Pavel Loužecký: Už se zase kochám …

Rubrika: Literatura – Inspirace

„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“
Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou.

Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý.

Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.
Než vychová jedno – dvě – tři děti, uběhne dvacet – třicet – čtyřicet let ... ani nemrkne.
Než se dostane do stádia, kdy je schopen bez problémů zajistit rodinu a nastolit slušný životní standard, uběhne deset - dvacet – třicet let ... ani nemrkne.
 
A já jsem - při tom všem - právě s hrůzou zjistil, že jsem si vlastně zatím nic moc neužil: jen samé učení, práce, starosti, problémy, každodenní koloběh nezbytných úkonů ….
A KDE JE VLASTNĚ TEN  SKVĚLÝ A BOHATÝ ŽIVOT ???
 
Ten můj měl být přeci o tom, že ------ a ještě ----- taky jsem chtěl ----- a určitě -------!  
Jak je tedy možné, že mi teď pomalu dýchá na záda padesátka a mozek se chystá podvědomě účtovat?
Zaslechl jsem kdesi cosi nejapného o krizi středního věku, ztrátě iluzí a jakémsi zakleknutí do bloků na krátkou trať směr důchod. No to přeci nemyslíte vážně ....!?!
 
S tím se prostě musí něco dělat!
 
Někdo to řeší mladou milenkou, jiný si sbalí svých pět švestek a vyrazí na cestu kolem světa. Já však nemám sílu, chuť, sebevědomí ani peníze na obé. Tak co s tím? Televizní seriály mi zatím nic kloudného neporadily, tudíž musím opět požádat o pomoc svoji HLAVU, přítelkyni z nejvěrnějších.  Tak – babo raď!
 
Ale chlapče drahý (praví HLAVA), vždyť je to přeci tak prosté … Začni se kochat!
Hledej svoje štěstí tam, kde se skutečně nachází – v sobě!
Zapomeň na své marné sny o slávě a bohatství, zapomeň na své zažité „musy“ (rozuměj „já musím …“), zapomeň na vše, co tě právě trápí. Všechno je totiž jen a jen o stavu tvé mysli.
Nenech se stále vláčet okolnostmi, které tvůj život pouze trapně vyplňují, neboť se tak děje převážně v negativní podobě.
Snaž se co nejčastěji ztišit a zastavit na místě, pohlédnout tam, kam ses dosud nikdy neměl důvod podívat, zvednout oči a kochat se krásou modré oblohy, vůní jara a všeho, co toto inspirativní období přináší, nebo se jen tak posadit u cesty a začít vnímat MAGICKÝ PŘELUD času ….
Všimni si hlavně, jak se najednou TVŮJ ČAS zastavil, sedl si vedle tebe a jak vyzývavě čeká, co ty na to … Jestli za chvíli opět vystřelíš do toho svého bláznivého koloběhu, zoufale štván svými musy, nebo zda ho zradíš a „setrváš v kochu“.
Ty ale dělej, jako bys ho nevnímal. Tvař se oduševněle a přesvědčuj sebe sama, jak se ti tu krásně sedí, a že to tak ještě hodně dlouho zůstane … On se na tebe za chvíli naštve a přesedne na prvního náhodného kolemjdoucího.
Podaří-li se ti vypnout své léty naprogramované vnímání času, staneš se rázem jeho vládcem. Věz, že čas vždycky byl a po zbytek života bude čím dál tím více tvým největším nepřítelem.
Je to on, kdo může za veškeré chyby, které jsi kdy udělal, a byl to on, kdo tě připravil o ty nejkrásnější chvíle, jež sis přál uchovat co nejdéle.
Pojmenuj konečně svého úhlavního nepřítele, vymaž ho ze své mysli a začni se kochat všemi smysly: zrakem i čichem, dotykem i sluchem, ale ze všeho nejvíce svým srdcem.
Čas totiž bytostně nesnáší kochání. A kochání samo o sobě – to je vražedný boj se stereotypem tvého životního stylu, tedy se vším, co tě stále svazuje a ubíjí, ale zároveň je to tak pohodlné, zažité, vonící jistotou,  vid?
 
Tak promlouvá se mnou má přítelkyně HLAVA. A já se jí snažím marně vysvětlit, jak strašně těžké je zbavit se vlády svého času nad mnou samým. Ale zároveň vím, že má zatraceně pravdu, že je to skutečně ON, kdo mě právě teď nahlodává, že ještě tohle určitě musím, protože …. 
Přitom dobře vím, že za pár let si budu vyčítat každý den, kdy jsem se nekochal životem, a nevratně jsem tak ztrácel to nejcennější na světě:  SVŮJ PŘESNĚ VYMĚŘENÝ ČAS NA NĚM.
 
Můj čas se krátí ...  A já si to konečně se vší odpovědností k sobě samému uvědomil.
 
A tak se kochám, pane doktore, a mám vás při tom stále před očima. Moudrost vašeho kochání mě nesmírně posiluje a ukazuje mi cestu ven z mého začarovaného kruhu bytí.
Díky vám.

MALÁ OPAKOVACÍ LEKCE KOCHÁNÍ
 
1)  Kochání není návod, co a jak dělat. Kochání je stav mysli, k němuž musí dospět každý sám svou vlastní cestou.
2)  Kochající se člověk je nakažlivým přenašečem dobré nálady; měl by být proto vždy a všude hájen, tolerován a ospravedlňován.
3)  Kdo se kochá, nevnímá čas, protože jeho mysl je maximálně zaujata předmětem kochání.
4)  Kochání vzbuzuje v člověku libé myšlenky a představy, které jeho tvář zdobí trvalým úsměvem. Pozor na netýkavé jedince, kteří se nedokáží nebo nechtějí kochat; ti budou vždy a všude považovat kochajícího se člověka za naprostého blbce.
5)  Kochání je nutným předstupněm k vlastní umělecké tvorbě, která dokáže člověka naplňovat skutečným štěstím. Bez kochání není prožitku a bez silného prožitku nemůže vzniknout kvalitní dílo. 
6)   Kochání je ideální lék na všechny nemoci. Nic nestojí a nemusíte si ho nechávat předepisovat od doktora.
7)  Propagace kochání je vysoce lidumilná a veřejně prospěšná činnost, která by měla býti následně podporována všemi způsoby tak, aby se dostala do co nejširšího povědomí veřejnosti.

Napadnou-li vás k tématu kochání další výstižné definice a myšlenkové sentence, pošlete mi je, prosím, a já je zde uveřejním.  Možná tak zanedlouho vznikne VYSOKÁ ŠKOLA KOCHÁNÍ, a to bude teprve kráááása.

 VAŠE NÁMĚTY A PŘÍSPĚVKY DO VYSOKÉ ŠKOLY KOCHÁNÍ
► aTeo, 14.5.2006

Zajímavé téma... Tak mě napadá, že kochajících se mládežníků je méně i proto, že si svou porci kladného emočního prožívání odbývají zamilovaností a libidem. V "pokročilé dospělosti" je nám k zachování psychické stability nabídnuta náhražka v podobě rozkochanosti. :o)
Taky bych rád věděl, jak se kochají Poláci, když "kochat" znamená v polštině "milovat"...

► Jitka Dolejšová, 12.5.2006
 Vážený pane děkane,
 podávám přihlášku do Vysoké školy kochání.

Pro Vámi vyhlášené přijímací řízení předkládám požadovaný přijímací test, a to ze dvou různých pohledů.
Zároveň prohlašuji, že tuto písemnou práci jsem zpracovala zcela samostatně, čerpala jsem výhradně z vlastních zdrojů, text je původní a jsem jeho jedinou autorkou.
S pozdravem
Jitka Dolejšová
 Ač od přírody romantik, zjistila jsem, že KOCHÁNÍ funguje na principu 4dobého spalovacího motoru.
 
   Čtyři  fáze procesu:
1) sání
Čerpání, nabírání energie, nabíjení se. Člověka to táhne do přírody, obdivuje skály a potok a kytky a motýly. Taky krtinu nebo poezii rozpadlého plotu. Hltá knížky, prohlíží obrazy, obchází památky, čučí do plamenů táboráku, počítá hvězdy. V této fázi   bývá dobrým pomocníkem fotoaparát, kamera, blok a tužka.
2) stlačení
Co bylo vstřebáno, prochází trávicím procesem a štosováním. Vše se žužlá a míchá, rozmnožuje, spojuje a rozpojuje, tvaruje, třídí a rovná. To až do doby, než je kochací nádrž zcela plná.
3) výbuch
Gejzír v podobě namalovaných obrazů, napsaných básní, povídek a knížek, sochání. Nová skladba, písnička, ale i výrobek domácích kutilů. Taky experimenty v kuchyni a nově vymyšlená jídla. Sršíme energií, hýříme nápady.
4) výfuk
Výdech. Pomalu se uvolňujeme, máme radost z toho, co jsme vytvořili. Jsme svobodní, zklidňujeme se. Kocháme se z toho, že jsme se mohli kochat. V závěru této fáze se nedoporučuje setrvat příliš dlouho, protože člověk, na pomyslném bodě blížícím se nule, je náchylný začít přijímat stresy z okolí, pociťovat časový tlak, nabalovat na sebe negaci, poddat se starostem, splínu. Hrozí nemoce-negativní emoce. Proto honem do fáze č. 1 :o)
KOCHÁNÍ – zcela jistě vzniklo z německého slova kochen = vařit
 
Ingredience: zážitky, prožitky, zastavení, zamyšlení, vnímání krásy kolem nás, těšení se ze života.
Zvláštní přísady: do téměř hotového pokrmu dát špetku sebe, kousek své duše
Postup: mícháme nejlépe s blízkými lidmi, ochutnáváme, vychutnáváme, pochutnáváme si. Někteří kochači upřednostňují samotu – záleží na místní zvyklosti.
 
Hotový pokrm má různou podobu, podle zaměření hlavního kochače. Někdy ani nemá reálnou podobu,  je to vnitřní pocit souznění, harmonie, tiché radosti a sounáležitosti. Jindy jde o nápady, inspiraci, energii. 

               
                                                         Foto: Jitka Dolejšová
► Jitka Krpensky, Zürich, 12.5.2006
 
Dobrý den pane Loužecký,
my se ještě neznáme, a já vás nechci okrádat o ten neúprosný ČAS, ale když jsem dnes ráno četla o Vašem “kocháni” (promluvil jste mi z duše - senzace - díky za počtení – to jsem se opravdu pokochala),
musela jsem si přečíst malou poznámku, kterou jsem si napsala před týdnem.
Nesrovnávat – chci Vám jenom poděkovat.

Kdysi jsem kdesi četla, že bez důvodu se usmívá jen idiot.
Ale když jsem dnes ráno šla do práce,
        sluníčko už svítilo,
                posekaná tráva podél cesty voněla,
                        nešlo to jinak.
Někteří kolem jedoucí řidiči se sice dívali podezřele,
        ale to mi bylo jedno.
Prostě jsem se musela usmívat,
        vždyť takový krásný den, to je víc než dobrý důvod.
To se člověk prostě musí
                        „kochat“.
04.05.2006

Vypadá to, že jak přijde člověk  “do let“, začíná uznávat jiné hodnoty, než dřív. Jsem ráda, že je nás víc.
Na světě je přece tolik krásných věcí, které za to kochání stojí.
Přeji Vám krásný slunečný den a úspěšné “kochání”
Jitka Krpensky
(Chyby mi, prosím, odpusťte a na množství nehleďte)

 ► Jana Stuchlíková, 11.5.2006



Moje kochání
 
Klasická slova, určená panu doktorovi, jsou pro mne osobně absolutně zásadní a nesmrtelná, neboť na mé tváři zaručeně vyvolávají jemně dementní, usměvavě nepřítomný, vnitřně povznášející a realitě totálně vzdálený výraz. Nejsem tedy schopna sebemenšího odporu a MUSÍM vyhovět svému nutkání napsat vám o mém kochání:
 
1/ Kochám se v podstatě všemi svými smysly:
Pohledem – z okna, do trávy, na lidskou tvář (nerozlišuji, zda je blízká nebo cizí, stará nebo mladá, mužská nebo ženská, podstatné je, že je mi sympatická, tudíž JE předmětem mého kochání), na fotografii, obrázek, kytku, stromy, dům, pavučinu s pavoukem, sluneční paprsky probleskující mezi kmeny stromů, oblaka na obloze, vodu v potoce, jednoduše pohledem na cokoli, kde najdu sebemenší záblesk krásy a poezie
Poslechem čehokoli, co se mi momentálně líbí. Může to být hudba, samozřejmě, ale také šumění korun stromů, jakékoli ptačí nebo zvířecí dorozumívání, jednoduše příjemné zvuky, nebo také žádné zvuky. Poslechnout si krásné ticho je doslova nádherné.
Jakákoli vůně, lahodící mým čichovým buňkám je také předmětem mého kochání. Prozradím vám, že mým favoritem číslo jedna je vůně žehleného prádla, právě dosušeného větrem.
Kochám se i prostřednictvím svých chuťových pohárků – už jen obyčejná představa pěkně hořké a pooomalinku se rozplývající čokolády na jazyku … mmm, a vůbec, tady je oblast neomezených možností.
Pohladit si cokoli hebkého, příjemného, chlupatého, nechlupatého, hedvábného, chladivého, hřejivého …, si docela určitě neodepřu, stejně jako nechat se ovanout svěžím a voňavým vánkem nebo ponořit se do čisté a teploučké vodičky .
Kochám se i představami, a je lhostejno, zdali se odvíjí od pěkné knížky, filmu nebo našly inspiraci někde úplně jinde.
 
2/ Kochám se kdykoli:
V jakoukoli denní dobu, pokud zrovna vytvářím hodnoty pro svého zaměstnavatele, klidně se pokochám dokončenou prací. Ráno, v poledne, večer, okamžik vhodný ke kochání (tzv. „kocháč“) nalézám opravdu kdykoli.
V dobu noční je kochání otázkou mých snů a odráží moje vnitřní rozpoložení, ovšem hlubších vrstev, než za denního světla. Mám štěstí, že hrůzostrašné noční „děsy“ neznám, takže já se kochám i v noci, a když zrovna nesním, nevadí. Stačí mi třeba i zachumlávání se do mojí „kapsičky“, jak důvěrně nazývám svůj pelíšek.
 
3/ Kochám se kdekoli a jakkoli:
Někdy stačí pozvednout pohled poněkud výše, než obvykle, rozhlédnout se trošku dále, než obyčejně, prohlédnout si zdánlivě nevýznamný detail, či pozastavit se v nějakém okamžiku nebo myšlence. Způsobů kochání je skutečně nekonečně mnoho.
 
Z výše uvedeného vyplývá, že kochání, jako takovému, prakticky nejsou kladeny žádné překážky, mimo ty, jež jsou uvnitř nás samotných. Tak si je nevyrábějme, kochejme se jak jen to jde (a dobře, že kochat se nelze neustále, protože časem by devalvovala jeho hodnota a už bychom si ho tolik neužívali), infikujme ostatní svým kocháním a nenechávejme si to všechno jen pro sebe, protože kochání, a následné šíření této úžasné infekce je totiž způsob, jak přenést vlastní radost na ostatní.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 05. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.