Jitka Dolejšová: Zip otevřít, zip zavřít...

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Jde o běžnou součást oděvu, kterou si ani moc neuvědomujeme. Avšak pokud je zip na pánských kalhotách v poloze rozevřeno, a ke všemu ještě na veřejnosti, má tento vynález jedinečnou, leč nepříjemnou schopnost – nositel takových kalhot si svůj nedostatek neuvědomí, zato okolí si všimne okamžitě… Mimochodem, upozornili byste dotyčného, že má rozepnutý poklopec? A co v případě, že jde například o profesora ve škole, vašeho šéfa nebo neznámého muže? Bylo by také zajímavé znát názor některého ze znalců etikety.

Co je vlastně zip

Zip či zdrhovadlo je zařízení sloužící ke spojování dvou částí dohromady. Je nejčastěji používán na oděvech, ale má mnohé další využití. Skládá se ze tří částí - jezdce a dvou ozubených pásů, které do sebe zapadají. Každý z pásů je složen z řady speciálních zubů, které jsou na konci zahnuté, což umožňuje jejich větší soudržnost a tedy pevnost.

Než se zip narodil…

Nejdříve se k uchycení dvou látek k sobě používaly různé spony, od 13. století se začaly používat knoflíky. Na knoflíky se zapínaly i boty. Roku 1851 přihlásil textilák Elias Howe na patentovém úřadu svůj vynález: „oděvní spojovadlo", který tvořily dvě řady oček a háčků. Tenhle předchůdce zipu ještě neměl pohyblivého jezdce - háčky a očka se protahovaly tkanicí, která je po dotažení urovnala. Tehdy vynález nezaujal žádného výrobce městských ani zálesáckých kabátů.

Zlepšováky, patenty aneb přes neúspěchy k úspěchu

Roku 1891 chicagský inženýr Whitcomb L. Judson vymyslel zlepšovák - dvě řady kovových zoubků, přes které se přejíždělo jezdcem. Judson plánoval zdrhovadlem opatřit také korzety, rukavice nebo poštovní pytle: „Z výše uvedených důvodů musí být jasné, že bota opatřená mým zařízením se těší všem výhodám před botou s tkaničkami,“ narážel vynálezce na tehdejší módu vysokých šněrovacích bot. Tento vynález, známý jako Clasp Rocker, však nepřinesl Judsonovi úspěch. Zdrhovadlo se prý po několikerém použití na botách až příliš často zadrhovalo, snadno zachycovalo různé předměty v jeho dosahu, a také se neočekávaně rozevíralo.

V roce 1913 švédský inženýr Gideon Sundback, který emigroval do Kanady, podstatně zdokonalil konstrukci původního zipu jednoduchým a geniálním řešením. Mosazné zoubky na dvou souběžných stužkách tvořily páry. Každý zoubek měl tvar háčku, který zapadl do ouška pod háčkem na stejném místě opačné stužky. Pohyblivý jezdec spojil zoubky tak, že se zaklesly jeden do druhého – tzv. ypsilonový systém. Stejným způsobem zip pracuje dodnes.

Výrobek se stal populární, když B. F. Goodrich Company uvedla na trh galoše s tímto zdrhovadlem. Zip byl i úspěchem technologickým, neboť bylo nutno zajistit hromadnou výrobu zcela stejných zoubků a ty pak opět zcela přesně připevnit na tkanice.

Zpočátku se kromě bot zapínaly na zip hlavně peněženky nebo pytlíky na tabák, teprve potom se o něj začal vážně zajímat i módní svět.

Když Spojené státy vstoupily v roce 1917 do první světové války, objednala si americká armáda tuto novinku pro uniformy a letecké kombinézy. Spolu s kombinézou na zip fasovali tehdy američtí vojáci kvůli novému zapínání i návod k použití :o)

V Evropě začala zipy jako první vyrábět firma Kynoch z Birminghamu roku 1919 pod názvem The Ready Faster (pohotovostní zdrhovadlo).

Skutečný úspěch zipu se dostavil až v roce 1924. To se konala výstava Britského impéria ve Wembley. Jedno zdrhovadlo tam v rámci reklamní kampaně zapínali a zase rozepínali třímilionkrát za sebou, aniž se porouchalo.

Ještě několik let pak trvalo, než se zip objevil na dámských šatech. Bylo to v roce 1930, kdy jej použila módní návrhářka z Paříže, Elsa Schiaparelli. Do té doby totiž byly zipy na šatech považovány za neslušné.

Bitva o poklopce

Na pánských kalhotách se dokonce zipy objevily až roku 1934. Tehdy přesvědčil britský admirál Louis Mountbatten o výhodnosti kovového zipu před knoflíkovým zapínáním i nástupce britského trůnu. Bitva zipu s knoflíky byla vyhrána až roku 1937, kdy francouzští módní návrháři zapojili zipy do svých modelů. Evropští krejčí, kterým kovové zdrhovadlo v džentlmenském rozkroku ještě připadalo vulgární, k němu pohotově přimysleli pruh látky, který pohoršlivou modernitu skryl. Zipovou revoluci už nemohl nikdo zastavit.

Magazín Esquire si liboval nad tím, že zip konečně zabrání „možnosti neúmyslného veřejného pohoršení“. Nejspíš si neuvědomili, že i zip může člověk zapomenout zapnout.

Co je po jméně…

„Zip! A je otevřený. Zip! A je zavřený“, prozpěvoval si prý spisovatel Gilbert Frankau při hře se zdrhovadlem – a název tomuto vynálezu už zůstal. Tato historka se váže k roku 1926, zatímco patent na zdrhovadlo pod názvem ZIPP byl zaregistrován již v roce 1914 v Německu. Tak si vyberte.

Zip v českých krajích

Zipy u nás už za první republiky od roku 1931 vyráběla firma Wittenberg a spol., pozdější KOH-I-NOOR Děčín. Ještě v 60. letech však někteří lékaři upozorňovali na „vzrůstající nebezpečí zipů u dětských poklopců“. Tehdy už ale kovová zdrhovadla neoddělitelně patřila ke koženým bundám rebelů bez příčiny i novodobým motorkářům. Nejenom u bund se zipy začaly rozepínat na obou koncích a přešlo se k výrobě z plastu.

Když zadrhává nebo nejde rozepnout…

Stačí namazat mýdlem.

Suchý zip

Psal se rok 1941(dle jiných zdrojů rok 1948). George de Mestral, švýcarský elektroinženýr, si na procházce se psem všiml podivných kuliček, která pevně ulpěla na jeho nohavicích a také v psí srsti. Byla to semena lopuchu. Teprve pod mikroskopem bylo patrné, že jsou obdařena miniaturními háčky. Mestralův nápad se nejprve setkal s odporem, ba dokonce posměchem kolegů, on se však nevzdal. Mladý muž vyzkoušel různé materiály, které by dokázaly spojit dvě věci rychle, pevně a bezpečně. Zjistil, že ideální je nylon - pokud se s nylonem pracuje pod infračerveným světlem, vytváří se na něm drobné, ale pevné háčky, které se snadno zachycují za měkčí, sametově hebký nylon.

Vynález byl na světě pod názvem Velcro (spojení slov velours – samet a crochet – háček). Suchý zip, tzv. sucháč, si rychle razil cestu po celém světě. Nejprve byl používán na oděvech a obuvi, brzy se ale stal univerzálním pomocníkem. Někdy doplňuje klasický zip, jindy ho plně nahrazuje. Zavazadla, povlečení, stany, úchyty kabelů, nastavitelná poutka sportovního náčiní… Používá se ve zdravotnictví, strojírenství, kosmonautice. Prostě všude tam, kde je potřeba něco rychle a pevně spojit.

V Německu byl vyroben dokonce speciální suchý zip z oceli, který unese neuvěřitelných 35 tun na metr čtvereční. Ten se dá využít všude tam, kde obyčejný suchý zip ze syntetických polymerů nefunguje kvůli zvýšené teplotě nebo působení chemických látek.

Devadesát procent zipů se údajně vyrábí v Japonsku, kde sídlí i největší firma YKK, založená roku 1934 Yošidou Kogzem Kabušilajšou. Ta má pobočky v pěti světadílech.

Zip v dopravě, informatice, ekonomii…

Metoda zipu je přenesená aplikace mechanického zdrhovadla do prostředí silniční dopravy, která je používána v případech, kdy se dva jízdní pruhy na nějaké pozemní komunikaci z jakéhokoliv důvodu zužují pouze na jeden jízdní pruh. Vozidla v tomto případě najíždějí do volného jízdního pruhu střídavě jeden zprava a jeden zleva, což připomíná právě běžné mechanické zdrhovadlo.

ZIP v informatice znamená komprimovaný (sbalený) datový soubor, který může obsahovat jeden či více dalších souborů či složek.

ZIP v ekonomii: Nabízím příběh, který se skutečně stal. V Pozitivních novinách jsem tuto příhodu vyprávěla již v roce 2005, ale když ono se to sem tak krásně hodí…:

Na přednášce Vysoké školy ekonomické se sešlo jistě přes sto padesát studentů. Pan docent Vodrážka byl již prošedivělý starší pán, ale stále mu přinášelo radost zasvěcovat mladé lidi do tajů tak zajímavého oboru, jakým je bezesporu ekonomie. Když přišel do posluchárny a řekl studentům pár úvodních informací, všimli si studenti v první řadě, že na docentově oblečení není zcela všechno v pořádku. Pan docent měl otevřený poklopec. Když si dal po chvíli ruce do kapes, otvor se zvětšil a bylo možno zahlédnout kus pruhovaných trenýrek.

A protože studenti vysokoškoláci nebyli škodolibí, chtěli tuto prekérní situaci vyřešit nějak elegantně. Napsali na list vytržený ze sešitu: „ZIP“ a papír položili na kraj lavice tak, aby procházející docent zprávu přečetl a nenápadně se mohl upravit.

Docent prošel mezi lavicemi, ale papíru si nevšiml. A tak studenti napsali ZIP většími písmeny na větší papír. Když je pan docent míjel podruhé, přistrčili mu papír a pošeptali: „Zip, pane docente...!“ Pan docent vzal papír do ruky a nahlas pronesl:

„Ano, děkuji vám za připomínku. ZIP. Tedy Základní Investiční Politika. K tomu vám mohu říci, …“ a nerušeně pokračoval v přednášce. Zkrátka zip zůstal rozevřen až do přestávky, kdy pan docent odešel na WC.

Po přestávce přišel mezi studenty již náležitě upraven…

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 08. 2011.