Naše osobní „cesta ke světlu“

Rubrika: Publicistika – Doporučení

O nevšednosti galerie Zdeňka Hajného

Cesty ke světlu se zmiňovaly PN už vícekrát a z úst povolanějších. Přesto bych ráda vyjádřila svůj obdiv po opětovné návštěvě v listopadu t.r. Abych řekla pravdu – byla jsem tak trochu zvědavá, zda na mě výstava bude působit tak silně jako při prvních setkáních. Vybrala jsem si k tomu dost nevhodnou chvíli mimo návštěvní dobu, kdy chyběla ta pravá atmosféra, navíc nebyly v provozu ani všechny „podpůrné elementy“ jako jsou hudba a tolik důležité - pro každý obraz jen a jeho - specifické osvětlení. Krom toho byla galerie plná techniků, kteří uváděli do provozu další experiment v tzv.Křišťálové čajovně a odváděli tak moji pozornost i patřičné soustředění. 

Vzdor tomu všemu na mě dýchlo totéž kouzlo, zdá se mi, že jedinečnost objektů a jednotlivých pláten prostě nemůže nic narušit. Vysvětlit, co je na nich tak originálního, by musel odborník. Jako laik si to vysvětluji mimo jiné prostě tím, že obrazy zasahují naráz všechny smysly, včetně vidění vnitřního, podvědomí a intuice. Vize, které tu grafik, malíř a výtvarník Zd.Hajný vnímavému diváku předkládá, navozují stav hlubokého zamyšlení. Světlo, které v nás tento umělec coby jakýsi novodobý světlonoš zažehuje, se nevnucuje, pouze nabízí jako jedna z cest. Unikátní projekt tepajícího srdce z granátu, ametystu a křišťálu jako by nás každého zvlášť přímo spojoval s univerzem a napájel energií ze světa nad námi. Vedle pocitu harmonie, hlubokého klidu a celkové psychické regenerace máme pocit, že se navracíme k řádu světa, který byl násilně narušen, že se stáváme částicí celku, která každá sama o sobě má tady na Zemi svůj smysl. Je jen na každém jedinci, jak si s pocity poradí, jak je dokáže i později v osamění nebo naopak každodenním náporu v sobě dál rozvíjet a aktivizovat a proměnit ve svou osobní „cestu ke světlu.“
 
Odcházela jsem z galerie s dárkem - knihou Mil.Krále provázenou reprodukcemi Zd.Hajného, „Moje cesta k pravdě“. Oba umělci se v ní každý ve svém oboru pokoušejí podat důkaz boží existence a života po smrti. Z galerie jsem si odnášela i kalendář reprodukcí, který mě bude provázet i během celého příštího roku jako bezpečný ukazatel, důkaz, že nadhorizont a nadsmyslová rovina komunikace existuje.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 01. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.