Ivo Fencl: O mírném vlivu filmu na autory Rychlých šípů
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| 1. Spřízněnost kresleného seriálu a filmu je očividná. Známá... A jistě, disertace o tom napsali už mnozí, i včetně právníků. Taky věk komiksu a věk filmu je podobný. Hodně. Narodili se skoro stejně. A Rychlé šípy? Jak jsou na tom vzhledem k filmu ty? Mám teď pocit, že to víme všichni, ale přesto napíši aspoň krátký, pozitivní článek...  Ovšemže, Rychlé šípy zdaleka nejsou tím typem komiksu, který "přímo křičí" po přetavení do animované grotesky. Ne. To spíš naopak. A Fischerovy kresby jsou dosti realistické. A vidíte. I tak... najdeme místa v tomhle seriálu, kde je filmová inspirace víc než zřetelná, a podobně jako Ondřej Sekora (nedostudovaný právník), i Jan Fischer (dostudovaný právník a tuším, že i poctivě) byl ovlivňován groteskami (protože náležely k jeho době, jako k naší náležejí počítačové hry), a to jak kreslenými, tak hranými. Nu, a nejmarkantnějším příkladem toho je samozřejmě památné 106. pokračování Rychlých šípů z Mladého hlasatele z 29. března 1941 Rychlé šípy stěhují pohovku. Vzpomínáte??? Já sám ano, a vložil bych i ruku na pět vteřin do ohně za to, že měl Foglar při psaní scénáře před očima onu známou filmovou komedii The Music Box (1932) uváděnou v československých biografech (a co jich tenkrát ještě bylo!!!) pod titulem Stěhujeme piáno. Věřte se mnou. A já... Tím spíš tomu věřím, že Foglar byl do určitého věku dokazatelně dost častým návštěvníkem pražských kin a... Filmy shlédnuté, jak připomíná ve své knize i pan Pedro Zachariáš, si dokonce pečlivě zaznamenával do sešitu! Ale jestli si do téhož sešitku zapsal Foglar i tenhle filmeček, tak to popravdě netuším. Je to však jasné a zvlášť druhá polovina Fischerem kreslené stránky Rychlých šípů je nesporně parafrází tohoto snímku. Vím, někdo akurátní mi teď začne i otloukat o hlavu "podstatné" rozdíly, nicméně podle mého skromného názoru nejde o rozdíly nijak významné! Opravdu ne. Tak například! 1. Chlapci Rychlých šípů stěhují pohovku se schodů. Laurel s Hardym stěhují piáno DO schodů. A mimochodem, o jejich stěhování (po dodnes existujících schodech) napsal později poutavou povídku i sám slavný Ray Bradbury. A i za další?  2. Rychlé šípy se na úzkých schodech střetnou se starou paní. A Laurel - a Hardy? Se starým pánem. „Ale hoši – hoši – musíte s tím nahoru, takhle bych přece neprošla!“ halasí v Rychlých šípech ta tlustá dáma. A v případě Laurela a Hardyho? Zde mručí pán a piáno se rozjede se schodů a drkotá a řítí se a letí a... dodrkotá. Kde? Na vzdálené ulici dole. A v případě Rychlých šípů? Víme! Ti vzoroví chlapci byli pohovku bohužel nuceni nejprve vynést zpátky („Ej uchněm! To nám scházelo!“ komentoval dřinu zpocený Jarka Metelka), a teprve pak došlo na památnou jízdu dolů se schodů. FR. Podoba? Jasná. Nicméně rozdíl tu ovšem taky zůstal, uznávám, protože drkotavou jízdu v Šípech záměrně vyvolal Rychlonožka, zatímco Laurel a Hardy, ti po žádném bláznivém sjezdu nebažili. 2. Nejen ale Foglar, i sám Fischer – a bez Foglara - hledal a nacházel inspiraci ve filmech. A typickým příkladem je dozajista předposlední obrázek 78. dílu Rychlé šípy u vodotrysku (Mladý hlasatel 13. září 1940), který se podobá záběru ze známé němé komedie Brzy do postele (1928) známé u nás jako Milostpán a služebník. A ne snad? Je to, dodávám, ten film, v němž Laurel tluče Hardyho po hlavě lopatičkou, když tento pravidelně vystrkává hlavu z kašny, a film, kde Hardy vyprskává vodu stejně jako později i Fischerův Rychlonožka na známém obrázku! A další podobnosti mezi dobovými filmy a tímto kresleným seriálem? Našly by se, ale to už je úkol vás, vážení čtenáři, i když nepřehánějme. A je pravda, že Jindra Hojer jednou skočil z pavlače "jako Zorro Mstitel", ale ještě to neznamená, že se okolní příběhy oněm filmům se Zorrem - a tedy Douglasem Fairbanksem - nějak přesmoc podobají. Ty vlivy tady ale byly a není na škodu si je uvědomovat. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 11. 2009.
