Lada Fedorová - Jiří Heller: O rozzářeném slunci s tóny houslí

Rubrika: Publicistika – Rozhovory


Pozitivní noviny s rozzářenou slunečnicí přinášeji prostřednictvím fejetonů, básní, fotografií pohledy na radostné stránky lidských životů. Pojďme si povídat o jednom rozzářeném slunci s tóny houslí ve svých rukou, ve svém srdci.
Začtěme se, do exkluzivního rozhovoru Jiřího Hellera pro Pozitivní noviny s nadanou českou houslistkou Ladou Fedorovou...
 

                                               * * *


• Slečno Lado, ještě než přistoupíme k Vašim houslím, k otázkám na Vaši hru, prosím, prozraďte, v úvodu píši o nadané české houslistce, Vaše jméno ale zavání spíše východnějším státem ..
Mé jméno Fedorová viďte.. Tuto otázku slýchavám často, hlavně v zahraničí lidem mé jméno zní velmi rusky. Tak to Vám hned vysvětlím. Můj pradědeček pocházel z Ukrajiny a běhěm života se přestěhoval do České Republiky. Odtud tedy to příjmení. Já jsem Češka a mé kořeny jsou na Moravě. 

•  Děkuji Vám. Co Vás jako dítě nejvíce bavilo? Byla jste spíše poslušná nebo rebelující?
Jako dítě jsem byla poslušná, jelikož jsem měla velmi laskavou, ale zároveň přísnou výchovu, takže jsem si nemohla dovolit moc řádit. Nicméně vím, že mne bylo těžké udržet u jedné činnosti, u jedné hračky. Až hra na housle mne naučila trpělivosti a dodala klidu. 

•  Tisíce dětí se učí hrát na housle, většina z povinnosti vůči svým rodičům, jaké byly Vaše houslové začátky?
Můj začátek byl velmi neobvyklý. Já totiž původně na housle vůbec hrát neměla! Moje sestra hrála na klavír a neměla štěstí na správného učitele, tak toho záhy nechala. A má maminka se zařekla, že její druhé dítě nebude v žádném případě hrát na žádný nastroj.
Nicméně osudu zřejmě neporučíte...já jsem měla velkou touhu na něco hrát a utíkala jsem pořád ke klavíru, zpívala si tam, skládala si skladbičky a jako samouk se na něj učila. Nakonec mne rodiče přihlásili do ZUŠ s tím, že budu hrát na kytaru, ale jen tak pro radost, abych si dokázala doprovodit písničku. Vše dopadlo tak, že kytarová třída byla plně obsazená a paní učitelka mi doporučila housle. Vysvětlila rodičům, že za rok se místo uvolní a já budu moci na kytaru přejít. Za rok se místo opravdu uvolnilo, já už ale u houslí zůstala. 

•  Seznámila jste se tedy s hmatníkem, strunami, smyčcem, získala jste základní dovednosti.. Jak probíhala léta Vašeho odborného uměleckého vzdělávání?
Já jsem studovala v České republice snad úplně všude a počtu mých učitelů byste se nedopočítal. Pořád jsem hledala to nejlepší a snažila se získat co nejvíce poznatkú. Na Janáčkově konzervatoři v Ostravě jsem studovala 2 roky, poté jsem složila přestupní zkoušky na Pražskou konzervatoř, kde získala maturitu a absolutorium, poté jsem odešla studovat na JAMU do Brna, po 2 letech jsem získala roční stipendium na Royal Academy of Music v Dánsku, zároveň ukončila na JAMU bakalářská studia, složila jsem přijímací zkoušky do Dánska a nyní na této akademii ukončuji magisterská studia a připravuji se na 
studium solist class. Zároveň jsem získavala poznatky na mnoha masterclassech u nejvýznamnějších českých a zahraničních houslistů a pedagogů. Všeobecně ale na studia v České Republice vzpomínám jako na dobu velkého cvičení a odříkání, hodin a hodin strávených ve cvičebnách, doba hledání vlastního hudebního
projevu a touhaé naleznutí té nejlepší umělecké cesty. 

•  Seznam.cz mi na Vás prozradil, že jste v roce 2007 byla hostem festivalu Janáčkovy Hukvaldy, google řekl, že jste zde hrála i o rok později. Kde v současné době žijete a hrajete, že české servery mi o Vás více neřekly?
V současné době žiju, studuju a koncertuju převážně v Dánsku. Na mezinárodním festivalu Janáčkovy Hukvaldy jsem opravdu hrála a bylo to úžasné! Byla jsem pozvána koncertovat i další rok. Ale nebyl to rozhodně jediný hudební festival na kterém jsem hrála. Je jich opravdu mnoho a nebylo by zajímavé pro čtenáře je všechny jmenovat. 

  

•  Jakým hudebním projektům se nyní věnujete?
Z nejbližších projektů například momentálně připravuji skladbu jednoho z nejvýznamnějších českých soudobých skladatelů mistra Jana Klusáka, který mi ji svěřil k nastudování.Vyjde na jeho novém CD Monology. Připravuji zároveň program na mé nové CD, které se již připravuje. Čeká mne vánoční turné v České Republice a poté v lednu koncert v Dánsku s Esbjerg symfony orchestra, kde budu hrát Haydnův houslový koncert. 

•  Značná část hráčů zpřístupňuje zvuk houslí mladému obecenstvu v rockovém kabátě, účastníte se podobných aktivit, či o nich pro budoucnost uvažujete?
Co se týče toho rockového kabátu, nebo v mém případě popového kabátu, tak to jsem si vyzkoušela na vlastní kůži. Producent mého prvního CD Romance z Andalousie pan Petr Hannig měl plány udělat ze mne českou Vanessu May. Dokonce jsem pár takových vystoupení v Praze na různých akcích opravdu hrála. K jeho písni Laudamus te jeden můj kamarád udělal houslovou melodii, takže z toho vznikly takové variace ve stylu Vanessy May. Byla to zajímavá zkušenost, ta hudba byla skvělá, lidem se to líbilo, ale já se necítila ve své kůži. Měla jsem pocit, že to nehraju já, že nemůžu dát to nejlepší ze sebe. Mé již
nazvučené housle ztratily tu krásnou hřejivou barvu a nereagovaly na mé podněty tak, jako když hraji klasiku na nenazvučený nástroj. Poslední vystoupení tohoto druhu jsem odehrála na kulatých narozeninách Dády Patrasové a uvědomila jsem si, že tímto směrem opravdu jít nechci. 

•  Co považujete ve své dosavadní hráčské kariéře za Váš největší profesní úspěch?
To je velmi těžká otázka, já jsem totiž od přírody skromný člověk. Přijde mi, že nic není natolik významné, že bych to měla nějak vyzdvihávat. Povedlo se mi spousta věcí, natočila jsem 2 CD, připravuji třetí, vyhrála jsem mezinárodní soutěže, studuji na prestižní akademii u pedagožky, která učila Gabrielu Demeterovou, koncertuji, byla jsem vybrána hrát na prestižním koncertě na Pražském Žofíně jako talent se světoznámým americkým dirigentem Paulem Freemanem atd atd... ale.. Víte, kdybych byla chirurg, mohla bych s hrdostí prohlásit, že můj největší úspěch je, že jsem provedla x operací srdce a záchránila tolika a tolika lidem životy.To říct nemůžu..tak snad mým největším profesním úspěchem bylo, že jsem lidem, kteří přišli na mé koncerty přilepila aspoň náplasti na srdce a zahnala aspoň na hodinu jejich starosti. 

•  Zkusme položit i otázky na tělo? Máte při hře nebo před koncertem trému?
Nikdy jsem nebyla trémistka, snad si jen pamatuji za dob studií v České Republice pocit napětí v těle, případně někdy přehnaný pocit zodpovědnosti..Dnes žádnou trémou naštěstí už netrpím a na vystoupení hrozně těším. Uvědomila jsem si, že pokud chci lidem dát radost, musím radost sama cítit. 

•  Pociťujete při hře opojení hudbou nebo dokonce vzrušení?
Pociťuji všechny emoce, stejně jako v životě. Když hraji něco veselého, cítím radost, něco smutného - smutek, když se komponista ve svém díle zlobí, nebo vyznává lásku nějakou zamilovanou melodií, stejně jako herec i já musím cítit vše, co chtěl autor svou hudbou říct. Je to velmi těžké, zvlášt´v momentu, když máte cítit radost, či přímo vtipkovat a vám třeba zrovna není do zpěvu... Pokud dokážete hrát takto srdcem, publikum můžete přivést k úsměvu, či rozplakat dojetím. O tom ale umění je a já musela bohužel odjet na studia do zahraničí, abych se tohle naučila. 

•  Jestliže ano, máte nějaké vlastní ověřené metody, jak se maximálně koncentrovat na hru, jak aktivovat své tělo a svoji mysl k podání nejlepšího výkonu?
V koncentraci a aktivaci těla a mysli mi velmi pomohla joga, které se aktivně věnuji. 

•  Prosím, podělme se s návštěvníky Pozitivních novin o Vaše současné hudební projekty...
V současné době se raduji z nového CD, které je velmi čerstvé a ještě ani nebyl čas ho pokřtít. CD se jmenuje Česká romance a obsahuje skladby autorů českého romantismu. Od ranného k pozdnímu. Jana Václava Kalivody, Antonína Dvořáka a Josefa Suka. U Jana Václava Kalivody se jedná o koncert, který dosud nebyl nahrán, jelikož byl nedávno nalezen v muzeu, takže je to svým způsobem premiéra. Orchestr Maestri di Praga dirigoval vynikající mladý dirigent Tomáš Brauner. 

•  Ano, měl jsem možnost slyšet Vaši novou nahrávku. Ač sám posluchač spíše rockových kapel nebo australského didgeridoo, Vaše nová nahrávka mne velmi oslovila, přijměte, prosím, projev mého uznání. Kam směřují Vaše hudební sny?
Děkuji, velmi si toho vážím. Mé hudební sny? Já nevím, mám pocit, že to co jsem si přála se mi splnilo. Můj sen byl, jak už jsem několikrát zmiňovala, abych dokázala hrát na housle tak, aby má hra přinášela lidem radost.. Teď už si snad přeji, abych pořád hrála stále lépe a lépe. A kde budu hrát, jestli vyhraji, či nevyhraji nějakou další mezinárodní soutěž a kam mne vítr nakonec zanese, to už nechávám osudu.Věřím, že to zařídí tak, aby to bylo pro mne nejlepší. 

 

•  Smím znát a potažmo i čtenáři rozhovoru i Vaše sny osobní?
Já bych na tu otázku strašně ráda odpověděla, ale říká se, že když se ty nejtajnější sny prozrazují, tak se pak nesplní, takže to s prominutím nechám utajeno:-) 

•  Dovolte mi, prosím, závěrečnou otázku, kdy a kde budou mít možnost čeští návštěvníci Vašich koncertů slyšet osobně Vaši hru?
13.12. 2008 Blansko u Brna, 16.12. Hlučín u Opavy, 17.12 Turnov, 18.12. Praha, 19.12. Blansko u Brna, 20.12 Opava. Právě se pracuje na mých webových stránkách, které by měly být hotovy koncem listopadu. Tam budou uvedeny všechny podrobnosti.

Děkuji Vám za rozhovor.

Jiří Heller
Pozitivní noviny

Foto © Jiří Heller

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 11. 2008.