Pavel Loužecký: Co mám rád
Rubrika: Literatura – Pohlazení
- Zkusili jste se už někdy docela jednoduše zamyslet nad tím, co a proč máte rádi? Na tuhle zdánlivě prostou otázku je až překvapivě těžké odpovědět, máme-li to provést pravdivě a od srdce. Já jsem si to zkusil už před pěknou řádkou let, a když jsem nyní na tento text narazil ve svém literárním šuplíku, byl jsem mile překvapen, že toho nemusím ani po tak dlouhé době příliš měnit.
- Byť jsou to poznámky víceméně osobní, byl bych potěšen, kdyby vás inspirovaly k malému zastavení se …
- Člověk by si měl čas od času uvědomovat hodnoty, na kterých je postaven jeho život. Měl by si možná - třeba i jen sám pro sebe - sestavit jakýsi pomyslný žebříček životních hodnot, a to nejen toho, co MÁ RÁD.
Myslím, že právě takovýto žebříček o člověku hodně vypovídá, a nestydí-li se ho publikovat, pak právě on může řadě přátel a duší spřízněných pomoci nahlédnout tam, kde má většina lidí pomyslnou závoru se značkou ZÁKAZ VJEZDU.
- A protože můj „zákaz vjezdu“ je někde úplně jinde, mohu vám nyní nabídnout malou sondu do toho, co mám opravdu rád já.
MÁM RÁD práci. Tvůrčí činnost je pro mě na prvním místě mého žebříčku životních hodnot. Bez práce bych už byl dávno mrtvý.
Díky tomu nenávidím nečinnost přecházející v duševní hnití ..... A tudíž zejména dovolenou!MÁM RÁD změnu. Změna je příznak plynoucího života. Změna inspiruje, oživuje, změna tlačí věci kupředu. Změna – to je život sám. MÁM RÁD psaní. Je mateřským mlékem mého ega, jedinou vyjadřovací schopností, kterou jsem schopen adekvátně oslovit lidi, a světu kolem sebe naznačit, jaký uvnitř skutečně jsem. MÁM RÁD svou rodnou řeč, neboť je opravdu skvělá, vrstevnatá, rozmanitá ..... Dříve takové vyznání bylo pro mě pouhou okřídlenou frází, ale čím jsem starší, tím více jsem nucen s tím bezvýhradně souhlasit. MÁM RÁD jistotu, pohodu, dobrou náladu a neopakovatelné kouzlo domova.
To je můj celoživotní donkichotský boj ..... Boj mezi potřebou, nutností, možnostmi, přáním ostatních a skutečnou realitou.MÁM RÁD Prahu. Nemohl bych žít jinde na světě. Přestože jsem se tu nenarodil ani nevyrostl, je pro mě Praha tím nejkrásnějším místem pod sluncem. Nelíbí se mi to takhle řečené, neboť i to zní jako bohapustá fráze. Jenže ať nad tím spekuluji sebevíc, nejde to vyjádřit jinak, přesvědčivěji. Je to prostě a jednoduše tak! MÁM RÁD vše, co je romantické, citové, smyslové, těžko zachytitelné ... MÁM RÁD své snění, které mi umožňuje být někým jiným, v jiném těle, s jinými vlastnostmi, s jinými kořeny, i s jiným bytím. Je to jediná věc na světě, kterou mi nikdo nemůže vzít, ať by se o to snažil sebevíc. Je to má poslední záchrana před jakoukoli duševní katastrofou, má pojistka pro přežití .... mé všechno. Svůj všední život jen obyčejně prožívám, kdežto svým sněním nádherně žiji. MÁM RÁD noc. Noc je inspirací romantika, je časem tajemství a lásky. Pouze noc dovolí zapomenout na starosti všedního dne a pouze v noci se dějí největší zázraky na tomto světě. Noc je má věčná milenka, v níž se snoubí dokonalost lidí a věcí s moudrostí nekonečného poznání i zapomnění.
MÁM RÁD vůni. Vůni čistoty, vůni ženy. Vůně ve mně probouzí představivost a touhu po něžnosti dotyku. Vůně – to je můj pravý symbol smyslnosti. MÁM RÁD barvy slunce: žlutou a oranžovou. Jsou pro mě nejen výrazem života, radosti a optimismu, ale i jisté extrovertní výstřednosti, kterou - jakožto naprostý introvert - závistivě postrádám. MÁM RÁD poezii bez veršů, poezii dojemné prostoty, poezii, která dokáže vehnat nechtěné slzy do očí. Mám rád poezii laskavého, moudrého humoru, díky níž se srdce doširoka usmívá. Mám rád poezii života, bez velkých gest a hlubokomyslností. To mám opravdu moc rád. MÁM RÁD zastavení na místech, která jiní snadno přehlédnou. Pozoruji domy, poetická zákoutí, západ slunce, stíny, třpyt vodní hladiny ....., cokoliv, co mě na první pohled okamžitě zaujme. Miluji kouzlo prchavého okamžiku, které člověka zasáhne neočekávaně, během jeho chvatu světem a časem, kdy v okamžiku ztišení se do naprostého znehybnění těla i ducha z objevené krásy náhlého prožitku až běhá mráz po zádech. Tomuto zázraku říkám intimně CITUKRÁSNO. MÁM RÁD vzpomínky. Často se mi stává, že když právě něco prožívám, už v ten moment na to vzpomínám. Vzpomínky jsou můj nejlepší přítel. Miluji jejich nádhernou vlastnost, že ty špatné časem blednou a ty dobré ještě více krásní a stávají se tak pro mě nesmrtelnými.
MÁM RÁD moudré lidi. Moudré svým životním poznáním, zralé a tolerantní, tiché, sečtělé, schopné předávat své myšlenky druhým, mám rád lidi svébytné, originální, pro něž je práce posláním a smyslem života. Mám rád ale také lidi veselé a usměvavé, ze kterých jiskří štěstí z bytí na tomto světě. Nemusím se toho veselí nutně ani sám osobně účastnit, stačí mi jen vidět ho a cítit, být v jeho bezprostřední blízkosti.
MÁM RÁD všechno co je malé, hebké, roztomilé, přítulné, hravé a k zulíbání nevinné
MÁM RÁD tiché, krásné, melodické hudební balady a miluji tanec. Tancování podle mě patří k nejvznešenějším lidským dovednostem. Obdivuji lidi, kteří dokáží vyjadřovat své nejvnitřnější pocity ladným pohybem, vznešeně, elegantně a procítěně. MÁM RÁD ještě desítky věcí, které mě sice právě teď nenapadají, ale které jsou možná stejně důležité, jako ty předchozí. V každém případě jsou to všechno věci víceméně éterické, neboť materialismus opravdu není mojí doménou. Dokázal bych o nich psát a vymýšlet je donekonečna, a všechno by to byla stále pravda. Jenže čím více bych jich popsal, tím méně by to všechno bylo – při pohledu na mě – pravděpodobně uvěřitelné.
PS. Také se tak neradi díváte do zrcadla? :-(
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 05. 2006.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Ivan Kraus |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ondřej Suchý |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jiří Menzel |
 |
Helena Štáchová |
 |
Jaroslav Vízner |