Pavel Loužecký: Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

    Anglická verze
O existenci Pozitivních novin se většinou dozvíte dvěma základními způsoby: Formou osobního doporučení od svých přátel, kamarádů, známých či spolupracovníků, nebo když hledáte na internetu nějaké obrázky.
Tento neobyčejný internetový magazín má totiž dva klíčové podtituly:
První z nich informuje o tom, že Pozitivní noviny jsou „Ilustrované čtení pro vaše potěšení“, a druhý tvrdí, že jsou „Oázou pohody a optimismu na síti.“
Jako zakladateli a současně vydavateli těchto novin mi nepřísluší hodnotit jejich úroveň. Co však mohu, chci a musím, je apelovat na širokou veřejnost z naší „pozitivní strany barikády“, aby se již konečně začala bránit proti stále přežívající „blbé náladě“, která nám byla Václavem Havlem implementována v devadesátých letech minulého století do duší, a která tam - k naší všeobecné škodě – pevně sídlí dodnes.
Nutno podotknout, že na udržování a neustálém prodlužování pocitů „blbé nálady“ se velmi účinně a dlouhodobě podílejí všechna média bez výjimky.
Dokud totiž budou každodenní novinová, televizní či rozhlasová zpravodajství začínat tragédií, vraždou, katastrofou, neštěstím nebo přinejmenším nepříjemnou zprávou, a tři čtvrtiny pořadu se bude odehrávat v tomto duchu, pak nemohou nikdy naši občané získat pocit, že se polistopadový vývoj v naší zemi ubírá správným směrem, a že se máme dnes mnohem lépe než kdykoli předtím.
Žádná sebelepší čísla totiž nemohou v lidské mysli vymazat pocity strachu, nejistoty, podezírání, závisti, obav, neporozumění a odcizenosti, které se nám den po dni usazují v myšlenkách v podobě zaručených zpráv a reportáží „na vlastní oči“, „na vlastní uši“ či dokonce „z vlastní zkušenosti“.
Tím vším nás média neustále krmí, straší a neúmyslně utvrzují v názoru, že „dříve nám bylo vlastně mnohem lépe, než teď; míň se kradlo, loupilo a zabíjelo, na ulicích bylo bezpečněji a lidé se k sobě chovali tak nějak slušněji.“
Pravdou je, že nebylo ...! Jen se o těch negativních věcech nesmělo mluvit a psát; tak se o tom prostě nemluvilo a nepsalo; tím pádem co oči neviděly a uši neslyšely pro mnohé vůbec neexistovalo.
Jak pravil klasik: „.... a vo tom to celý je!“
O nevyváženosti mediálních informací, o neschopnosti vidět důsledky negativně zaměřené novinářské práce, o touze po bulvárních senzacích, o tom, že se společnost proti těmto praktikám téměř vůbec nebouří a že odpovědní činitelé nenabízejí žádné veřejnoprávní alternativy.

Proto také vznikly Pozitivní noviny, aby se staly skutečnou oázou pohody a optimismu (alespoň) na internetové síti, kam může kdokoli přijít a začíst se do článků, v nichž nenajde žádné násilí, vraždy, katastrofy, nepříjemnosti a negativitu, ale kde naopak načerpá pozitivní energii, inspiraci, nápady, zajímavosti, moudré myšlenky a doporučení dle vlastního přání.

Jenže ono nestačí se jen uzavřít na ostrůvku spřízněných duší a nechat všechno kolem sebe na pospas. Proto Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ a vyrazily do útoku za „dobrou náladu“.

Je nám jasné, že právě o ní dnes musíme bojovat mnohem tvrději než za změnu režimu v roce 1989. Tehdy z lidí doslova tryskala chuť po změně, věděli čeho se zbavit a proti čemu a komu se postavit.
Dnes je nepřítel skrytý v nás, v našich myslích a duších, a my s ním neumíme a možná ani nechceme bojovat. On se nás totiž dotýká jen zdánlivě, jakoby okrajově a chová se jako plíživá nemoc, které si nevšímáme, dokud nás dočista neskolí k zemi.
Díky ní však přestáváme věřit jeden druhému, bojíme se otevřít dveře od bytu, abychom nenarazili na podvodníky, strachujeme se o své peníze a o majetky, bojíme se o práci, děsíme se budoucnosti, stáří a nemohoucnosti, snažíme se ušetřit si něco na život v důchodu, protože tušíme, že na nás za pár desítek let nebude mít kdo vydělávat, odtahujeme se od politiků, kteří nám bez jakýchokoli skurpulí lžou vytrvale do očí a především se snaží včas a dosytosti využít svých poslaneckých, senátních, zastupitelských a jiných mandátů k vlastnímu zabezpečení se, než je „u koryt“ vystřídají noví ....
Jak v tomto prostředí můžeme mít „dobrou náladu“? Dobrá otázka – těžká odpověď.
Když si zkusíte udělat takovou malou inventuru zpráv, které jsou nám pravidelně každý den servírovány do domácností, rychle zjistíte překvapivou věc: 70% všech zpráv je negativních, 20% neutrálních a jen 10% je pozitivních.
Však si zkuste tu moji přehlídku negativ současného života obrátit naruby a sami si doplnit, co se nám opravdu podařilo, co se změnilo k lepšímu, co jsme získali za výhody, v čem se náš život zkvalitnil ... Jsem si jist, že o tom budete muset dlouho a pracně přemýšlet a jen velmi těžko se vám bude tato pozitivní mozaika skládat.
A přitom je řešení tak snadné:
Chtějme od našich médií dostávat každý den na stůl vyvážené zpravodajství: 33% zpráv pozitivních, 33% neutrálních, 33% těch negativních (jak se dnes s oblibou říká – realistických) a to jedno zbývající procento můžeme nechat na naše oblíbené „novácké zvířátko na závěr.“ 
Chce to jen důslednost vrcholného managementu veřejnoprávních i komerčních médií, možná by se mělo uvažovat i o nějakém zákonu, když to mocní tohoto státu necítí jako všeobecné ohrožení. Ale určitě by v této věci měla jako první zapracovat profesní sdružení, kontrolní orgány, televizní a rozhlasové rady, spolky a instituce na ochranu spotřebitelů .... Vždyť my všichni jsme přeci spotřebiteli zpravodajských informací a všichni do jednoho jsme jimi každý den nebezpečně ohrožováni ze všech stran.

Připojte se proto k naší výzvě a předejte tento text nebo myšlenky v něm obsažené všemi způsoby a formami dál mezi lidi, do médií a do institucí, které s tímto stavem mohou něco reálného udělat.

Je blbé žít s „blbou náladou“.
Je dobré mít náladu dobrou!
Buďte s námi pozitivní ...

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
Praha 12.7.2007

Odkaz na tento článek byl otištěn na serveru Česká média 
a jeho reakce na něj od Ondřeje Neffa s názvem BLBÁ NÁLADA byla uveřejněna v Lidových novinách.

Odpověď Pavla Loužeckého najdete v článku OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

 OHLASY NA ČLÁNEK

(1a) Petr Kersch, 15.7.2007 

Vážený pane Loužecký,
Přečetl jsem si Vaše výzvy k aktivizaci čtenářstva a autorstva. Propagování pozitivních zpráv a publikací je od Vás založeno vskutku velkoryse. O nadějnosti účinku se jistě může diskutovat a bude diskutovat. I já bych si přál, aby nastala v médiích podstatná změna v tom směru, že neštěstí, násilí, kriminální činy, pomluvy, podvody, patologické sociální projevy a jiné demoralizující excesy se přestanou prezentovat jako podstatné nebo dokonce nezbytné složky dnešního života lidí. K takové změně ovšem nemůže dojít na základě nějakého přání. I kdyby bylo projeveno v masovém měřítku, musí být doprovázeno výhledem na nějaký ekonomický zisk. Samozřejmě nemusí ten zisk být okamžitý, může vzniknout až po delším úsilí za delší dobu. Ale jeho pravděpodobnost musí být velká, řekl bych dokonce, že tím větší, čím vzdálenější bude ten zisk. A ani to nestačí - ta pravděpodobnost musí být ještě velkému počtu lidí srozumitelná. Tím se dostávám - jak právníci říkávají - k meritu věci.
Zkuste se někdy na hodinu na dvě postavit k trafice, kde prodávají noviny a dělejte si čárky, jaké noviny lidé kupují. Jistěže, záleží na poloze trafiky a denní době - ovšem, nic nebrání tomu, abyste svá pozorování rozšířil, najal spolupracovníky, zaškolil a tím zlepšil vědeckou úroveň svého pozorování, jen musíte mít dostatek času a finančních zdrojů. Výsledek se nebude příliš odlišovat od pracovní hypotézy: z 10 čtenářů denního tisku 8 čtenářů si kupuje bulvár (Blesk, Aha a pod.). Proč? O skutečných důvodech jsou napsány knihy. Stejné zákonitosti platí o výběru televizních programů. Proč? Rovněž je o tom mnoho studií a seriózních esejů. Tyto analytické práce ovšem nikdo z těch sledovačů bulváru nečetl a nečte a nebude číst. Proč? Inu, protože je to nad jejich poměry, intelektuální i hmotné. V tomhle vidím odraziště pro Váš projekt. Přesvědčovat publikum příkladem a poskytovat mu kladné zprávy a pozitivní měřítko pro životní hodnoty - ano, dobrá, záslužná, upozorňuji, že obtížná práce. Ale měla by se ta pomyslná zlatá mince otočit na rub: vysvětlit na široce přístupné platformě srozumitelně ( to znamená bez lichých aspirací autora), z jakých lidských charakteristik bulvár těží, jaké používá rutiny a proč jsou tolik účinné, jak se nepřiměřeně obohacuje na falzech, jak cílevědomě buduje svou neinformovanou, pověrčivou, zmatenou čtenářskou obec. Je to ještě těžší úkol, než psát o pozitivních jevech a událostech, ale bez jeho vyřešení se nedá očekávat, že byste se svou kampaní, velmi potřebnou, dokonce určitými vrstvami obyvatelstva již požadovanou, uspěl. Nemusím jistě tady připomínat, že kdokoli sáhne bulváru (nejen tiskovému, ale i televiznímu a rozhlasovému) na zoubek, dostane se nutně s ním do konfliktu - právního i bezprávního. O tom víme všichni, kteří jsme někam do nějakých podobných redakcí psali, telefonovali, esemeskovali a emajlovali. Není tento boj zase úplně beznadějný, přečtěme si znovu například "O televizi" (Pierre Bourdieu) a doufejme, že se dožijeme toho, že na základní škole - asi tak v šesté nebo sedmé třídě - se budou žáci povinně učit, jak a proč nevěřit televizi.
Se srdečným a pozitivním pozdravem
Petr Kersch

(1b) Odpověď na ohlas Petr Kersche, 15.7.2007 

Vážený pane Kerschi,
Nemám vůbec žádné pochyby o tom, že Vaše argumentace stojí na neoddiskutovatelných skutečnostech. Ani se nemusím sám stavět k trafice, aby mi bylo jasné, jaký čtenář v našem státě převažuje. Na to mi stačí prohlédnout si statistiky prodejnosti jednotlivých periodik.
Jenže já nechci změnit čtenáře, já bych chtěl zaútočit na mravní kodex novinářů, na to, aby si hlavně manažeři velkých listů uvědomili (ale oni si to určitě uvědomují), jak obrovskou "ovlivňovací moc" mají v rukou. Obávám se však, že obchodní zájmy jsou v tomto státě nade vše, a to mě svádí k myšlence, že je potřeba o tomto tématu diskutovat veřejně, ať už se zastánci této myšlenky, nebo s jejími zavilými odpůrci. Každá diskuze je podnětná a dobrá. A věřte, že čím více bude vyhrocená a čím déle se na všech možných úrovních potáhne, tím lépe pro nás a pro téma samotné.
Já osobně bych proti bulváru v tomto okamžiku bojovat nechtěl. O tom to totiž vůbec není. Teď bych uvítal především střelbu "do vlastních novinářských řad". Do našeho svědomí - na čem se vědomky či nevědomky každý den podepisujeme. Hledal bych nějaké milníky pro osobní odpovědnost a snažil bych se je zarážet do našich myšlenek, přesně tak jako to dělal Karel Čapek ve svých novinářských pojednáních. Jsem si jist, že on by byl první, kdo by se proti tomu, co se děje v našich médiích po revoluci, postavil se vší vehemencí a vahou svého jména.
No a to je právě to, co nám teď chybí nejvíce: ZNÁMÁ NOVINÁŘSKÁ JMÉNA, která se odhodlají vystoupit ze svého mediálního výsluní a zaujmou jasný, srozumitelný a nekompromisní postoj. A pak se možná i vrhnou do mediálního boje s těmi, kteří si z různých pohnutek hájí především své náklady, tituly, čísla, mocenské choutky a já nevím co ještě.
Můj hlas a názor je pouhým začeřením prstu v mrňavém rybníčku vody. Vím, že já sám s tím nic nezmohu. Ale tento problém se přeci netýká mě ani Pozitivních novin. Týká se každého z nás a především těch, kteří si každý den kupují svůj Blesk.

S pozdravem
Pavel Loužecký, vydavatel Pozitivních novin

(2) 16.07.2007

Ondřej Neff:  Blbá nálada
Léto se zase vrátilo a spolu s ním, pevně věřím, dobrá nálada. Opakem dobré nálady je blbá nálada, termín použitý Václavem Havlem. Ten přišel s blbou náladou a od té doby se o blbé náladě mluví a píše. Samozřejmě, psalo by se o ní, i kdyby na ni Havel neupozornil. Vzpomínám najeho terminologickou inovaci jen proto, že se o něm výslovně zmiňují internetové Pozitivní noviny, které vyhlásily „boj blbé náladě ve společnosti“. Budiž podotknuto, že Pozitivní noviny se snaží rozptylovat blbou náladu od první chvíle, kdy se na webu objevily. Jejich vydavatel Pavel Loužecký se vydal na donkichotskou výpravu proti převládajícímu větru na internetu. Zde najdete uměle vytvářené drama, pěstují se zde skandály, osobní útoky, nenávist - a to se zmiňuji o redakční části. Co se děje v „komentativní vrstvě“, o tom se nebudu rozepisovat, abych nezkazil sobě i vám hezký letní den. Pozitivní noviny se rozhodly nabízet čtenářům potěšení. Jsou oázou pohody a optimismu na síti - je to opravdu vhodně volené přirovnání!

Ale jak se zdá, nelze překročit stín. Pozitivní noviny vyhlásily „blbé náladě“ boj. Když boj, tak ofenzivní. „Na udržování a neustálém prodlužování pocitů ,blbé nálady‘ se velmi účinně a dlouhodobě podílejí všechna média bez výjimky,“ konstatuje Pavel Loužecký ve svém mobilizačním úvodníku, čímž vytkl směr a cíl útoku. Jaká je představa, jak má vypadat vítězství? „Chtějme od našich médií dostávat každý den na stůl vyvážené zpravodajství: 33 procent zpráv pozitivních, 33 procent neutrálních, 33 procent těch negativních (jak se dnes s oblibou říká - realistických) a to jedno zbývající procento můžeme nechat na naše oblíbené ,novácké‘ zvířátko na závěr,“ navrhuje Pavel Loužecký.

Ach jo... Už vidím, jak v každé redakci zřizují post náladostního editora, aby posoudil míru pozitivnosti nebo negativity nebo neutrálnosti zpravodajství. Samozřejmě musí být nad redakcemi zřízen nějaký střechový orgán, který bude tyto jednotlivé editory řídit. Jeden editor by si mohl myslet, že jenom jeden mrtvý člověk po srážce rychlíku s osobákem v Čerčanech je pozitivní jev, protože mrtvých mohlo být víc, jiný si bude myslet, že je to negativní, anžto nemusel být žádný, a třetí by pokládal zprávu o srážce vlaků za neutrální zpravodajství. Nepřípustný to chaos! Střechový orgán je tedy víc než žádoucí. Neměl by však žádnou váhu, kdyby neměl sankce. Lidové noviny by dostaly za červen důtku s výstrahou za poměr 35 % ku 33 % ku 32 % ve prospěch negativních, neboť by podpořily blbou náladu, a příští měsíc by to už byla pokuta za poměr 32 %ku 33 % ku 37 %, jelikož by šířily nemístný optimismus. Ovšem ani tento střechový orgán by nemohl působit a pokuty rozdávat, kdyby neměl oporu v zákonech. Ty by musely stanovit měřítka negativnosti a pozitivnosti. Takový zákon by samozřejmě byl vítanou pomůckou pro každého náladostního editora. Měl by ten sešitek ustavičně po ruce a listoval by: bylo spatřeno hodně motýlů, je to pozitivní? Z hodně motýlů bude hodně housenek, to je negativní, ale motýli jsou jev veselý, potěšující... Strašné to dilema!

Naprosto nemám v úmyslu působit autorům a čtenářům Pozitivních novin blbou náladu. Naopak, doporučuji čtenářům tohoto sloupku návštěvu internetové adresy www.pozitivninoviny.cz a přál bych jim, aby se v té oáze dobré nálady natrvalo usadili. Sluníčko svítí a pozitivní nálada je na pořadu dne. A k ní snad patří i úsměv nad jednou mobilizací, která má, dejme tomu, i svoje legrační prvky.

Ondřej Neff

Autor je spisovatel a publicista.
Zveřejněno v deníku LN.
(3) Jana Hochmannová, 16.7.2007

Super nápad!!!
Už dlouho jsem toužila po novinách s pozitivní tematikou, abych Vám řekla pravdu, je mi úplně jedno, jestli Verešová porodila a jestli Gott jel na dovolenou se všemi dcerami nebo s další milenkou, jestli se Paroubek rozvádí, nebo si válí pupek v parlamentu, ale mám ráda dobré zprávy a ráda si přečtu hezké věci. Tak ať se Vám to daří. Také jsem proti negativním zprávám a nezajímají mě aféry celebrit, zprávy o haváriích a vraždách, ale krásné články. Tak doufám, že je ve Vašich novinách najdu. Díky za ně.
Vaše kolegyně z blogu Jana Hochmannová

(4) Vít Homér,  16.7.2007

Od srdce přeju šťastnou cestu Pozitivním novinám, bez ohledu na rychlost působení a bez ohledu na srovnávací statistiky s jinými medii. Věřím zdravé lidské úvaze. Pamatuji ještě éru před listopadem 1989 a dost dobře pamatuju tehdejší mediální masáž. Nebral jsem ji vážně jako mnoho dalších myslících lidí, mediální masáž mi nekazí náladu ani dnes a věřím, že takových lidí je dost a dost.Náladu i ostatní záležitosti v životě si člověk utváří díkybohu sám! Tedy, vzhledem k rezervovanému přístupu k médiím zejména bulvárním vidím v Pozitivních novinách velmi milou, rovnocenou alternativu a jsem moc rád, že někteří jejich tvůrci již pro mě nejsou pouze titulkové osobnosti, ale kolegové. Takže nám přeju hodně dalších samostatně myslících čtenářů.
Vít Homér (hudebník)

(5) Stanislav Háber, 16.7.2007

Pavel Loužecký opäť trafil klinček po hlavičke. Naozaj je negativita médií priam odpudzujúca a preto vyhlásil boj proti blbej nálade.

Pravdu však má aj Ondřej Neff, že nie je možné od médií jednoducho žiadať vyvážené spravodajstvo, aby nezačínali svoje vydania len vraždami, tragédiami a katastrofami, ale aby zvýšili počet pozitívnych správ. Takže riešenie vlastne neexistuje. Blbá nálada bude víťaziť napriek tým, ktorí jej vyhlásili boj. Aj tak trošku podozrievam autora výroku o blbej nálade - Václava Havla - že v prvom rade mal blbú náladu on sám a snažil sa ju - ako každý dobrý autor - nájsť v celej spoločnosti. Faktom je, že spoločnosť sa v nej našla aj sama, keďže blbá nálada - teda negativizmus je nám bližší, ako pozitivizmus, hoci by sme chceli, aby to bolo naopak. Možno je tomu preto tak, lebo ľudský osud, život, nie je u nikoho jednoduchý.

V každom prípade je boj proti blbej nálade povzbudzujúci. Má zmysel, aj keby sa nikdy neskončil. Bojovať proti blbej nálade je vlastne celkom pekný kontrast. Boj ako taký totiž je veľmi vulgárny vo všetkých formách, okrem možno boja za mier, čo však znie veľmi angažovane. Rovnako angažovane môže znieť aj boj proti blbej nálade, ale je v tom kúsok "švejkoviny" a tá ako vieme, veci poľudšťuje. Takže si môžeme spolu s dobrým vojakom povedať: "Nestrieľajte! Veď sú tu ľudia!" Lenže v prípade boja proti blbej nálade sa dá konečne táto geniálna Švejkova myšlienka otočiť: "Strieľajte (proti blbej nálade) lebo ide o ľudí!"

Stanislav Háber, básnik, spisovateľ, publicista a hrdý spolupracovník Pozitívnich novin.cz
OHLASY K ČLÁNKU z blogu Pavla Loužeckého

(6) Eva Rydrychová, 17.7.2007

Hurá do boje!
Hlásím se jako dobrovolník do boje proti negativnímu smýšlení!
A to z prostých a jasných důvodů: jsem matka. Vždycky jsem si přála učit děti veselosti a radosti, smíchu, poctivosti, upřímnosti a užívání si života na plný pecky. Copak to v tomhle bulvárním světě jen tak jde?! Když pustím televizi, musím hlídat, aby se nepřinachomýtla robátka má sladká, k nevhodnému pořadu. Rádio je na tom podobně a lidstvo kolem je tím vším natolik ovlivněno, že funguje stejně. Cesta hromadnou dopravou, návštěva obchodu i prachobyčejnská procházka je plná negativně laděných a frustrovaných osob, na něž se musí brát ohled, abychom je nevyprovokovali k nějakému agresivnímu výpadu, jen pro to, že moje děti jsou hlučné, nebo neposedné. Lidé jsou v jádru hodní a laskaví, jen tenhle svět je kazí. Lidé se netěší z drobností, nedívají se kolem sebe, nehovoří spolu. A proto jdu do první linie, ukázat všem těm, kteří si ještě nevšimli, že život je krásnej, krátkej, veselej. Jen mít ten správnej úhel pohledu!
17.7.2007 0:06:06, Eva Rydrychová

***
(7) Jitka Krásová, 16.7.2007

Držím palec v boji s větrnými mlýny
Svět je plný neskutečných šílenců a to i těch s duší čistou jako sníh :D - prostě držím palec!
Jitka Krásová, www.krasova.com/orsa
16.7.2007 23:25:39, Jitka Krásová

***
(8) Milan Dubský, 16.7.2007

Nejde jen o blbou náladu
Svět není žádným ideálním prostorem, kde by lidé měli všeho dostatek, byli stále spokojeni a konali by jen samé dobré skutky. Ale jistě se většinově shodneme na tom, že byla v minulosti období, která byla lepší a pak zase přišly události, jež byly horší, ale po analýze lze poznat, že to vždy způsobili lidé svým chováním, svým uvažováním, že byli laxní, jakoby bez vlastní vůle a proto museli, ač nechtěli, trpět. Neříkalo se tomu tehdy blbá nálada.
Pavel Loužecký, muž, autor a publicista plný nápadů, téměř stoprocentně pozitivních, přišel nejen s nápadem, ale protože je mužem činu, proklamoval a dá se říci, že zahájil boj proti blbé náladě. A to je něco, co má větší cenu, než všechny možné soutěže krásy, problematické zábavné pořady typu big brother, všechny možné i nemožné soutěže, kde lidé hlasují SMSkami a tím pádem zaplatí nejen celý pořad, ale přispějí do batohu zisku vlastních pořadatelů, aniž by si to účastníci a zasílatelé uvědomili.
Vydavateli, šéfredaktorovi a autorům BRAVO!!
16.7.2007 18:25:59, Milan Dubský

veškeré další příspěvky do diskuze k tomuto tématu najdete již pouze pod článkem Pavla Loužeckého:  OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI  ►

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 07. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.