Kolik to jen českých světově proslulých podniků a značek postihlo věru pravdivé úsloví „Kde že loňské sněhy jsou…?“ Takřka na běžícím pásu jsme od listopadu 1989 svědky pádů, konkurzů, fúzí, privatizací, prodeje zahraničním monopolům českých průmyslových podniků, které kdysi tvořily základ našeho národního bohatství, díky nimž jsme patřili mezi první evropskou (či dokonce světovou?) desítku průmyslově vyspělých zemí.
V celém světě byla a snad ještě dnes jsou (alespoň v encyklopediích) známá jména průkopníků, vynálezců a kapitánů průmyslu, z nichž uveďme alespoň některá (abecedně) z éry po roce 1918: Karel Absolon (1877 – 1960), geolog a speleolog, objevitel Věstonické Venuše, Tomáš Baťa (1876-1932), zakladatel světově proslulé výroby obuvi a průkopník zdokonaleného Fordova způsobu pásové výroby, Stanislav Bechyně (1887-1975), stavitel prvních objektů z předpjatého betonu a železobetonu, Ivan Čížek (1852-1918), cukrovarnický vynálezce, Antonín Husník (1894-1948), konstruktér 50 typů letadel Aero, Josef Jozíf (1906-1985), konstruktér, otec moderního motocyklu Jawa („pérák“), Viktor Kaplan (1876-1934), vynálezce konstrukce lopatek průtočné vodní turbíny, Václav Klement (1868-1938), automobilový podnikatel, Karel Klíč (1841-1926), vynálezce hlubotisku, Emil Kolben (1862-1943), elektrotechnik, konstruktér třífázových elektromotorů, spolupracovník amerického vynálezce T. A. Edisona, František Křižík (1847-1941), vynálezce obloukové lampy, průkopník elektrifikace v osvětlení, konstruktér a stavitel první elektrické dráhy v Praze a lanovky na Petřín, Hans Ledvinka (1878-1967), konstruktér čtyřrychlostní převodovky a brzdového systému na všechna čtyři kola automobilu, Josef Sousedík (1894-1944), autor 40 celosvětově uznávaných vynálezů a patentů, vynálezce reaktivního letadla s kolmým startem, Jaroslav Šafránek (1890-1957), průkopník televizního vysílání s mnoha patentovými zlepšeními, Leopold Sviták (1856-1931), konstruktér automobilů Tatra, Emil Votoček (1872-1950), průkopník chemického výzkumu, Otto Wichterle (1913-98), objevitel textilně využitelného polymerního vlákna, vynálezce gelových kontaktních čoček, Jan Zvoníček (1865-1926) vynálezce mnohastupňové radiální turbíny. Někdy příště si takto můžeme vyjmenovat ty české vynálezce a podnikatele, kteří emigrovali a proslavili se ve světě…

Takže v současnosti alespoň můžeme vzpomínat různá výročí, k nimž v letošním roce bezesporu patří v roce 1899 založená železárna Poldi na Kladně. Již koňská dráha z roku 1830 pro přepravu dřeva z Kladna do Prahy, poté objevení ložisek uhlí v roce 1840, Buštěhradská železniční dráha od roku 1863, která přestavěla „koňku“ na parní pohon – všechny tyto události znamenaly pro Kladno zásadní změnu v jeho dějinách. Stalo se průmyslovým centrem středních Čech.
První tzv. Vojtěšská huť (nazvaná po slavném podnikateli předminulého století Vojtěchu Lannovi (1805-66) se dvěma pecemi byla zprovozněna v letech 1855-56, další čtyři o několik let později, kdy se majitelé dolů a hutí spojili a vytvořili Pražskou železářskou společnost. V těsném sousedství Vojtěšské hutě Karel Wittgenstein (1847-1913), ocelářský král habsburské monarchie, založil v roce 1899 Poldinu huť. Patentovaná ochranná známka v podobě ženské hlavičky s hvězdou nad čelem se stala zakrátko všeobecně známá a proslulá – znázorňovala portrét zakladatelovy manželky Leopoldiny, po níž byla také huť pojmenována. Připomeňme si něco z té zašlé slávy.

● Již na světové výstavě v roce 1893 v Chicagu získaly výrobky Poldiny hutě nejvyšší ocenění.
● V roce 1897 měla Poldina huť už dvě desítky zastoupení v Evropě a Rusku.
● Kromě speciálních ocelí vyráběla pera, nástroje a konstrukční díly; výkovky dodávala také pro první oceánské rakousko-uherské bitevní lodě.
● V roce 1900 pronikly nástrojové oceli na trh do Indie.
● V roce 1906 se wolfram-vanadiová ocel Poldi Maximum stala konkurenceschopnou se světovou novinkou třískového obrábění a americkou rychlořeznou ocelí.
● Slavnou byla první dodávka letecké hřídele Poldi pro německého letce a konstruktéra Hanse Gradeho, vítěze Lanzovy ceny 1909.
● V té době již kladenští oceláři dodávali součástky a výkovky pro firmy Daimler a Benz. Vozy těchto značek se součástkami a značkou Poldi vyhrály Grand Prix Francie 1908, Grand Prix USA 1910 a získaly prestižní označení Prinz Heinrich Wagen.
● 1909 - vůz Blitzen Benz, na jehož konstrukci byla použita ocel Poldi, vytvořil v Daytoně (USA) světový rychlostní rekord 211,51 km za hodinu.
● 1910 - hlavňová ocel Poldi Anticorro získala zlatou medaili na Mezinárodní lovecké výstavě ve Vídni.
● 1912 - s letounem Grade s hřídelí Poldi absolvovala první česká pilotka Božena Láglerová turné po Kubě, Haiti a Santo Domingu.
● O dva roky později byly oceli Poldi dodány pro italské vzducholodě typu „V“. Týž rok vynálezce dr. ing. František Hummelberger (1863-1967) vyvinul ocel Poldi AKS. Poldina huť se tak vedle firem Krupp a Brearley zařadila do trojice prvních objevitelů korozivzdorných ocelí na světě. Její český objevitel byl obchodníkem v podniku od roku 1911 a v letech 1932-45 jeho generálním ředitelem. Přivedl podnik k zasloužené slávě. Kdo si na něho dnes vzpomene?
● 1919 - byly založeny obchodní společnosti Poldi Steel Comp. v USA a v Austrálii a Poldi Steel Works s indickou, čínskou a japonskou větví.
● 1922 - byla vyrobena první patentována žáruvzdorná ocel, jejíž složení celosvětově ovlivnilo vývoj těchto materiálů.
● 1926 - konstrukční oceli Poldi Victrix se uplatnily v rozvoji letecké dopravy. Byly použity k prvnímu přeletu Kilimandžára Švýcarem Mittelholzerem i na etapovém letu Itala de Pineda přes Atlantik po Jižní a Severní Americe.
● 1928 - profesor Junkers použil hřídel Poldi do letounu W-33 „Bremen“, který jako první přeletěl nonstop Atlantik ve směru Evropa - Amerika.
● 1929 - byl vyvinut tvrdokov na bázi slinutých karbidů Poldi Diadur jako reakce na materiál Widia firmy Krupp. V téže době Poldina huť zahájila výrobu přístrojů z korozivzdorných ocelí: mlékárenských odparek, tanků, cisteren i dalších zařízení pro potravinářství, farmacii, textilnictví a chemii.
● 1930 - oceli Poldi z Kladna byly použity na konstrukci Harbour Bridge v Sydney, největšího mostu tohoto typu na světě.
● 1932 - bandážovými kruhy z antimagnetické oceli Poldi AM byl vybaven největší turbogenerátor světa v elektrárně Saint Denis u Paříže.
● 1933 - létající čluny Savoia Marchetti italského generála Balba absolvovaly dálkový skupinový přelet Řím - Chicago. Stejně jako u skupinového letu týchž strojů z Říma do Rio de Janeira byla i v těchto letounech použita ocel Poldi.
● 1934 - s ocelemi Poldi pro naftový průmysl byla vyvrtána v Rumunsku nejhlubší evropská sonda do hloubky 3382 metrů.
● 1937 - s použitím korozivzdorných ocelí Poldi podle návrhu čs. architekta Machoně zrestaurovali kapli v nizozemském Naardenu, kde je hrob Jana Ámose Komenského.
● 1938 - konstrukční oceli Poldi byly dodány pro automobil Thunderbolt, s nímž kapitán G.T.E. Eyston v letech 1938-39 ustavil tři světové rychlostní rekordy, všechny nad 500 km za hodinu.
● V téže době vrcholily dodávky ocelí Poldi pro československou armádu. Byla z nich vyrobena polovina čs. tanků a všech čs. vojenských pevností.   ● Již dříve dodala Poldina huť pancéřování pro jedinou československou válečnou loď, dunajský monitor President Masaryk.
● 1939 - těsně před druhou světovou válkou měla Poldina huť filiálky se sklady a obchodní zastoupení v 39 zemích světa.
● Po druhé světové válce prošly ocelárny Poldi Kladno znárodňovacím obdobím, rekonstrukcí, výstavbou nové ocelárny s obloukovými pecemi Siemens-Halske a dvou nových válcovacích tratí.
● Došlo k vytvoření národního podniku Spojené ocelárny Kladno (s odpuzující zkratkou SONP), do nichž byly včleněny další hutní závody v Čechách.
● 1960 - žáruvzdorné oceli znovu se značkou Poldi se uplatnily na čs. cvičných proudových letounech L-29 Delfín a jejich pokračovatelích L-39 Albatros.
● 1969 - z korozivzdorných ocelí Poldi se začaly vyrábět první chirurgické soupravy a později též implantáty pro osteosyntézu.
1975-1980 - v tomto období získalo devět výrobků Poldi zlaté medaile Mezinárodních strojírenských veletrhů Brno a mezinárodního veletrhu INVEX.
●1980 - titanové slitiny Poldi byly použity ve výrobě čs. akrobatických letounů Zlín Z-50, na nichž čs. letci Tuček a Jirmus získali tituly mistrů světa v letecké akrobacii.
● 1983 - korozivzdorné oceli Poldi se uplatnily na výtvarných dominantách Nové scény Národního divadla v Praze. Při té příležitosti bylo zjištěno, že střešní konstrukce Národního divadla, vyrobená ještě ve Vojtěšské huti z kladenského pudlovaného železa, je dodnes plně funkční!
● 1985 - dodávky výkovků Poldi pro kamiony Liaz a Tatra poznamenaly vítězství několika ročníků Rallye Paříž-Dakar.
● 1986 - byla dokončena a spuštěna středojemná válcovna, poslední část nového závodu Poldi - Dříň.
● 1990 - poslední Zlatá medaile s názvem Brussels Euréka získala ocel Poldi Atabor, sloužící k ukládání jaderných odpadů.
● 1993 - podniku byl udělen certifikát podle normy ISO 9002 pro ocel Poldi na válcované a kované produkty celého sortimentu ušlechtilých ocelí.
● 1994 - na základě kupní smlouvy se společnost Bohemia Art stala reálným vlastníkem hutních aktivit, zahrnutých ve společnosti Poldi ocel.

Je však nutné také sdělit, že těžký průmysl spolu s důlní těžbou poznamenaly zejména v době totalitního komunistického systému zdejší životní prostředí, město Kladno s více než 72 000 obyvateli se dodnes vyrovnává s velkými ekologickými, ale také s ekonomickými následky, způsobenými privatizací.

Po pádu komunismu převzal architekt Vladimír Stehlík, představitel firmy Bohemia Art, většinu ocelárny a přivedl podnik během několika let za podezřelých okolností ke krachu. Svůj provoz ukončily četné provozy, došlo k dalšímu rozdělení firmy.

Avšak není všem dnům konec – neskončila ani kauza Poldi Kladno:
• 18. 6. 2008 byl zadržen advokát Jiří Teryngel v souvislosti s případem Marka Stehlíka, syna bývalého majitele Poldi Kladno
• 19. 6. 2008 obvodní soud pro Prahu 8 poslal do vazby Marko Stehlíka, který byl posléze odsouzen a uvězněn
• 29. 7. 2008 zřítila se výrobní hala válcoven Poldi Kladno
• 1. 8. 2008 nabízí se na internetu pronájem výrobní haly Poldi Kladno – Dubí
• 605 m2 na pozemku 2500 m2
• 4. 8. 2008 se objevila v knihkupectvích jakoby tajně vydaná publikace odsouzeného Marka Stehlíka „Poldovka a vládní tunely“

Na zadní straně obálky knihy nemůže s vámi neotřást srovnání dvou fotografií - architekt Vladimír Stehlík v roce 1996 a tentýž (zničený, podlomený, vyhublý stín bývalého muže) v roce 2008, čímž lze mj. také doložit, jak vysokou cenu musel zaplatit otec autora této knihy za „svůj prohraný zápas za záchranu Poldovky a svojí urputnou snahu vrátit ji na výsluní českého průmyslu, kam s jistotou patřila...“

Autor knihy je dnes za mřížemi a v rukou několika málo čtenářů je jeho otřesná výpověď o likvidaci jednoho z nejproslulejších podniků a ochrannou známkou, chráněnou v celém světě. Podle jeho výpovědí s pomocí vládních, zákonodárných a dalších činitelů, z rozhodnutí justice a soudních vykonavatelů včetně nejvyššího státního zástupce zmizela v nenávratnu hodnota několika miliard včetně moderního technologického vybavení, došlo ke ztrátě pracovních příležitostí v počtu několik tisíc míst, ke ztrátě prestiže čs. hutnictví a výroby vysoce ušlechtilé legované oceli - mj. pro tak vysoce náročné užití v medicíně jako jsou endoprotézy nebo zařízení pro jadernou energetiku.

Podle autora šlo o cíleně sledovanou politiku české vlády, která se po vstupu do Evropské unie zavázala zlikvidovat ocelářské kapacity v kladenských hutích na základě tzv. „Přístupového protokolu číslo 2 o restrukturalizaci českého ocelářského průmyslu“, jehož autentické znění kniha obsahuje. K textu by se měli zcela určitě vyjádřit zejména bývalí a dosud žijící: ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, předseda Fondu národního majetku Roman Češka, ministr privatizace Jiří Skalický, ministři spravedlnosti Jan Kalvoda a Vlasta Parkanová, ministr Jan Fencl, správkyně konkurzní podstaty Poldi Kladno Jarmila Veselá, tehdejší Nejvyšší státní zástupci, přičemž užitečné by byly výpovědi všech likvidátorů, které autor uvádí.

Není bez zajímavosti, že při brouzdání po internetu jsem pro psaní tohoto článku objevil zcela čerstvý inzerát pravděpodobně nového majitele ocelárny, se značkou Poldi Hütte, který nabízí od května 2009 dodávat ocelovou tyčovinu až do délky 12 metrů a do průměru až 1200 mm a také výkovky až do hmotnosti 40 tun a průměru až 1800 mm. Vstává kladenská ocelárna z popela?

Historie kladenské Poldi oceli by nebyla úplná, kdybych neuvedl takové osobnosti, jakými jsou rodáci: malíř a grafik Cyril Bouda, politici Antonín Čermák, Antonín Zápotocký, Petr Pithart, ale také houslista Jiří Panocha, dále pak animátor a ilustrátor Zdeněk Miler, písničkáři Jiří (Wabi) Daněk, Mirko (Miki) Ryvolové a již dlouhá léta kladenský občan a bývalý dělník ocelárny, dnes básník, textař a písničkář Josef Fousek, který mě ostatně přiměl k napsání tohoto článku, když jsme s ním slavili jeho 70. narozeniny. A ještě žili zde spisovatelé Marie Majerová, Bohumil Hrabal, František Stavinoha, sestry Květa a Jitka Válovy, ale též světoznámý výtvarník a básník Jiří Kolář, malíř Karel Souček a nelze zapomenout ani na světově proslulého hokejistu Jaromíra Jágra, který se na Kladno rád vždy vrací ke svému otci.

Pepíčku Fousku, napsal jsem tento článek s vědomím, že ho budeš také číst, protože jsi zanechal kus svého života v ocelárně Poldi Kladno. Tak jako jiným a ostatním nejsou Ti lhostejné osudy naší Poldovky a že i takový článek patří na stránky Pozitivních novin. Věřím, že z toho může vzejít něco pozitivního.
Vždytˇ zde na Kladně žije Fanklub Poldi a jsou tu činné mnohé další aktivity. Kladeňákům jsou dobře známy verše Bohumila Hrabala o krásné Poldi:
Krásná Poldi,/ otisku mědi/ a připálená kadeří hvězd,/ kterými jsem vás ověnčil,/ lůžko vonící vůní routy/ a svatebním veselím,/ to nejkrásnější, co jsem kdy viděl,/ tím vás ověnčuji,/ tedy vás sebe samou,/mrtvými věcmi hovořím s vámi,/ když emailové džbánky padají z nebes,/ když šílená luna/ zrcadlí reflexy vašich reflexí/ a vzduch je vámi umazán…