Jitka Dolejšová: Chvála jazyka českého

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Také máte pocit, že český jazyk nějak chudne? Košatá souvětí a věty rozvité jsou nahrazovány větami skoroholými, olysalými nebo úplně holými. Komunikace mezi lidmi se omezuje jen na to nejnutnější. Rychlý telefonát, pár řádků e-mailového sdělení. SMS zprávy dokonce „piseme bez hacku a carek“. Bez krátkých a dlouhých nabodeníček, jak je kdysi nazval Mistr Jan Hus.
Pořád někam spěcháme a čas nám velí: Stručně, jasně, výstižně. Ale ve skutečnosti z toho zbyde jen to „stručně.“
A přitom je ta naše čeština tak krásná. Mistři slova Erben, Němcová, Vrchlický, Čapek, Werich, Pavel, Čarek, Hrubín, Žáček, Svěrák a další z mnoha spisovatelů, básníků nebo textařů by mohli vyprávět.

Dovolte mi pozvat Vás na malé české občerstvení…
Laskavý čtenář jistě promine, že některé níže uvedené výrazy mají základ v cizím jazyce, jsou přejaté, počeštěné. Naleznete i pár slov již zřídka užívaných, archaických. Přesto jsem jim dala možnost zařadit se mezi ostatní česká slovíčka. To aby jim nebylo smutno.
Občerstvení první - slovesa

Třeba taková voda v potůčku, potoce nebo řece.
Je mokrá.
Teče.
Ale taky: protéká, plyne, běží, přeskakuje, naráží, obtéká, pospíchá, honí se, utíká, převaluje se, vlní se, kroutí se, točí se, klikatí se, prodírá se, vyvěrá, pramení, vlévá se, stéká se, víří, žbluňká, šplouchá, pění, šumí, cáká, houpá, vzdouvá se, vzlíná, stoupá, klesá, padá, kolotá, klokotá, mazlí se, tulí se, konejší, objímá, laská, snoubí se s krajinou, popohání mlýnské kolo, nadnáší, mizí v dáli, odpařuje se.
Kromě toho: zurčí, bublá, brblá, bručí, hučí, šeptá, ševelí, vzdychá, sténá, naříká, zpívá, hraje, ozývá se, volá, brouká si, vypráví, brumlá, stýská si, mlčí.
Rovněž: studí, mrazí, chladí, hladí, uhlazuje, osvěžuje, namáčí, myje, omývá, čistí, pere, omílá kameny, mele břehy, obrušuje skály.
Také se leskne, zrcadlí, mění se, barví se, odráží, propouští paprsky.
Někdy: trucuje, vzdoruje, zlobí, neposlouchá, hrozí, vylévá se, dělá si co chce, zaplavuje, podemílá, nadzvedává, podmáčí, ničí, boří, unáší, odnáší, přináší.
Ale nakonec se zase zklidní, ztiší, umoudří, vrátí.
Občerstvení druhé - zvukomalebnost  (přímo vidíte, slyšíte a cítíte)

Pramínek vody zurčí.
Křišťálově průzračná krůpěj rosy.
Spadané listí šustí.
Veliké vlny se valí.
Hluboká temná tůň.
Rozčepýřený vrabec čimčaruje.
Cvrlikají ptáci.
Dešťové kapky bubnují na okenní římsu.
Štěbetavé husy zasyčely.
Meluzína kvílí.
Vítr fouká, vichr fučí.
Křupavý salát.
Šťavnatá broskev.
Ruka brní.
Zuby drkotají zimou.
Skřípající brzdy.
Mazlavé bláto.
Jiskřící sníh.
Třpytící se krystaly.
Chomáčky mechu.
Chmýří a pápěří.
Občerstvení třetí - synonyma

Něco je super, prima a fajn.
Ale také hezké, krásné, skvělé, nádherné, kouzelné, půvabné, okouzlující, úžasné, ohromující, brilantní, fantastické, báječné, skvostné, božské, malebné, pohádkové, magické, udivující, neopakovatelné, nevýslovné, neskutečné, neodolatelné, snové, líbezné, bezvadné, bezchybné, čarovné, čarokrásné, famózní, fascinující, velkolepé, prvotřídní, vynikající, perfektní, grandiózní…

Myslím, že český jazyk patří na světě k těm nejkrásnějším a nejbohatším. Občas bychom si to měli připomenout. Abychom nezapomněli.
 

 OHLASY NA ČLÁNEK

Milá paní Dolejšová,
Váš článek mě pohladil. Někdy si taky jen tak hraju se slovy a čím dál víc se udivuji nad genialitou naší řeči. Nádherné je naše slovo "odpouštět". To je přece něco tak úžasně praktického, že když odpustím, tak vinu někoho jiného i odpovědnost za jeho trest ze sebe "vypustím" a přestane mi to dělat problém.
Moje babička citovala vždy svoji maminku při válení placky na nudle (což se dnes již nedělá, protože těstovin dostaneme koupit množství druhů). Říkala, že prababička užívala slova: "Neteň se s tím." Je to takové nádherně vystižné, nikde jsem neslyšela, že by rada, aby placka nebyla zbytečně tenká, mohla znít takto.
A ještě jedno: Stejná prababička používala prý v případě, že byl ze vzdálenějšího města slyšet vlak, což bylo pouze před deštěm, slovo "průslyšno". Říkala doslova: "Bude pršet, je průslyšno."
Děkuju a přeju hodně radosti z Vašich "speciálních" sbírek slov a názvů.
Dobromila Lebrová, 12.4.2007 

Krásné, časové a potřebné připomenutí. Vzpomínám si při tom na Pavla Eisnera, který se též rád mazlil s češtinou. Díky Vám!
Vladislav Drahoš, Banska Bystrica, jenž si i po 57 letech na Slovensku snaží udržet mateřský jazyk
13.4.2007
Milá paní Dolejšová,
ohlašuji se Vám, že jste mi nadělila radost. Jsem doma s půlroční dcerou, třetí mateřském pečovatelském pobytu  / dovolená to není :) / A strádám od užití slova českého v jeho malebnosti. Byla jsem mimo jiné zaměstnána v Českém národním korpusu a  s tímto pozdravným dopisem Vám na jeho stránky píši odkaz. http://ucnk.ff.cuni.cz/ Kéž  tam namátkou  či cílevědomým záběrem najdete další potěšení z češtiny.
Se srdečným pozdravem
Kamila Laudová, 16.4.2007

             Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl http://frk60.aspweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 04. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.