Josef Čermák: Robert Clegg Austin - 45
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Je ještě příliš mladý (narodil se 26. března 1964), aby si někdo (kromě jeho rodiny) všímal jeho narozenin, tím méně je veřejně oslavoval. Můj problém je, že až se dožije trochu záslužnějšího věku, já už tu nebudu. A Robert si zaslouží - za všecko, co dělá pro naši kulturu i komunitu - aby alespoň něco z toho bylo zachyceno.  Robert (jeho otec, James William Austin - znám pod sympatickým přízviskem "Bunny" - byl právníkem, který pracoval v týmu státního zástupce v trestním řízení proti později odsouzenému poslednímu popravenému zločinci v Kanadě) začal svoji akademickou kariéru na Carleton University (B.A.-1987) a pokračoval na University of Toronto (M.A.- 1991, Ph.Dr.- 1998). Jeho doktorská práce? Od krize ke krizi: Vznik a rozpad Fan Noliho vize pro Albanii (From Crisis to Crisis: The Rise and Fall of Fan Noli's Vision for Albania). Jeho profesionální život začal (a pokračuje) docela zajímavě: reportér v Banské Bystrici pro Economist Group of Publications (toto období - nemýlím-li se, byl tam se svojí paní Maureen brzy po svatbě - považuje za jedno z nejkouzelnějších ve svém životě a dosud zná pár slovenských frází). Učil základní zpravodajství na univerzitě v Košicích a přednášel na Středisku pro nezávislé novinářství v Bratislavě. Byl ředitelem projektů pro Intermedia Survey Institute ve Washingtonu, dělal výzkum reakce publika pro mezinárodní vysilače jako BBC, Radio Free Europe, Voice of America. V červenci 1997 začal pracovat v instituci dnes známé jako Centre for European, Russian and Euroasian Studies (CERES) v Munkově Centru for International Studies na Torontské univerzitě, kde dnes je docentem a koordinátorem projektů a postgraduálních studií, ředitelem Maďarského výzkumného ústavu v Kanadě atd., Přednášel (a přednáší) hlavně na Torontské univerzitě, ale také na Masarykově univerzitě v Brně. Přednáší hlavně o historii východní a jižní Evropy - například: Od revoluce k revoluci: Maďarsko 1848 do dneška; Nová Evropa: kultura, politika a společnost ve střední Evropě; Menšiny a většiny ve střední a jihovýchodní Evropě; Demokratizace v Kosovu a Makedonii; Studentská samospráva v Montenegru. Je autorem knihy Cesta nezvolená - Fan Noli a albánská demokracie, 1920 - 1924 (The Path not taken - Fan Noli and Albanian democracy 1920-1924). Napsal pěknou řádku článků a recenzí pro různé publikace jako: Canadian Slavonic Papers, The Toronto Star, Business Central Europe, Business Eastern Europe, South European Times, The Globe and Mail, East Euopean Quarterly a jiné. Témata jeho článků: Postcommunist Transitional Justice in Albania; Transitional Justice in Eastern Europe and the former Soviet Union; Greater Albanian State and the Question of Kosovo, 1912-2001...Pro CBC napsal text pro dva dokumentární filmy: Kosovo a Jugoslavia. Ale to všecko by sotva bylo důvodem, abych o něm psal. Setkal jsem se s ním krátce poté, co začal pracovat v CERES. Ředitelem této instituce byl tehdy professor Robert Johnson, přední specialista na ruské a hlavně sovětské dějiny (vyčítám si, že jsem loni přehlédl jeho narozeniny - bylo mu 65), který v té době organizoval sbírku pro stipendia pro zahraniční studenty. Robert Austin se stal - alespoň pokud jde o sbírku v české a slovenské komunitě, při které jsme se setkali - jeho pravou rukou. Byla to sbírka mimořádně úspěšná, už proto, že vláda a univerzita (pokud jste si nevyhradili, že stipendium z vašeho daru mohou dostat třeba jen studenti z vaší rodné země) každá přispěla stejnou částkou, takže z vašeho stotisícového daru vznikla dotace v částce tři sta tisíc dolarů. Jména dárců najdete na plaketě v síni Munkova Centra, užívané pro recepce, a ve vestibulu Robartsovy knihovny: Karel Buzek, Papežovi, Fraštackých, Štejnských, Scheybalovi, dokone i Čermákovi (přesto, že jsem se tuhle někde dočetl, že nepatřím k lidem, kteří by na něco přispěli), Karel Kukula. Vedle vestibulu v Robartsově knihovně, kde uvidíte jméno manželů Scheybalových, v této knihovně najdete i sbírku Josefa Františka Scheybala o Československu, dnes už čítající přes 20 000 výtisků a na nejvyšším poschodí přednáškovou síň v jeho jméně. V Munkově Centru - hned vedle Robertovy kanceláře - najdete i síň, nesoucí jméno Karla Buzka. A v CERES se běžně setkáte se studenty z naší rodné země. CERES samozřejmě spolupracuje s mnoha etnickými skupinami a mnoha zeměmi, ale myslím si, že spolupráce s naší komunitou je zvlášť úzká. Rozhodně jí neuškodilo otevření generálního konzuĺátu ČR v Torontu a příchod generálního konzula Richarda Krpače, který má zásluhy na řadě akcí na Torontské univerzitě, plánovaných s Robertem Austinem, včetně programu o procesu s Miladou Horákovou (její dceři byla při té příležitosti předána místopředsedkyní Českého a Slovenského sdružení v Kanadě, Blankou Rohnovou, Masarykova cena udělená Miladě Horákové in Memoriam). Mimořádně úspěšná byla začátkem října minulého roku Mezinárodní konference o Československu, Light in shadows - Czechoslovakia 1968, pořádaná CERES v Munkově Centru na Torontské univerzitě pod záštitou ministra zahraníčních věcí ČR, Karla Schwarzenberga a s podporou Generálního konzulátu ČR v Torontu, jejímž hlavním organizátorem byl Robert Austin. Ale nejblíž jeho srdci jsou pravděpodobně každoroční červnové akademické zájezdy do Brna (s kterými začal někdy před sedmi lety s Donem Sparlingem jako společný projekt CERES a Masarykovy univerzity) s několika desítkami kanadských studentů. Zájezd trvá tři týdny, přednášky o historii a politické a sociální současnosti středoevropské oblasti jsou v angličtině a studentům, kteří každý víkend navštíví hlavní město jedné ze sousedních zemí, je přiznán kredit na kanadských univerzitách. Kdyby býval někdy existoval ideální komunizmus (uvolněte prosím uzdu své nejdivočejší fantazii) a Robert žil v době jeho největšího rozkvětu, byl by určitě nositelem stachanoveckého metálu. K dobru by se mu přičetlo i to, že žije celkem spartánsky (do práce jezdí na kole, chatu má přes tisíc kilometrů od Toronta a pije rád pivo (generální konzul Rihard Krpač ho zaučuje na plzeňské). Má okouzlující a současně velmi praktickou ženu Maureen a dvě energií a nápady nabité děti, Andrew a Katku, kteří se mnou zacházejí jako se svým - i když trochu strašidelně vypadajícím - vrstevníkem. Čeká ho ještě moře práce. Přejeme mu štěstí, zdraví, dlouhá léta. |
Foto © archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Helena Štáchová |
 |
Jan Krůta |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Ivan Rössler |
 |
Milan Markovič |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Miloslav Švandrlík |