| ELIÁŠOVY PRANOSTIKY (32*.týden)
od 4.8. do 12.8. 2008 *** (roční kruh se uzavírá)
Naši staří předci milí, s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano lidé zlatí, pranostiky stále platí.
Jisté to však někdy není, všecko na světě se mění! |
| 4.8.
Potí-li se Dominik, bude ještě Marek /25.4./ v kožiše.
•••
Tady jsme se bohužel nedočkali vůbec rýmu,
přesto v parnu srpnovém těžko dostaneme rýmu.
5.8.
Když v srpnu moc hřímá – bude na sníh bohatá zima.
•••
Kristián už podle jména má rád sníh a nejen ženy,
proto v srpnu ve dne v noci uši mívá nastraženy.
6.8
Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává.
•••
S větrem ne – spíš se sluníčkem povětří tu ladí,
Oldřišku tak do chodidel čistá rosa ráno chladí.
7.8.
Srpen má nejkrásnější počasí v roce.
•••
Takovýto srpen mívá naše Lada velmi ráda,
když si může opatrně opalovat svoje záda.
8.8.
V srpnu mlhy na výšinách – jistá voda,
když v nížinách – to pohoda.
•••
Soběslav svůj svátek slaví v jihočeské Soběslavi,
mlhy nechá válet líně kousek vedle – v Temelíně.
9.8.
Když fouká v srpnu severák - bude dlouho pěkně pak.
•••
A tak Alan v půli srpna na koupadle skáče z prkna,
a když nefouká moc svěže, nebojácně skáče s věže.
10.8.
Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje.
•••
Tak uprostřed léta zkrátka mysleme na zadní vrátka,
pak přijmeme bez potíží, že se podzim zvolna blíží.
11.8.
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
•••
Nejen ráno chladí rosa, ale také když se stmívá,
a když Zuzka chodí bosa, žádnou radost z vos nemívá.
12.8.
Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku.
•••
Pravidla tak jednoduchá netýkají se však Kláry!
Jednou za osm dní bouřka? To jsou samé láry – fáry!
****
To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky,
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!
Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí! |
| Pranostikový Obšťastníček
Vážení a milí čtenáři – potažmo i přátelé.
Určitě si budete myslet, že jsem nezřízeně domýšlivý, neboť dnes v tomto Obšťastníčku budu tak trochu propagovat sám sebe. Není to sice můj styl, ale považuji za slušné upozornit ty spřízněné duše, které si zvykly na pravidelný pondělní sloupek Eliášových pranostik a zejména na báječné karikatury FRKa, že v úterý 12.8.2008 se roční kruh Eliášových povětrnostních pranostik uzavře.
Začal totiž v 33. týdnu právě před rokem a původně jsem myslel, že by tento sloupek měl skončit. Pan vydavatel ale usoudil, že by to bylo škoda, neboť lidové pranostiky je třeba připomínat stále, a tak by měly na těchto internetových stránkách opakovaně vycházet i nadále jako reprízy, ovšem nikoliv každé pondělí, ale tentokrát každou středu.
Protože já osobně považuji svůj podíl na těchto pravidelných sloupcích za ukončený, chtěl bych tu dnes poděkovat mnoha lidem, známým i neznámým, kteří mi umožnili „realizovat se“ na těchto internetových stránkách. V prvé řadě vydavateli, redakci a panu Kratochvílovi za skvělou spolupráci. A samozřejmě v neposlední řadě pak anonymním tvůrcům těchto lidových povětrnostních rčení z minulých století, kterým jsem „fušoval do řemesla“ a dále i těm, bez nichž by tato lidová moudrost zůstala téměř jistě zapomenuta. Možná se budete divit, jak známé osobnosti se o pranostiky zajímaly!
Už v koncem 15. století se objevila povětrnostní rčení ve staročeských veršovaných kalendářích, tak zvaných cisiojanech. Velikáni Kepler či Komenský, jejichž proslulost jistě netřeba komentovat, „zavadili“ o pranostiky asi o 130 let později. Méně známý je však jejich vrstevník – Mistr svobodných umění Šimon Partlicus. Ten pocházel z Třeště, byl to téměř polyhistor, pranostiky už cílevědomě sbíral a dokonce prvně i vydal v hospodářském kalendáři v roce 1617.
Z odborného hlediska se prověřováním lidových povětrnostních pranostik zabývala celá řada slovutných univerzitních profesorů. Prvním z nich byl zakladatel známé meteorologické stanice v pražském Klementinu - Antonín Strnad /1746 – 1799/, asi o sto let později profesor Studnička /1836 – 1903/, zakladatel první srážkoměrné sítě v našich zemích. V první polovině dvacátého století se pranostikami vážně zabývali další profesoři Univerzity Karlovy – meteorologové Stanislav Hanzlík a Alois Gregor. Významné práce z počátku druhé poloviny minulého století na tomto poli - jak odborné, tak i populárně vědecké - nám zanechal Karel Pejml.
Značnou část lidových povětrnostních rčení nám zachovali ve svých sbírkách naši národní buditelé – zejména F.L.Čelakovský a dá se říci, že na ně pak v osmdesátých letech a na přelomu 20. a 21. století navazovali i další meteorologové – historici – Karel Krška a Jan Munzar. Známá knížka pranostik Medardova kápě posledně jmenovaného pak znova nasměrovala zájem široké veřejnosti k tomuto skvostu naší lidové slovesné tvořivosti.
A tak i mne přítel Jan inspiroval k tvorbě Eliášových pranostik. Zlé jazyky by mohly tvrdit, že jsem od něj dokonce leccos opisoval a je to vlastně tak trochu pravda! Slova v těch mých sloupcích, která byla psána kurzívou, jsou opravdu opsána z jeho Medardovy kápě, což snad čtenáři poznali.
A tak bych měl nyní tento poněkud netradiční Obšťastníček zakončit alespoň trochu tradičně – krátkou a drzou rýmovanou děkovačkou:
Nestyďme se za minulost, klidně hrdě hleďme zpátky,
poděkujme našim předkům, vždyť jsme vlastně jejich „zadky“!
A bez velkých vytáček – za tyto poslední řádky
– omlouvá se Vondráček.
|
