Milan Dubský: Kulatý svět s mnoha ostrými hranami

Rubrika: Publicistika – Komentáře

Průzkumy a dotazníkové akce mezi veřejností, které nám prezentují různé instituce na objednávku mainstreamových deníků, stojí za pozornost. Zvláště v těchto dnech, kdy máme za sebou 18 roků od „sametové“ revoluce, a když se kladou otázky tak říkajíc zcela zásadní.

49% lidí je nespokojeno s dnešní situací a skutečností v naší společnosti a zemi, 20% je zcela proti změnám, které proběhly. Svádět nespokojenost lidí se současným stavem na komunisty by znamenalo uznat, že jich je v naší společnosti takřka 70%. To neodpovídá. Ani za „totáče“ netvořili i se všemi rodinnými příslušníky ani 20% populace. Z těch téměř 70% „rebelů“ tvoří komunisté, a to, podle mého soudu jen ti řadoví, sotva 10%. Nahlas ji proklamují jejich funkcionáři a poslanci. A to je zcela v pořádku, protože to mají ve svém programu a plní jej.
Nerovné a nespravedlivé poměry, které vyvolávají takovouto odpověď na položenou otázku, nastolili a nastolují naši současní představitelé, ať již sedí ve vládě, v parlamentě, v senátu, na ministerstvech a státních úřadech, ve správních radách polostátních podniků a organizacích /ČEZ, Česká pošta, České dráhy, ČNB, Letiště Ruzyň a ČSA a dalších/.

Většina z nich byla v bývalé KSČ, odznaky vrátili, převlékli kabáty a uniformy a dnes se snaží dál se držet v popředí. Pokud se jedná o mladší kádry, tak pocházejí z komunistických rodin. To ovšem není jejich chyba. Problém spočívá v nastavení celé struktury a systému tohoto státu. Počínaje legislativní oblastí, v práci nadměrného státního aparátu o mnoho početnějšího než dříve a stále narůstajícího, v zaměření školství, v soudnictví, policii a téměř ve všech oblastech. Jde o zvláštní nedokonalou až škodlivou formu českého kapitalismu, podnikání a fungování této společnosti. V divném roztřídění a formování společnosti. Máme neuvěřitelné množství právníků, advokátů, pracovníků v marketingu a reklamě, neúměrný státní a byrokratický aparát, stále ještě přespočetnou armádu, přebujelé státní instituce a nové stále vznikající. Stručně řečeno, miliony lidí v oblastech, kde se nevytvářejí žádné materiální hodnoty a produkty, které společnost potřebuje a z nichž žije. Přitom školství, věda a výzkum nejsou dostatečně podporovány. Stále se ztenčuje vrstva těch, kteří skutečné hodnoty vytváří.

Má to zcela konkrétní výstupy. Nelogické převedení dopravy z železnice na automobilovou, z hromadné na individuální. To vyvolalo až přehnaně zdůrazňovanou „logistiku“, za níž se skryly silné lobby. Společnost byla navedena a je stále silněji naváděna na kolej neúměrné, nepotřebné ba škodlivé spotřeby. Lidi jsou různými způsoby, bohužel dost účinnými, naháněni do areálů nákupních center a gigantů morbidními slogany-kup si dnes, plať až zítra nebo za rok, nebo půjčíme ti na cokoliv i bez ručitele, a mnohými dalšími „povedenými“ šmejdy české reklamy a marketingu. České rodiny jsou zadluženy téměř 700 miliardami bankovních, spotřebních a v mnoha případech lichvářských úvěrů. Počet exekucí přesahuje ročně číslo 300 000.

V energetice jsme opustili jádro, což vhání naši zemi do závislosti na cizích zdrojích. Hledání náhradních a obnovitelných zdrojů je racionální nápad. Ale nesmí se při tom ztratit rozum. Bláznivé představy zelených, ziskuchtivých šamanů, kteří nás klamou falešnými představami o samospasitelnosti biomasy, dotovanými větrníky hyzdícími krajinu, biopalivy, což vede k orwelovským zrůdnostem jako je spalování zrnin, obilí a kukuřice a zvedající okamžitě ceny základních potravin, vymyšlené marketingové kampaně s biopotravinami, jsou plody mamonářského uvažování a klamání obyvatel. To jsou cesty do horších časů ve jménu líbivých, ale nepravdivých argumentů. Smutná na tom je skutečnost, že to vůbec není nutné, protože existují jiná a lepší řešení. Pravdou je, že naše společnost v tom není sama. Stačí se poohlédnout za naše hranice.
Ustrnuli jsme ve vývoji politického uspořádání. Vědecko technický rozvoj společnosti, ekonomika učinily dnešní formy politického uspořádání za zastaralé. Systém politických stran je překonán, je postmoderní a posezonní. Staly se z nich ziskové manažerské subjekty, které žijí z peněz státního rozpočtu a z ekonomického podnikání. Jejich politická aktivita je pouze v tom, získat ve volbách hlasy voličů, vyinkasovat za každý hlas peníze, posadit své zvolené kandidáty do dobře placených koryt, počínaje poslaneckými a senátorskými, na posty ve státní správě, v dozorčích radách a v managementu státních, ale nejen státních dojných institucí. Po dni voleb je už nic více nezajímá, natož občan, až do voleb příštích.

Významná změna, která se nedotýká pouze naší společnosti, ale je celosvětového dosahu, je, že žijeme v době informační. To souvisí s vývojem vědy a techniky a jejich aplikací v běžném životě. Radio, televize, internet, počítače, mobily, jejich stále větší srůstání a kombinace nás přetvářejí v mediální společnost. Vedle reality vstupujeme pomocí těchto technických prostředků do virtuálního světa a ten nás zahání do jiných poloh, ovlivňuje naše chování a rozhodování. Jsme v mediální sféře a etapě. Media vytváří veřejné mínění, ovlivňují politiku a začínají ji překročovat. Politikové jsou ovlivňováni medii, takřka řízeni ve vystupování, chování, uhýbání a posléze i při rozhodování. Demokracie se mění v médiokracii, společnost v konzumní demokracii, v konzumkracii.

Media obě sféry tlačí do nevysvětlitelného chování, protože nelogického, do nesprávných postojů a častých zvratů, podobných pohybům a otáčení plechových kohoutků na věžích politických kostelů. Ovšemže je situace a vývoj naší společnosti a našich životů složitější, než jak se to dá formulovat v jednom článku. Ale většinová populace nestuduje a nebude ani v budoucnu studovat vědecká díla a výklady vědců, ekonomů, politologů, sociologů a expertů v dalších oblastech. Její učebnice jsou v okolní realitě našich životů. Jak drahý je náš život, co stojí věci a předměty, které potřebujeme pro každodenní život, práci, naše děti a rodiny. Láce a kvalita bydlení, doprava, režie domácností, elektřina a další. Dále jaké bezpečí nám poskytuje stát ve všech oblastech, jehož činnost a fungování si platíme. Jaké budeme mít stáří. Jaké perspektivy, předpoklady a podmínky jsou vyvářeny pro příští dny, měsíce a roky obyvatel a občanů této země.

Není všechno v nás a mezi námi nedobré a špatné. Za posledních 18 let se zvýšila životní úroveň, byla nastolena svoboda, je větší prostor pro svobodu projevu, podnikání a konání. Ale někteří bohatí, zvláště zbohatlíci, někteří funkcionáři, mafiáni mnoha odstínů si myslí, že svobodu mají tak neomezenou, že si dělají, co chtějí, aniž by se ohlíželi na své spoluobčany.

Tak je to i s jednotlivci. V každém člověku jsou dobré i špatné vlastnosti. Naše současná skutečnost vytváří zdání, že v tom našem českém, nedobře naklonovaném modelu neoliberalistického kapitalismu, rostou rychleji ty špatné než ty dobré vlastnosti. Že je narušena a bořena hierarchie všelidských, dějinami vyzkoušených humanistických hodnot, které má člověk uznávat a jimiž se má řídit. Na přední místo se derou mamon, bezohlednost, cynismus, ztráta porozumění a tolerance a odcizení. Proto se znovu ozývá neonacismus, výtržnictví, mizí pozornost ke správné výchově dětí v rodinách, roste kriminalita, nezájem o starší lidi a nemocné. Neduhy nedobrého vývoje vycházejí na povrch jako jedovaté houby vedle těch dobrých a jedlých.

Přes všechny tyto jevy a skutečnosti nelze ztrácet snahu a odhodlanost usilovat o nápravu věcí našich. Je nutno dát smysl našim životům občanskou aktivitou v našem jednání a postojích. Společnost nezahyne na nepravosti, neřády, ale trpí jimi a prožívá a prožije životy nezaslouženě špatně. A to by neměl nikdo z nás, kterých se to dotýká, chtít a ani s tím souhlasit.  

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 11. 2007.