Vladimír Kulíček: Vezměte rozum do hrsti a pohlaďte ho po srsti!

Rubrika: Publicistika – Komentáře

Není tomu tak dávno, co proběhla v českém tisku diskuse, vyvolaná článkem vydavatele Pozitivních novin Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti
Tento článek komentoval pan Ondřej Neff v Lidových novinách a v reakci na něj napsal Pavel Loužecký další článek s názvem OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI
Všechny tři příspěvky vzbudily oprávněný zájem veřejnosti a přišlo na ně mnoho ohlasů. Jelikož si myslíme, že toto téma je aktuální pro každého rozumného člověka a my bychom se jím měli nadále zabývat, položili jsme několika osobnostem návaznou otázku:

"Myslíte si, že by lidé měli pozvednout svůj hlas a bránit se kolektivně proti médiím, které nás více či méně cílevědomě ubíjejí špatnými zprávami a tím v nás uměle podporují a udržují blbou náladu, nebo je to každého ryze soukromá věc, zda se bránit chce a dokáže, a nám není vůbec nic do toho, co si které médium dělá?"
Kulíček Vladimír
Vladimír Kulíček

autor Pozitivních novin



K názvu ankety by mohl odborník napsat knihu o několika dílech. V moci laika formou anketní odpovědi je možno pouze poskytnout omezený náhled z pozice vlastního názoru. Zůstaňme tedy u toho.
Tisku se odedávna říkalo sedmá velmoc. Dnes toto označení platí pro média jako celek. Úloha médií je těžkým břemenem s velkou odpovědností a dopadem v celé veřejnosti. Zvládají ho s větším či menším úspěchem. Co vlastně od médií požaduje soudný konzument? Informace, nikoli dezinformace nebo poloinformace, poučení spíše náročnější a nepodceňující, něco vzdělání v duchu racionality a reality, nikoli domněnek a iracionality, a konečně třeba trochu zábavy dobré úrovně vylučující lascivnost bez ohledu na to, jestli si to pokleslý vkus části veřejnosti přeje nebo ne. S obojí orientací máme v reálu co dočinění. Proto také divákovi, posluchači a čtenáři nezbývá než nastavit proudu mediálních megabytů na jejich promytí hustý cedník své mozkové kapacity. Tolik souhrnně. Nyní tedy jenom několik specializovanějších připomínek do obrovského kadlubu problematiky:

1. Mluvíme česky – nikoli hotentotsky!
Úcta k jazyku upadá! Markantním důkazem je jazyková chudoba mládeže, její neschopnost se vyjádřit kvalifikovaně s konečnou platností a formulací myšlenky. Stačí k vyjadřování asi 70 slov, z nichž nejméně třetina je nepublikovatelných. Trend prosakuje i do středních vrstev. Nemalou zásluhu na tomto stavu mají právě média. K mikrofonu se za různých příležitostí dostává osoba, která zápolí s mateřským jazykem obdobně jako bájný Sisyfos s balvanem.
Ani profesionálové nejsou bez viny. Stěžujeme si na uspěchanost doby, ale komentátoři, hlasatelé ji nejednou podporují. Sypou své zprávy jako od metru a výsledkem je ubreptanost, kokty, přebrepty a prohřešky proti kráse jazyka. Skloňování číslovek je často kamenem úrazu: Kdybych za první republiky prohlásil u tabule „že tam bylo kolem osmset lidí“, vyletěl bych s pětkou jako raketa. A což teprve – a to jsem slyšel – „bylo kolem osmseti lidí“! Také obliba módních klišé, zavánějících chudobou myšlení, neprospívá obecnému vkusu. Výroky „není to zas až tak dobré“ nebo „nabíjím si na dovolené baterky svého těla, abych měla energii“ a spousta dalších, nesvědčí o soudnosti. Bylo by zajímavé vědět, kolik procent lidí je schopno přesně fyzikálně definovat pojem energie. Možná bychom se divili!

2. Ctíme racionalitu a realitu.
To by měl být pro média základní zákon. Jaká je skutečnost? V současné době probíhají diskuse o peněžních reformách a dalších problémech společnosti. Po odvysílání diskusí se objeví na obrazovce astrolog, numeroložka nebo jim na roveň postavení z oboru pavěd, aby zjistili, jak to bude v budoucnu.
Z postavení planet nebo sestavy čísel obratem zjistí skutečnosti, které by podle pravděpodobnosti neřekla jen osoba se slabšími duševními schopnostmi.
Na druhou stranu to chápu: Představte si třeba, že z nějakého nepochopitelného důvodu provede Jupiter svoji charakteristickou smyčku na nebeské klenbě právě obráceně! Jaký to bude mít praktický důsledek? Dnes požadovaný poplatek pacienta u lékaře bude také obrácený! Lékař vám za návštěvu vyplatí 30 Kč jako výraz poděkování, že jste ho obtěžovali navštívit. V lékárně nezaplatíte za léky rovněž nic, naopak obdržíte bezplatnou poukázku na silně zdražený chléb a pečivo, neboť obilniny budou použity jako surovina pro pohon našich samohybů, aby nedošlo k porušení statistické rovnováhy nehod a katastrof na našich dálnicích. A to už jsme u:

3. Vyváženosti jako dogma!
Vždy mě zajímalo proč pořady, schopné vtáhnout posluchače do středu poznání, jsou zbytečně přerušovány popovou prezentací s obsahem, který má sice určitou úroveň, ale počtem opakování už působí spíše jako drbání kočky proti srsti. Soustředěnost se ztrácí, účinku pořadu není dosaženo. Na dni otevřených dveří jsem byl poučen, že jde o to, aby byl vyvážen poměr mezi hudbou a slovem. Nic proti tomu, ale s vyvážeností je třeba postupovat citlivě, ne dogmaticky. Prý také do diskuse kvůli vyváženosti musí proti jednomu názoru být posazena osoba s názorem jiným. Dotázal jsem se, jestli proti zdatnému vědci a uznávané kapacitě ve svém oboru musí být kvůli vyváženosti nasazen úplný blbec. Odpověď zodpovědného redaktora nebyla lichotivá. Připomíná mi to fenomen kvótování. V parlamentu, senátu, ve vládě – poměrný počet žen jako v obyvatelstvu? Oč jde? Aby na svém postu byli schopní lidé bez ohledu na pohlaví nebo aby byla dogmaticky zachována vyváženost?

4. Zábava – to je ošidná záležitost.
Může být náročná, na vysoké úrovni, kultivovaná nebo naopak pokleslá a lascivní. Srovnejme třeba z dřívějších dob Oldřicha Nového, z mnohem pozdějších Miroslava Horníčka a ze současných Jiřího Krampola. O rozdílu netřeba diskutovat. To, že se lidé smějí při prezentaci přisprostlých vtipů, svědčí nejen o pokleslé úrovni zábavy, ale i o úrovni myšlení posluchačů. Ti si pak pěkně zaplácají do rytmu všelijaké muziky občas i mimo rytmus. Lze se ptát, co jdou vlastně na hudební produkci poslouchat – jestli hudbu, nebo přemrštěné plácání sousedky rukama.

Mohl bych pokračovat dalšími body. Ale proč? Bylo by to k něčemu? Tak snad jen přání našim mediím pomocí vypůjčeného sloganu: Vezměte rozum do hrsti a pohlaďte ho po srsti!

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 09. 2007.