Ivo Fencl: Indiana Jones a Království křišťálové lebky

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

(Dětský film jako skanzen žánrů)
Otázka místo motta: Brána k lebkám z Akatoru se otevírá lebkou z Akatoru.
Jak tedy mohla být jedna ukradena?
Existuje nějaký „většinový divák“? Určitě. Stačí tedy tento film většinový divák vstřebat a správně vyhodnotit hned po prvním shlédnutí? Říkám: Určitě ne.
Snad jen vnímavým dětem totiž neutečou všechny linie a „vychytávky“.
Ale zase jim nedojdou podtexty. Stalo se (možná) módou na tento čtvrtý díl Indiana Jonese (chystá se pátý) nadávat, ale nemyslím, že právem. Každá scéna je propracovaná, nadsázka byla záměrem a výsledek je natočený víc než zručně. Kamera je vynikající, střih geniální (i když ho nevnímáte) a KOMPLET působí jednoduše, i když není jednoduchý. Nejpozději při druhém podívání si také každý soudný divák uvědomí onu mravenčí práci, a to nejenom v digitálních scénách s mravenci. Hračička Spielberg!
A tentokrát si opravdu vyhrál. "Vymazlil to."
Jako příklad toho vezměte část natočenou fakticky formou rokenrolových filmů padesátých let, a tedy snímků s příměsí motorek (zde fiští pravý Indián a zní Elvis a jeho pramáti vypalovaček Hound Dog)…
A sledujte jen scénu v kavárně, během které vedou Indy a syn dialog, a co režisér "upíchl" za ně do zlatého řezu. Ano, blonďatou studentku v sukni, která konverzuje obrácena k nám zády, a musíte ji chtě nechtě sledovat. Ani její scéna nezůstane bez pointy a když dívka nakonec poodstoupí, uvědomíme si teprve a) kdo je OPRAVDU její kluk, b). že přímo vedle ní seděli celý čas a v záběru dva agenti KGB, v oblecích mezi pestrými studenty a rockery-„pomádníky“ působící jako pěsti na oko. Koukali jsme na ně a… neviděli. A co myslíte? Ví o nich Indy od začátku dialogu?
To jsou tedy detaily, ale podstatné je i to, že film bez přestání cituje, a to pomalu z celé dosavadní kinematografie. Ano, i vč. děl samotného Spielberga. A ne snad? Hned v jednom z prvních záběrů je odraz v naleštěném talíři uprostřed rozjeté pneumatiky - a jako by ukazoval cisternu z filmu Duel! Skoro následující scénu zaplní Rusové v amerických uniformách a dobudou v nitru USA přísně střeženou zónu se skladištěm. Ano, v ní končil první díl.
Při té akci (dojde i na zavazování tkaničky před střelbou) si zase asi vzpomeneme na Vojína Ryana a… Tak dál. A tady je zase čistokrevná hororová parodie alias báječně variovaný začátek Frankensteina z třicátých let s motajícími se lupiči mrtvol za noci neboli Indym a synem s lopatami přes rameno… A dál? Útočí indiánští zabijáci s foukačkami plnými jedových šipek, ale je bouřky, takže vypadají jako krvežízniví nemrtví a my máme šanci sledovat i zombie-kraťas ve filmu. A ještě dál? Film opravdu variuje i legendární Poklad na Sierra MadreAfrickou královnu Johna Hustona a snad i western El Dorado s Johnem Waynem, aby však končil ve stylu (nových) Blízkých setkání třetího druhu. Na ty upomíná už první pohled na městečko-maketu. Jsou tu i prvky filmu E. T. a z Akt X a ze Stepfordských paniček. A odlesky Pána prstenů (a hádejte, kdo je Legolas!). A parafráze posledního King Konga. Nu, o Tarzanovi radši nehovořím, hodně lidem vadí. Ona je tu ovšem i vzpomínka na jistého Hanumana!
Blanchettová v roli Iriny Spalko (této mikádem "završené" nositelky Řádu práce, agentky a psychotroničky s ukrajinským přízvukem) hraje snad poprvé v žití zápornou roli a má dlouhou scénu šermu na uhánějících autech, která jako by vypadla z animovaného filmu, ale i Kapitána Blooda (1936), ale i ze Zorrů Mstitelů. A co ještě ceňme? Že i v tomhle případě počítač zapracoval jen minimálně. A když, neviditelně.
Nedlouho předtím hrála Blanchettová Katherine Hepburnovou v časech, kdy byla milenkou Howarda Hughese, nu, a všimněme si, že jeden z nejpodstatnějších nástupů ve filmu má právě po zmínce o tomhle miliardáři. Ačkoli je padouškou, je, podotýkám, milá a "jen" posedlá vědou (ve stanu v džungli submisivně spolupracuje s Indym).
I ostatní Rusové ostatně nejsou zase tak strašní a režisér si to očividně nechtěl na východě polepit. Ano, a současně předem počítal s přístupností PG-12 (jejímiž důsledky je třeba to, že když Rusové pokosí Indiány dávkami ze samopalů, jen ty dávky slyšíme… a pak vidíme mrtvoly). Ne, "Rusáci" nejsou glorifikováni, ale jako skvěle vycvičení vojáci předvedeni jsou a… Určitě stojí za pozornost i chvilka, v níž Rus podobný Putinovi klímá Indymu na rameni…
Indy z let padesátých (kdy se dobrodružství odehrává) MUSEL ovšem být co se žánru týká především pulpovou sci-fi (typickou pro tu dobu) a když už, tak sci-fi s mimozemšťany. Stalo se. Výsledek je poctou starým "béčkům", ale vlastní linie hledání smyslu lebek není vůbec nepravděpodobná a scenárista vychází ze skutečných faktů. Jejich kombinace i domyšlení obstojí a dokonce bych řekl, že je to značně propracované (existuje ostatně i Rollinsova kniha, která vyšla i česky).
Přesto… „Spielberg se zbláznil!“ říkají někteří. Ale copak nadsázka netrčela jako sláma z bot už ze tří předchozích dílů? Zde je jí sice víc (tak třeba „protahování“ Jonese jedoucím autem je zase ukradeno z komiksu o Tintinovi), ale...
Ale ještě nějaká další námitka? „Působí to, jako by počítač vygeneroval všechno, co ještě nebylo v předchozích dílech, a přidal nejklasičtější scény z nich, znovu to vše uchopil, umocnil, parafrázoval a… občas i zesměšnil." Ano, to je pravda! Ale vraťme sec ještě k Rusům. Komunisté v Putinově zemi se totiž ozývali, že by film rádi bojkotovali. Proč, prosím vás? Němci v jedničce a trojce přece opravdu působili podstatně strašidelněji a měli jsme před nimi výraznější respekt. Tady bych dal Blanchettové pusu. A že měla být i nápodobou kruté špiónky ze Srdečných pozdravů z Ruska? No, no… Nevím. Připomíná spíš Natashu Romaněnkovoupočítačové hry Metal Gear Solid, ale také Ninočku v podání Grety Garbo, ale i Marlen Ditrich. Podle ní je koncipována nejvíc, takže je zázrak, že je to stále i elfka Galadriel. Blanchettová má – naštěstí – až neuvěřitelný „rozptyl“ a roste-li kvalita filmu úměrně s kvalitou padoucha, pak sem tu kvalitu Irina dodala.
SS svou komedii (a ano, jde - v podstatě - o komedii) natočil i pro filmové fajnšmekry a fandy i znalce předchozích dílů. To i rozhlásil. Citelně, pravda, chybí zesnulý Denholm Elliott i žijící, ale nehrající Connery. Ne že by mu roli nenabídli, ale prý jen malý part. Odmítl.
A tady položím otázku. Co by se stalo, kdyby výpravu ve filmu nevedl Ox, nýbrž Indyho tatínek, tedy v Conneryho podání? Změnilo by to charakter díla? A k lepšímu? K horšímu?
Ale dost. Nedošlo k tomu a napsali naopak do scénáře, že Indymu otec zemřel. Zůstala jen Conneryho fotografie, a to velice dlouze zabíraná, a také samozřejmě Elliottova. Elliott, který hrál muzejního kurátora Marcuse Brodyho, má ostatně ve filmu i celou sochu. Ale už k podstatnému a tím je tu, řekl bych, rodina.
Jedním ze Spielbergových témat byla vždy. Důležitá je i tady a scénář jest v podstatě moralitou, a to až na hranici kýče. „Rodinná láska posiluje a zázraky dělá," jest tu ilustrováno. Vrací se Jonesova láska z prvního dílu a řekne jí, že „každé další ženské něco chybělo". „A co?" „Nebyla ty!" Nu, a následující hrdinčina radost je sice předvedena přemrštěně, ale taky jde o záměr, vždyť Spielberg umí i se špatnými kartami. Představitelka Indyho první lásky totiž není moc dobrá herečka, a tak jí patrně na "place“ řekl, aby se po Indyho přiznání… Ehm, už jen „maximálně široce" usmívala. „Víš, to ti jde nejlíp. Tak i nejlíp vypadáš. A tak to tak hraj.“ A dotyčná se opravdu po zbytek filmu hlavně široce usmívá, a to až jako blázen, a provádí přitom výmyky, při kterých by každý normální člověk hrůzou řval. Skok autem do propasti, například. Tři skoky v kaskádě vodopádů. Ano, ano, jsou zveličením prvku z Africké královny.
Tolik ke Karen Allenové. Ale šlo přece mluvit i o Fordově neherectví, ne? Harrison je… nesporně spíš hvězda než všestranný herec. A zestárl. Přesto s ním Spielberg počítal a navzdory věku tu Ford uhrál maximum. I tak je ale nejslabším článkem filmu a třeba ve scéně, kdy Marion Ravenwoodovou poprvé spatří, nezahrál dobře.
Ještě dlouho by se dal Indy IV rozebírat, ale shrnu. Steven se "onehdy" nechal slyšet, že do jisté míry trpí Aspergerovým syndromem. Nevím, zda neblufoval, a tento scénář nepsal, nicméně je jisté, že se na scénáři ve výsledku podílel a určitý pohled autisty registrujeme. A ne? Jednou z charakteristik takového pohledu zůstane už i vyhrávání si s detaily.
To je ovšem tak šikovným vyhráváním si, že nejsou zdůrazňovány inscenační postupy. Film vlastně vypadá dost prostě, a přece byla většina záběrů krajně náročná a všimněte si, že obvykle zachycují, na co jiní potřebují záběrů deset.
A je to vlastně jako v literatuře (a nejen podle Párala). Vlastní text by neměl být vnímán, vůbec. Měl by nás JEN nést dějem. I tenhle film umí nést…
A které ještě detaily tomu pomáhají?
Hle: Jonesův syn se (aspoň na zlomek vteřiny) koukne po hezké studentce, i když jinak prodělává bláznivou jízdu na svém stroji sály university… A není snad na americké základně, jejíž stráž bude vzápětí zmasakrována, napsáno: "Žádné násilí není dovoleno!“? A nyní k humoru.
Jednak je suchý, jednak vychází z naprostého ignorování nebezpečí. Z absence strachu. Asi nejlépe to dokládá scéna z bažiny. Doktoru Jonesovi teče (písek) do bot i výš, a přece před smrtí zuří: „Ty jsi mu dovolila odejít ze školy?“ A právě tímto akcentováním JINDY podstatných věcí života, ale v situacích, kdy jde o krk, snímek opět dokládá moralizující tendenci, která trochu připomíná i Bradburyho (a dávno zmizel anarchismus Sugarlandského expresu). A všimněte si, že dokud Jones ještě neví, že má syna, říká pouze něco ve smyslu, že když ho tedy spravování motorek baví, ať je spravuje. Jakmile zví pravdu o rodinném poutu, okamžitě lituje synova odchodu ze školy. Není to snad rodinný přístup?
Spielberg tedy užil ve čtyřce postupů a charakteristických formálních znaků z časů, které zobrazuje, jak už jsme řekli, a tak třeba užívá i takzvaně přesvícené záběry. Ano,odkazují právě na filmy let padesátých let. Byly Spielbergem užity už v Chyť mně, jestli to dokážeš. A dodejme, že využil i chyb a handicapů oné doby. Ano, okatá zadní projekce ve finále, kterou mnozí diváci nepochopili, je nejlepším příkladem. Indy se před ní občas přikrčí, ale málo. Přikrčení neodpovídá bombastičnosti. Nebezpečnosti, s jakou rotují balvany. Ale to bylo typické i pro ony staré filmy.
A zkrátka a dobře, komedie na druhou pokračuje! A vůbec nejlepší scéna filmu? Je, myslím, zároveň i nejpůsobivější scénou tetralogie, i když bohužel zůstala do jisté míry zazděna okolní horskou dráhou-smrští efektů. Ano, je to místo, kdy Irina a Indy společně odhalí význam starcova blekotání.
I díky tomu je ZDE dovršena Indyho resocializace probíhající nenápadně už od Dobyvatelů ztracené archy, kde byl ještě cynikem střiženým podle Clarka Gabla.
A co ještě víc? Spielberg okázale tematizuje dokonce i vlastní epigony, protože například i bombastickou Sommersovu Mumii, a dál a dál si vypůjčuje z oblíbených filmů vlastního mládí a dětství: Divoch s Marlonem Brandem, do jehož vzezření je stylizován Indyho syn Mutt, ale i ikonické filmy s Jamesem Deanem, ale i mravenci, kteří nejsou jen brouky z obou Mumií, ale i mravenci z Mravenčího teroru s Joan Collinsovou z roku 1977 či ještě víc z Nahé džungle s Charltonem Hestonem z roku 1954. A dál a dál vykrádá i sebe: Umělou inteligenci i Válku světů. Ale i kamarády: Lucasovo Americké graffiti (1973). Indy IV je nepochybně hollywoodsky prokalkulován, a to ještě víc, než mnozí v sále tuší. V jedné chvilce ostatně zachytí i období mccarthysmu, kdy v USA skutečně viděli komunistu za každým rohem a...
„Už Ameriku ani nepoznávám, Indy," slyšíme rektora university. A Jones? Chce dokonce odjet učit do Německá! Do Lipska. Zatímco Irina v úvodu jako by docela vážně praví: „Tak toto je tedy ten sklad, kde máte vy, Američané, všechna tajemství!“ V milionu beden, dodejme… A ve skladu pak zahlédneme i Archu úmluvy (z prvního dílu), avšak dr. Jones ji nezahlédne a nadále vůbec netuší, že mu ji tam dali, a nikdy se to už (asi) nedoví. Ano, ten film je žert. A je skoro scénu po scéně složen z odkazů, nicméně… Drží. I onen už zmíněný a vertikálně umístěný talíř na kole auta (na začátku) koresponduje s horizontálně startujícím obřím talířem-UFO na konci. A když Jones junior urazí hlavu Marcuse Brodyho, kouká na něj táta stejně vyčítavě, jako se díval Connery na Forda po jízdní bitce s Němci ve třetím dílu. „A neříkej mi juniore," říká syn nakrknutě Jonesovi. Časy se mění, vše se generačně posouvá, ale abych se vrátil k moralizování. Je tu i úcta ke stáří! Ano, syn si sice tropí z „dědka“ Indyho posměšky, ale všimli jste si, že se jeho máti ve filmu skoro nedotýká Jonese, zato však starce Oxe (v podání vynikajícího Johna Hurta)? Jak často ho objímá kolem ramen (a možná to měl být původně skutečně Fordův "otec" Connery). Je to zkrátka rodinný film a ruští komunisté se věru zbláznili, pokud proti něčemu podobnému protestovali (a dnes už rádi mlčí).
Závěrem už jen prozradím, že podle mnou provedených testů začíná emocionálně nejpůsobivější část filmu druhým útěkem z tábora (útěk autem), především ale ve chvíli nečekaného skoku na strom a do řeky. Jest to dáno i pohádkovostí skoku, ale i doprovodnou hudbou, dále pak stupněm kumulace neuvěřitelných událostí, které máme již za sebou i v sobě, ale především tím, že je zobrazena KRAJNĚ sympatická skupina na útěku.
Následující proplutí třemi vodopády se sice nachází za hranicí pravděpodobnosti, ale moc to nevadí a působivost to podle mě nevyruší, takže dojemná pasáž vyvrcholí vysoce malebnou scénou, během které je odhalen vchod za vodopádem.
A ano, právě tohle místo filmu i nejvíc připomíná romány Sira Henryho Ridera Haggarda, respektive i všechny filmy podle něj (a tedy hlavně verze Dolů krále Šalamouna).
Také závěr lze označit za (lehce) dojemný, ale nemíním svatbu. Míním už konec dobrodružství v Jižní Americe. Rodinný.
Film se možná už "usadil", ale pokud u každého ne, chci říct, že byl kritizován asi hlavně z toho důvodu, že mají diváci přece jen pocit jeho odlišnosti od předchozích.
Ten pocit se však dostavuje hlavně proto, že jde ve filmu o padesátá léta a předtím šlo o léta třicátá. POETIKA je nyní jiná, rekvizity okolí také.
A vytýkat přehnanost? Skok v autě (šílený)? Ale CO měla Indyho láska udělat???
Takto je nutno také uvažovat. Jinak by zemřeli. Byla to poslední šance. A že se přitom "tak blbě" smála? Jest to, myslím, dostatečně ospravedlněno tím, že si předtím vyznali lásku.
Je pravdou, že taky honička v džungli je absurdní, ale co jízda na vozíku ve druhém dílu? Nebyla ještě fantazijnější? Vadilo nám to tenkrát? Vzpomínáte na scénu s výhybkou?

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 11. 2010.