to či ono je dostatečně pozitivní, zajímavé, inspirativní a podnětné, třeba se ale jen bojíme veřejně upozorňovat na cokoli, protože to není naše práce, za kterou jsme placeni a myslíme si, že to mají dělat ti, kteří za to placeni jsou. Myslel jsem si to bláhově také, ale čas ukázal, že když to nezačneme cíleně dělat sami, já a vy všichni, kteří tento článek čtete, třeba zatím jen v rámci Pozitivních novin, tak se nic nezmění a nehne se to samo od sebe ani o píď kupředu. Nechci stále dokola poslouchat argumenty, že dobré zprávy nikoho nezajímají, že lidé touží po tragédiích, které se udály někomu jinému, že pozitivní informace jejich médium neuživí, že to lidé nekupují a nečtou a že oni přeci musejí na něčem vydělávat. Řešení je jednoduché Z výše popsaných důvodů jsem se rozhodl vrátit se částečně k prvotnímu záměru a začít shromažďovat v Pozitivních novinách s vaším přispěním dobré zprávy a publikovat je zde tak, aby se tyto noviny konečně staly novinami v tom pravém zpravodajském slova smyslu, byť to bude výběr „jen těch pozitivních“ zpráv, soustřeďovaných z velké části z jiných mediálních zdrojů. Cílem je, aby se tyto zprávy dostávaly do Pozitivních novin takříkajíc „samy“, a to ze všech možných stran, od soukromých osob stejně tak jako od jakýchkoli organizací a společností, aby si čtenáři zvykli na to, že tento typ zpráv zde budou moci pravidelně nacházet a radovat se z nich. Jsem si jist, že se nám společným úsilím podaří zažehnout nepřehlédnutelnou pozitivní jiskru, která časem přeskočí i do dalších médií, a že se POZITIVNÍ ZPRÁVY začnou postupně objevovat i v televizních, rozhlasových, novinových a internetových zpravodajstvích mnohem častěji a viditelněji, než tomu bylo dosud. Děkuji vám za pochopení, za podporu a především za spolupráci. Pavel Loužecký vydavatel a šéfredaktor Pozitivních novin vydavatel@pozitivni-noviny.cz |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 07. 2010.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Blanka Kubešová |
 |
Jitka Molavcová |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Jiří Suchý |
 |
Jiří Menzel |
 |
Karel Šíp |
 |
Helena Štáchová |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |