Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
| Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…Náhle svůj hudební projev přeruší a obrátí se k druhému: „Hele, koudelníkův syn – kdo je to koudelník?“ „Možná ten, co to psal, se splet´. Má tam být kouzelníkův syn.“ „To je teda pěkná blbost.“ „Proč? Tenkrát už museli bejt kouzelníci. Vytahovali králíky z klobouku a šátky z uší.“ „Ba ne, to určitě něco znamená. Co je to vlastně koudel?“ „Koudel hoří za patama, nebo u zadku, se říká,“ procedí třetí výrostek mezi zuby a hlídá, aby mu nevypadlo cigáro. „Koudel, bez koudele, skloňuje se podle vzoru…“ nedopoví ten nejmladší.  „Brácho, sklapni,“ napomene ho čahoun s výrazným nosem. Podoba obou je zřejmá. „Náhodou jsem chtěl říct „sardel“, brání se ten malý. Starší kluci se zachechtají a začínají diskutovat: „No jo, vole, co je koudel?“ „To bude asi nějaká kytka.“ „To se jmenuje koukol. Takovej růžovej plevel.“ „Že by ovoce?“ „To je zase kdoule.“ „Seš ňákej chytrej, vole.“ „Já náhodou vím, co je koudel. Je to taková koule, chuchvalec s rozcupovanýma cuckama.“ „Kecáš!“ „Nekecám!“ „Se vsaď.“ „Vo pivo?“ „Vo pivo. Ale vo dvanáctku.“ Jelito, kopyto, platí to. „Podíváme se na internet, tam je všecko. Jdem najít nějakou internetovou kavárnu.“ Parta se zvedla a namířila si to do městských ulic. Kdoví, jak jejich pátrání skončilo. Co je vlastně koudel? Zeptáme-li se všeználka Internetu, nabídne nám následující odborné informace: |
Koudel tvoří nekvalitní krátká vlákna lnu a konopí, která odpadávají během česání na vochli. Jen ve Slezsku se tohoto názvu užívá pro nejlepší vyčesaná lněná vlákna. Podřadná koudelná vlákna se zpracovávala na přeslici a kolovratu v nejsilnější a nejméně rovnou přízi nejhorší kvality. Někdy se k tomuto předení používalo gracky, která se nasazovala na dolní polovinu přeslice. Hrst koudele se snáze spřádala na gracce než jen z přástku přivázaného k přeslici, neboť vytahováním vláken položených na gracce se koudel znovu pročesávala a urovnávala. Z koudelky se pak tkávala hrubší plátna, určená na různé plachty potřebné v hospodářství, k výrobě postraňků a na pytle. Z koudele se také vyráběly provazy (podomácku i u provazníků). Nezpracovaná koudel a pazdeří se užívaly na podzim k vystýlání krechtů na brambory a ve 20. století ji používali instalatéři k těsnění závitů. |
| Zdá se mi to, nebo opravdu zase slyším tu partu kluků, jak říkají: „Tak tu koudel už jsem našel, ale nevíš, vole, co je vochle, přeslice, kolovrat, gracka, přástek, koudelka, postraňky, pazdeří a krecht?“ |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 06. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jiří Menzel |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Jan Vodňanský |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Vladimír Just |