- Zaujat upoutávkou, ve které „bavič“ Kraus ve své „šou“ nabízel vegetariánovi Vachlerovi kus vařeného uzeného kolena, pustil jsem si v příslušnou dobu veřejnoprávní Českou televizi. A nevěřil svým očím. Už hezky dlouho (asi protože sleduji jen kulturní přílohu zpravodajství a některé pořady na ČT 2) jsem neviděl takovou trapnost. Ó ty naše veřejnoprávnosti, jak hluboko jsi klesla!
- Jisté pro tvůrce a inzerenty zcela jistě nezanedbatelné procento televizních diváků, protože nemá s čím porovnat, bude tvrdit, ale vždyť to zase nebylo tak špatné… Vždyť je to jen televize…
- Ta 2% těch, kteří mají přece jen nějaké nároky a sledují nanejvýš zmíněný kanál ČT 2 bude tvrdit, vždyť přece stačí vypnout televizor…
- Starší, poslušná generace dědečků a babiček, odchovaná socialistickými estrádami trpně vydrží u čehokoliv, takže je nějaká ta současná trapnost nevyvede z míry…
- Jenže, vážení, sledování televizních trapností není tak (zdravotně a psychicky) nezávadné, jak na první pohled vypadá.
- Především, televize je (jako film) iluze, a v každé vědomé vteřině sledování trapností (a reklam) divák podvědomě vidí dvacet pět obrázků „baviče“ nebo vložky s křidýlky. Ještě jednou pro ty, kterým to nedošlo: dvacet pět, a bez vaší vědomé kontroly!
 - Mozek diváka je tak (evolučně naprosto nepřipraven, neschopen jakékoliv obrany) zaplaven obrázky, které jak mysl, tak člověka nekontrolovatelně ovlivňují a manipulují. Televize je v tomto smyslu droga, a člověk, navyklý denní dávce, prostě není schopen ani posoudit dlouhodobou kumulativní nebezpečnost televizní „zábavy“, a už vůbec ne televizi vypnout. Nepřipraví se přece o svou dávku opiátů.
- Zadruhé, když někdo staví a dlouhodobě žije na stavbě, ve věčném blátě, nepořádku, v provizoriu, i jeho mysl a emoce jsou ve věčném nepořádku. Možná to znáte z vlastní (nebo sousedské) zkušenosti: mladý pár má dítě a staví domeček, a než dítě vyroste, stavebníci se rozvedou.
- Nebo jiný příklad: mám moc rád Brno, jeho centrum, ale nemohl jsem si při svých občasných návštěvách nevšimnout, že střed města (Náměstí svobody a okolí) je nejméně čtvrt století neustále rozkopán a pod lešením.
- Když má totiž někdo nepořádek kolem sebe, má nepořádek i v sobě. Ve své mysli. A posléze i v těle. Znalci čínského umění nalézat harmonii a řád v domě a kolem (feng šuej) vědí své např. o tom, jak se několik let zaprášené slaměnky na kredenci, nepořádek na pracovním stole či obraz rvoucích se tygrů nad manželskou postelí projeví v životě té které rodiny: zaprášenými city, nepořádkem v podnikání a neustálým bojem jinak zamilovaných partnerů.
- Rádoby bodré pokusy Davida Krause o žertování na účet ministra spravedlnosti Němce (který se v zájmu sledovanosti, rozumějte, aby se o něm vědělo, třeba se zvýší volební preference jeho již jen virtuálně existující politické strany, ztrapňoval i ochotným pojídáním nabízeného vepřového) a špičkování dvou přátel z branže (v případě pojídače masa Krause a vegetariána Vachlera) bylo ukázkou té nejhorší televizní pokleslosti, hodné snad druhořadého soukromého „kanálu“, ale rozhodně nepatřící do vysílání veřejnoprávní televize.
- Pravidelný divák, který samozřejmě neví, jak je tento způsob televize nebezpečný, je tak efektivně manipulován a systematicky (pod záminkou zábavy) oblbován. Po nějakém čase, aniž si toho je vědom, skutečně zblbne, a pak ochotně koupí cokoliv, co vidí na obrazovce: vložky s křidýlky i „lidového“ politika.
- Zdánlivě alespoň někdo – majitel televize, inzerent, redaktor, herec, bavič nebo politik – na tomto masovém oblbování něco získává.
- Jenže to je jen další iluze: tak jako betonáři či silničáři, kteří ve svém krátkodobém finančním zájmu ochotně zabetonují a vyasfaltují každičký kousek zeleně, tak jako zvukaři rockových a jiných festivalů, kteří jsou už z těch decibelů hluší (a ohlušují pak i posluchače), přesně tak si onu symbolickou větev pod sebou podřezávají i tihle „vítězové“. I oni blbnou, aniž si toho jsou vědomi, i oni ztrácejí soudnost, i oni (a jejich děti) jsou podvědomě oblbováni a manipulováni.
- Rozumějme si: televize sama o sobě je v pořádku. Je to jen médium, nosič informací. Setsakra ale záleží na tom, jaké pořady v ní sledujeme.
- Návod na řešení? Především uvědomit si, že tento způsob televizní zábavy škodí zdraví. A pokusit se kvalitu vysílání veřejnoprávních kanálů (které žijí z poplatků svých koncesionářů) změnit. Jak? Napověděli slovenští katolíci, kteří pohrozili, že budou bojkotovat výrobky těch firem, které inzerují v příslušné „reality show“. Podobně se podařilo divákům změnit některé programy a nezodpovědné výrobce v Kanadě, USA i v Holandsku.
- Takže až příště, zlákáni nějakou upoutávkou, zapnete televizi a nevěřícně vyvalíte oči na tu trapnost, uvolněte se, prosím, a okamžitě vypněte, v zájmu svém i veřejném, televizor.
|
