Milan Turek: Běžky - opiát seniorů na Liberecku

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Městský člověk může mít sice zahrádku, chatu, zahradu nebo něco podobného, přesto však mnoho seniorů vyhledává také ve všech možných volnočasových aktivitách druh sportu, kterému se věnoval v mládí a snaží se alespoň v daných možnostech a podle své fyzické kondice v něm pokračovat. Liberecko, počítaje v to samozřejmě také Jablonecko a celé rozsáhlé území nejbližšího okolí Jizerských hor, předurčilo pro většinu obyvatel zimní sporty, především lyžování a potom speciálně běhání na lyžích. 

  

Bydlím v malém paneláčku s dalšími dvaceti spolubydlícími a ve sklepních kójích jsem napočítal na devadesát párů lyží, myslím však, že ještě další páry měli v garážích.
V celé republice nenajdete kraj, kde by bylo tolik možností sportovního vyžití v zimním období, kde by byl tak krásný bílý ráj jakým je Liberecký. Portfolio sportování nabízí celou řadu možností. Vedle stále nejoblíbenějších klasických běhů a sjezdů, je adrenalinové exotické sportování jen pro jednotlivce, stejně jako některé finančně náročnější druhy. 

  

Víkendová návštěvnost Jizerských hor je až dvacet tisíc lyžařů. Jsou léta, kdy se na sníh jezdí už od listopadu, většinou však začíná sezóna těsně před Vánocemi, její zakončení někdy až v polovině dubna. Letos si užijeme běžky určitě do května. Pro běžné lyžování je oblečení i výzbroj poměrně drahou záležitostí, v Liberci se často dá pořídit u popelnic naprosto zdarma, použité lyže i boty.
Předpokladem pro návštěvu hor je dobrý zdravotní stav, slušné vybavení a vybrání vhodného terénu. Nejčastěji je provozován v celém kraji běh a sjezd. Pro oba druhy sportů jsou upravovány tratě za značné finanční náklady. Lyžařské areály najdete po celém Liberecku na severu počínaje bohatou nabídkou Jizerských hor, k východu ke Krkonoším, na jihovýchod a jihozápad nemají příliš velkou nabídku, ale k uspokojení lze najít terény i v Lužických horách. Desetina areálů, které každodenně uvádí Panorama, je z Liberecka, podrobnější informace lze najít na internetových stránkách jednotlivých míst. S precizností nabízejí přehled o lyžování Jizerské noviny Informačního centra Jablonce nad Nisou. 

  
  
Běžkařské terény v Jizerských horách jsou nejatraktivnější pro všechny lyžaře v nejznámějším Bedřichově, se službami mazání, úschovnou a atraktivním startem Jizerské padesátky. Lyžařská magistrála je stále upravována a nástupní místa jsou dostupná i městskou dopravou z Liberce a Jablonce nad Nisou. Oblíbené kiosky uprostřed hor poskytují příjemné odpočinutí a chutné občerstvení. V provozu jsou stopy i v Libverdě a Novém Městě pod Smrkem, oblíbený je nástup ze Smědavy nebo od Mořiny z Příchovic.
Z Kořenova navazuje magistrála na krkonošské stopy. Centra Vesec v Liberci, kde se konalo Mistrovství světa v klasickém lyžování, v Harrachově a v Břízkách na Jablonecku využívají především závodníci, ale jsou přístupné i amatérům. Náročnější terén najdou běžkaři v Harrachově, Mísečkách, hřebenovky Krkonoš jsou však hůře přístupné pro běžné turisty.
Místních okruhů najde běžný lyžař bohatě v každé obci. Tratě upravují také na Polevsku, pod Kozákovem a u Železného Brodu. V řadě míst jsou pořádány nejen závody dětí, ale i přebory závodníků, vedle hladkých běhů a vhodné tratě zde nacházejí i orientační běžci. V Břízkách je možné vyzkoušet biatlon. 

  

Pro velkou většinu sportovců však lyžařská sezóna skončila, pololetní prázdniny byly ještě před několika dny příležitostí pro mládež, aby zaplnila stopy na celé magistrále. Ve městech sníh roztál a tak člověk s lyžemi může vypadat jak podivín. Autobusy, které stále ještě do konce března jezdí jako pendly, se však stále od ranních hodin naplňují seniory, Ti ovládli magistrálu a vyjíždějí v párech nebo ve dvojicích obzvláště za slunného počasí do firnových stop jarního sněhu. Namazat lyže pro sníh s jehličím, střídavou kvalitou od prašanu až po ledové plotny není jednoduché, a tak moudří starší využívají lyže se šupinami, kdo se vyzná, maže stříbrný klistr.
Kdyby si někdo myslel, že senioři si vyjedou jen tak pár kilometrů, pak je nutné vyvést z omylu osobu neznalou poměrů. Manželský pár z Jablonce byl letos třicetkrát na běžkách, muži je sedmdesát, manželce šedesát:
„Jezdíme pořád, naposled jsme byli vlakem v Kořenově a odtud jsme projeli přes Jizerky až do Bedřichova.“
Sportovně vyhlížející muž vysokého vzrůstu jezdí na běžky denně, občas vypomáhá při úpravě tratí a vyjíždí jako pomocník řidiče rolby. Drobnější postavička ženy vybíhá se psem od elektrárny v Rudolfově a s dobře namazanými běžkami se vydává až na Jizerku, což je dobrých dvacet tam a dvacet zpět, podobně senior, který jezdí obden. Absolvuje podobnou trasu. 


  

Na magistrále potká člověk hodně žen, jedou samy často však ve dvojicích. Dvacet a více kilometrů jsou pro ně dávky, aniž by přemýšlely. Neříkejte, že to za půl hodiny stihnete z Hřebínku k autobusu, ale i ona trasu šesti kilometrů zvládne.
Jarní sluníčko láká však spíše k posezení než k velkým lyžařským výkonům a tak u kávy nebo zelňačky posedává skupinka seniorů u občerstvení na Hřebínku a nastavuje tváře blahodárnému sluníčku. Letos byla zima tužší a slunce bylo málo, je vzácné, i když kvalitu sněhu zhoršuje.
Pepík má už přes sedmdesát, ale jezdí několikrát za týden a koho potká, každého pozdraví. Jsme jedna velká rodina běžkařů, už to nejsou anonymní davy, ale seniorská selanka. Zdravíme se přívětivě, ať šplháme do kopce nebo sjíždíme či se ploužíme po rovince. Každé pozdravení je jako milé políbení, slunce a nádherná nálada na běžkách je pro seniory na jarním sněhu opiátem, přinášejícím radost a pocit, že život je stále i v tomto věku nádherný, že stojí za to žít. 

Foto © autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 03. 2010.