| Pro osvěžení paměti uvádím tři zásadní články, ve kterých se na toto téma v Pozitivních novinách diskutovalo:
Pavel Loužecký: Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti (12.7.2007)
Pavel Loužecký: OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI (16.7.2007)
MEZINÁRODNÍ ANKETA: Máme pozvednout svůj hlas a bránit se proti médiím...? (20.3.2008) Já osobně mám z činu rumunského Senátu docela dobrý pocit a věřím, že ho rumunský prezident podepíše. Škoda jen, že bude trvat nejspíše celá desetiletí, než se v Rumunsku podaří (???) alespoň částečně omezit neblahé dědictví "dravého mediálního kapitalismu", které se na lidech ve všech postkomunistických zemích podepisuje mnohem více, než si je běžný občan vůbec ochoten připustit.
Dovolil jsem si použít "výstřižek" této zprávy ze serveru NOVINKY.CZ hlavně proto, že jsem vstoupil ze zvědavosti do DISKUSE na toto téma, která je uveřejněna pod tímto článkem. A bylo mi věru smutno z názorů mnohých anonymů, kteří oč méně jsou ochotni se pod svůj názor veřejně podepsat, o to více jsou ostří a nesmlouvaví.
Jen pro názornost.... Mezi nejvíce hodnocený patří tento diskusní příspěvek:
Nově asi bude postaveno Orwellovské Ministerstvo pravdy. Na studium historie u nás už bylo něco podobného postaveno, chybí jen orgán co by udržoval pozitivní náladu obyvatelstva. Bravo soudruzi!! Velký bratr Vás určitě odmění!!!
Na jednu stranu mám radost, že se na toto "naše pozitivní" téma konečně mluví na státní úrovni (i když bohužel ne té naší), ale na druhou stranu mám dojem, že všichni ti lidé, kteří nešetří ostrými výrazy z komunistického slovníku, stále ještě pořádně nechápou, o co v zákulisí opravdu jde.
Bojovně se ježí při vyslovení jakéhokoli synonyma slova REGULACE, a jsem si jist, že budou do krve bojovat a veřejně brojit proti čemukoli jen z pouhého principu: Odmítám, aby mi kdokoli cokoli nařizoval, já žiji konečně ve svobodné společnosti a chci, aby to tak už navždy zůstalo.
 Ale zamýšlí se tito "ježci" nad pravými kořeny toho, co se dnes děje v naší společnosti? Toho, co každému vadí, ale nikdo v podstatě neví, jak proti tomu vlastně účinně bojovat?
Hledají skutečného viníka třeba i v těch stále se množících případech, kdy si základní školou povinná mládež dovolí pro své pobavení úmyslně šikanovat vlastní učitele, provokovat je, urážet a ponižovat, a přitom si vše natáčet na mobily, aby je pak mohla prostřednictvím videa "pustit na You Tube do světa"?
Zarazí je vůbec, když se tito jedinci "z legrace" posléze spiknou a veřejně obviní téhož učitele, kterého zesměšnili před celým světem, že je to právě on kdo šikanuje nebohé žáky, protože na ně při hodinách křičí nebo některému z nich z čirého zoufalství a pocitu nemohoucnosti dal nedejbože pohlavek?
A co se asi stane, až se k těmto nezletilým dobrákům dostane zpráva, že naši mocní vážně uvažují o zákonu, který by umožnil trestat jejich rodiče za to, že dají svému nezbednému dítku pohlavek? Co myslíte?
To je přeci jednoduché: Začnou ze msty nebo z plezíru před svými kámoši udávat své vlastní rodiče, kteří zanedlouho začnou raději "chodit kanálama", jen aby se svým miláčkům vyhnuli, protože by taky mohli docela jednoduše "dostat po hubě" bez nároku na sebemenší zastání a odvolání u našich spravedlivých a nestranných soudů.
Copak není nad slunce jasné, kde se v posledních letech bere v naší mládeži tolik agresivity, nenávisti, zpupnosti, bojovnosti a netolerance?
Copak není nad slunce jasné, že je to nový celospolečenský trend, který se nedá obejít mávnutím ruky s blahosklonným závěrem: "Můj potomek tohle nedělá, on je slušně vychovanej!"
Problém je v tom, že i tenhle potomek chodí cca 13 - 17 let do školy, na základní, na střední a potom možná i na vysokou, kde musí nutně trávit spoustu času mezi svými vrstevníky. A právě zde je nucen denně bojovat s "moderními životními standardy dnešní mládeže" a nutně musí být za každou cenu "in", to znamená držet krok s davem, protože jinak bude jednoduše ušlapán, potupen a vyobcován z kolektivu.
A fakt, že se váš potomek chová (zatím a možná jen podle vašeho subjektivního mínění) doma vzorně, ještě vůbec neznamená, že je tomu tak i mimo váš dohled. Nedělám si žádné iluze, že ze spousty "vzorňoušů" se pravidelně stává po opuštění rodičovského hnízda nespoutaný dravec.
Původně jsem se tu vůbec nechtěl pouštět do obhajoby svých názorů na toto téma, neboť nejsou dvakrát pozitivní. Jenže mám tři děti, moje žena pracuje léta ve školství a nejsem hluchý ani slepý, abych nedokázal odhadnout budoucí vývoj.
Chová-li se, jedná, myslí a cítí dnešní mladá generace tak, jak to dnes a denně vidíme, slyšíme a čteme ve všech médiích, je to věrný předobraz jejich budoucího života, který budou za pár let oni sami předávat svým potomkům. A proto si dovoluji na téma ŠPATNÝCH A DOBRÝCH ZPRÁV tvrdit následující:
V této hře vůbec nejde o nás, o čtyřicátníky a výše, kteří se dnes dokážeme nad těmito problémy plamenně rozohňovat optikou svých vlastních socialistických bolístek, jež jsme museli více či méně intenzivně za dob minulých snášet.
Dnešní dospělá mládež, která se narodila po roce 1989, má naprosto jiné životní podmínky, potřeby, touhy a zájmy, a za mediální prostředí, ve kterém oni dnes vyrůstají, neseme hlavní odpovědnost MY!
Proto je naší povinností nezůstat vůči těmto jevům lhostejní, a když už nic více, tak se třeba jen upřímně radovat z toho, že v Rumunsku proti tomu již začali něco konkrétního dělat, ať se to pánům novinářům a radním líbí či nikoliv.
Jestli to udělají dobře nebo špatně, je již úplně jiná kapitola. Důležité je, že ONI si to již uvědomují a reagují na to na úrovni zákonů.
To je ta dobrá zpráva, kterou je potřeba vypíchnout a konečně se jí začít seriózně zabývat i u nás.
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
pavel@louzecky.cz
PS. A nezapomeňte se podívat na tu DISKUSI. Opravdu stojí za to. |
