Ale ano, možné to je. Ovšem pouze podle data narození na rodném listě: 17. 3. 1950. Také já mám v souvislosti s Jitkou malé výročí - čtyřicáté: Když jsem hledal ve svém archivu první článek, který jsem o ní napsal, našel jsem výstřižek z časopisu Sedmička z roku 1970. Zanedlouho jsem Jitce začal také psát písničky, kreslil její karikatury, s Oldřichem Dudkem jsme jí psali takříkajíc na tělo scénky v Malých televizních kabaretech, občas jsem se po jejím boku objevil i v roli moderátora, párkrát troufale i v roli zpěváka. Proto jsem namísto jednoho článku napsal pro Pozitivní noviny celý malý seriálek, v němž dnes bude téma: |
V roce 1971 jsem měl možnost se poprvé představit jako karikaturista v silvestrovském čísle časopisu Dikobraz. Zakrátko jsem dostal od šéfredaktora Jindřicha Bešty nabídku, abych do Dikobrazu připravoval seriál Komik na tento měsíc – znamenalo to 1 karikaturu plus 1 stránku textu měsíčně. Byl jsem šťastnej jak blecha a hned jsem „rozdával tituly“ všem, kteří se v tom či onom měsíci něčím hezkým projevili, ať už v novém filmu, v televizní komedii anebo v novém divadelním představení. A tak došlo na nápad slíbit v redakci na nejbližší měsíc komika Molavcovou. To jsem si panečku dal! Ne a ne její podobu trefit! Už jsem jí přidělal klobouk, pak ještě brejličky, jenomže moc jsem si tím nepomohl. Bohužel, termín odevzdání se blížil a tak už se nedalo nic víc dělat – odevzdal jsem ten stokrát předělávaný obrázek takový, jaký byl. Tady ho můžete (asi po 37 letech) vidět...
Netrvalo dlouho a tentokrát jsem dostal „zakázku“ od divadelních novin Scéna. Prý abych udělal anketu s karikaturami komediálních herců, Menšíka, Beka, Dvořáka, Libíčka a dalších, ale že prý mezi nimi musí být i Molavcová. Zkoušel jsem ji tedy znovu nakreslit. A opět mi to nešlo. Nakonec jsem se naštval, našel jsem někde jakousi fotografii a podle ní nakreslil Jitčinu tvář co nejrealističtěji. No – karikatura to nebyla, zato s podobou už to bylo lepší. I tento svůj „hřích“ vám předkládám...
Pak se ale stal malý zázrak. Někdy v druhé polovině osmdesátých let jsem měl opět pro kterýsi časopis nakreslit Jitku Molavcovou. Tehdy už jsem nekoukal na žádné fotografie a zkusil jsem ji kreslit po paměti. A ejhle – ona mi najednou vyšla! Byl jsem na tu kresbu docela pyšný (po všech těch útrapách, no uznejte!) až do chvíle, kdy ji uviděl připíchnutou na stěně dnes již neexistující hospůdky U Montiho v Šemanovicích můj sourozenec, který přijel na návštěvu. Portrét mi sice pochválil, ale jednu výtku k němu přece jen měl. Jitčiny oči! Požádal hostinského o čistou účtenku a…- no, podívejte se co se z toho vyklubalo.
Celou tu událost jsem pak popsal v místním xeroxovaném Šemanovickém kulturníčku. To se psal rok 1993: |
„Dnes tu podruhé, Jíťo: Přeju všechno nejlepší!“ (pokračování zítra) |
Závěrem musím konstatovat, že nad žádným z těchto obrázků se Jitka nikdy nepohoršila, naopak, mnohokrát se stala zpívající ozdobou vernisáží na výstavách mých vtipů a karikatur! A to je pro dnešek vše. Příště vám představím Jitku coby oběť některých mých novinářských článků a rozhovorů… |
Texty k fotografiím:
1/ Jitka Molavcová poprvé 2/ Jitka Molavcová podruhé 3/ Jitka Molavcová potřetí a naposled + rozhovor s Jiřím nad tvarem jejích očí. 4/ Takhle nás v roce 1986 vyfotografoval jeden ze sběratelů autogramů při autogramiádě v obchodním domě Máj. Jitka k podpisu přikreslovala „dívenku s kytarou“, zatímco já to měl jednodušší – přikresloval jsem „myši“. Fotka sice nic moc, ale vzpomínka hezká… 5/ Pezinok 2003 - u příležitosti výstavy konající se při „1.ročníku divadelného festivalu: To najlepšie z českého humoru“. 6/ Polibek oslavenkyni |