Josef Zeman: Dolomity - Jižní Tyrolsko
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
 Oblast Dolomitů a Jižního Tyrolska nás přivítala jarní květenou a slunečním počasím. Všudypřítomný pořádek a perfektní síť dálnic, i těch posledních uliček, nás udivovala. Umění našich řidičů při stoupání do výšek tisíce metrů jsme oceňovali denně při průjezdu zatáček u Cavalese. Náš delegát a průvodce Slovák Meťju, který se cítí být Čechoslovákem, žije v Praze. Jeho české komentování trasy s přídavky slovenštiny je milé, někdy však až komické. První zastavení je v Kalternu na oběd s typickými italskými těstovinami, sýrovou omáčkou a možností parmazánu. Ochutnávky vín jsou prokládané tyrolským špekem a klobáskami, v pozadí se znějící hudbou Folk musik – Kastelrutherspatzen – skupina lidové hudby s Norbertem Rierem. Fotografuji dlouhé tály (horská údolí). Meťju přistupuje a říká: To je určitě vášeň – to vaše fotografování. Tolik snímků tu nikdo nepořizuje. Odpovídám, že se držím také rady režiséra Podskalského. Aby film měl život, musí tam být obsaženy vždy tři věci: stará bába, květina a dítě. Pozítří na velké dolomitské cestě na Passo Pordoi (v průsmyku) fotografuji ledovce a Meťju na mě volá: Má to život? Říkám: Ano, ale dítě ještě nemám. Dofotím ho asi v Teplicích! Dále nemůžeme jet. Značka pro zákaz vjezdu upozorňuje na laviny, které se zpravidla kolem poledne uvolňují. Meťju konstruktivně volí jinou trasu, tentokrát přes Cortinu d‘ Amppezzo a Brixen, kde ve vyhnanství pobýval K.H.Borovský, což připomíná pamětní deska. V hotelu Panorama v Cavalese u olympijské sjezdovky nás čeká večeře, která tentokráte obsahuje výbornou bramborovou polévku a druhým chodem je kuřecí steak s americkými brambory. Dávám si i červené italské víno, i když voda z ledovců je velice chutná. Bolsano – na říčce Eisack a Talfer, nás přivítalo festivalem květin na náměstí Walter platz, kde hrála kapela, mimo jiné skladby s Vladimírem Bělohlávkem. Cítili jsme se chvíli jako doma. Náměstí dominuje Dóm – katedrála podobná jako ve Vídni s lesklými taškami z Břeclavi. Všudypřítomné různé druhy květeny, skládané do kobercových čtverců. Něco unikátního nejen pro digitální záběry. Průhledy z mostu Talfer na horská údolí a hřbety hor se sněhem s rozkvetlými jarními stromy působí úžasně. Dominující vítězný oblouk s italskou vlajkou a vlajkou unie pak ukazuje sochy a nápisy s historickými daty. Merano – mondénní lázně s promenádami a horskou říčkou Passer jsou skutečným skvostem této oblasti, v níž je vždy o pár stupňů tepla více než v okolí. Město je chráněno mohutnými štíty hor, na jejichž úpatí se všude pěstuje vinná réva a citrusové plody. Zvolená vyhlídková cesta – Zik-zak, – namísto vyjetí lanovkou na panoráma se ukázala v jarním vedru mnohem lepší pro focení a vyhlídky. Mohl jsem si pohrát s horskými snímky zasněžených údolí i vinicemi přes větvičky stromů – záběry, které z lanovky neuděláte! U vrcholu stoupání mně zvoní SMS – mám si vyzvednout v Teplicích v železářství objednané špunty do štaflí! Zajímavé připomenutí všedního života. Vracím se do parku a promenád, do míst, kde pobývala Sisi, kde zlatý Atlas drží zeměkoulí obrostlou mechem, kde zelený klavír v parku vyrostl a propletl se do tvaru spletí větviček, kde spatříte dlouhého hada ze šupin, množství květeny, keřů, palem a dalších vzácných dřevin. Všudypřítomné krámky, cukrárny, vinárny, davy turistů, kteří tu hodují, píší pohlednice a dobíjejí si baterky. Gardské jezero, Arco, Riva a Sarca jsou pojmem. Lodní výlet z Arco do Limone je pro fotografy plný záběrů. Po pravé straně na velikány hor provrtané stovkami tunelů staré cesty, která je ve skalách ponechána. Nové tunely a nová silnice dominují staré. Vodní hladinu kolem brázdí bezpočet lodiček, windsurfingařů, kteří zde mají ideální větrné podmínky.  Limone – v náručí horských velikánů a vody Gardy je s promenádami, hotely, obchůdky i přístavy výstavní skříní Itálie. V parcích, na ulicích, všude září tisíce druhů květin a pergol. V průhledech z restaurantů pak lze zachytit nad hlavou rostoucí pomeranče, citróny a mandarinky v kontrastu modré oblohy a zasněžených velikánů hor. Nechce se vám zpět domů. Cavalese – je typické horské italské městečko s celoroční možností rekreace. Městu dominuje několik kostelíků a náměstíček s horskou bystřinou. Architektura starých domů a uliček připomíná místy Zlatou uličku, ale s příkrým stoupáním. Pomník s deskou o katastrofě lanovky, kdy americké stíhačky přeťaly lano a zůstalo zde na padesát mrtvých, najdete na druhém cementeriu (hřbitově) vedle kostela. Současná lanovka již nevede přímo z kopce na hlavní vrchol sjezdovky, ale z horní stanice Cavalese dolů k říčce. Odtud znovu nahoru jen pár metrů nad zemí až k vrcholu sjezdovky – kvůli bezpečnosti! Doma sleduji SAT TV s padesáti italskými programy. Zaujala mě v písničkových programech i jinde používaná slova kozá-kozí. Rozhodl jsem se, že při zájezdu zjistím význam. Po několika dnech mně Meťju sděluje, že je to tak-tak a ne žádné kozy. Při fotografování na louce jsem zastihl dvě Italky, které tam sbíraly nějaký druh trávy. Ukazuji na skutečné pasoucí se kozy, ptám se, jak se to řekne italsky. Odpovídají: kapry. Divím se: u nás jsou to zase ryby. Večer to sděluji vrchnímu u večeře: italsky kozí-kozá je česky tak-tak. Česky koza je kapry s rohama. A kapry italsky je vlastně česky ryba, ale může být i německy fisch, ale měla by být frisch! Meťju je z toho absoluty šoking. Ale já se nedám. Ptám se, co je to na ulici za nápis: Senzo unico. Zda to není nějaký senzační unikát. Metju neví – neví ani řidiči. Posléze zjišťujeme, že je to jednosměrná ulice. Meťju, když mě pak vidí, říká: Proboha, co z vás zase vypadne?! Kastelruth – je zlatým hřebíkem zájezdu na hranici Rakouska a Itálie. Konají se zde každoročně srazy Fan clubu folkové skupiny Kastelruthernspatzen (Kastelruthští vrabci). Tisíce velkých stanů na loukách u Kastelruthu a miliony fanynek a fandů z Německa, Švýcarska, Rakouska i z Čech přijíždí do italského Kastaelruthu. Přijel jsem i já. Je to zážitek. Skupina ve slavných trachtech (krojích) s Norbertem Rierem, v barevných ustřižených kravatách, dojme všechny generace. Prohlížíme si malé městečko s kostelem, krámky, řezbářské dílny a infocentrum na radnici. Měli zavřeno. Napili jsme se alespoň pitné studené horské vody z hrníčku na řetízku u kašny. Dávám se do rozhovoru s ženou v řezbářské dílně-obchodu. Nechápe, odkud jsem – o ČR nic neví! Říkám tedy: Nord – Berlín, Dresden , Teplic Šénau – neví nic! Asi neměla takového iniciativního pedagoga ve škole jako jsem byl já. Vzpomínám, jak jsem vždy každé září prováděl seznamování a představování se studenty. Každý měl říct něco o sobě a o svém městě. Jeden student druhý den chyběl. Ptám se ostatních, který to je. Zvedne se jeden a říká: Pane učiteli, to je ten, co o svém městě nevěděl nic! DVD v Kastelruthu o Kastelrutherspatzen jsem nekoupil. Až pak z domova volám do Itálie a sděluji Meťjuovi, že Pepa opět zvítězil! DVD z Kastelrutskými vrabci jsem koupil v Teplicích na tržnici v zelenině. Pro zpáteční cestu vylévám zbytek Pepsi Coly (2 litry) a natáčím si pitnou horskou vodu. Vodu, kterou jsem se osvěžoval celý zájezd. Opatruji vodu až domů, ukládám ji do ledničky. Volám na Moravu paní, že ji odliji do menší lahvičky a dovezu. Těší se. Při zastávce na hranici Waldsassen – Svatý kříž se omývám již vodou v naší krásné vlasti. A také jsem si trochu, jako obvykle, loknul. Bylo to pro mne zděšení! Ale byli jsme doma! V dáli zůstaly Dolomity a Jižní Tyrolsko. Mně zůstalo ve vzpomínkách a také ve fotoaparátu, pak i v PC. Fotoprezentaci s hudbou na DVD jsem se věnoval celý týden. DVD je na světě. Přátelé a sousedi opět závidí a ptají se: Kolik vás to stálo? Říkám: Tolik, kolik vy prokouříte! |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 05. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Vladimír Just |
 |
Jan Krůta |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Milan Markovič |
 |
Jiří Suchý |