Metráček

Tuhle přezdívku tlusté Jitky, která svůj handicap využila ve svůj prospěch při závodech ve vybíjené, jistě všichni znáte. Byl zfilmován Josefem Pinkavou a knižně vyšel poprvé v roce 1969. Právě nyní vydalo nakladatelství XYZ tento dívčí román od spisovatele Stanislava Rudolfa již po osmé. Pokud se některá kniha dočká osmého vydání, již to samotné o něčem svědčí. Metráček je stále v kurzu. To současné vydání má i poutavou obálku, která přitáhne pohled kýženým směrem – na obrázek Luďka Bárty.
Mnohé jistě napadne, zda je tak starý příběh stále poplatný. Samozřejmě. A ne-li víc než dřív, v době bulimie a mentální anorexie, v době všude reklamovaných vychrtlých modelek, které se dnešním ženám a dívkám předkládají jako ideál. Samozřejmě že způsob života rodiny Pažoutových se dnes zdá již poněkud staromilský, o rodičích bude dnes již málokterý puberťák mluvit jako o „mamince“ a „tatínkovi“, podobně jako se vysokoškolský student nebude ostýchat doma oznámit, že má známost. Ovšem přesto se zase až tolik nezměnilo, a tak si v příběhu najdou své jak dnešní dívky (revoltu vůči rodičům, sourozenecké boje, potřebu mít přátele), tak i dnešní maminky (vzpomínky na stará léta).
Román Metráček je rozdělen na dvě části. V první, té známější a zfilmované, nazvané Nemožně tlustá holka, bude čtenářům jistě vyhovovat dějový spád. Čas zde neustále plyne. Velmi se mi líbí, že i když se stane nějaký karambol, není nutné ho okamžitě řešit. Žádné zbytečné babrání, jednou se stal průšvih a uvidíme, co bude dál. A ono se to nakonec vždycky nějak vytříbí a ukáže se, že žádná kaše se skutečně nejí tak horká, jak se uvaří.
Druhá část Kosti jsou vrženy je méně proslavená a přiznávám, že sama jsem ji už od svých pubertálních let pozapomněla. Dějově je poněkud vážnější, což s sebou přirozeně přináší i nosné téma příběhu. Řeší se tu zneužívání dopingu při sportu, ale také krádeže a chození za školu. Jitka a její spolužáci středoškoláci se víceméně seznamují se skutečnými životními hodnotami, jež musí položit na misku vah s hodnotou peněz. Mnoho z nich udělá při tom hledání menší či větší botu.
Finanční hodnoty musely být mimochodem také perličkou, autor se tu musel vypořádat s úplně jinými finančními hodnotami, aby byly reálné, ale popral se s tím dobře, původní socialistické částky víceméně znásobil deseti.
V obou částech knihy, které se dají číst i jako dva zcela samostatné příběhy, samozřejmě nechybí rudolfovský inteligentní humor, který se projevuje nejvíce v sourozeneckém pošťuchování. Tento druh humoru je krásným příkladem, že k vtipu není nutné použít vulgaritu, stačí dostatek slovní zásoby a rozumu.
Přečtením Metráčka se zkrátka nedá nic zkazit. Je to už takřka literární klasika. A jestli něco dnešní mládeži chybí, tak tenhle dostatečně a přitom nepřehnaně pozitivní pohled na svět, víra ve spravedlnost a dobré konce, které lze ovlivnit vlastní duševní silou.