Pavel Loužecký: Povídání o Mystériu kříže s Jarmilou Moosovou

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Publicistku Jarmilu Moosovou znají čtenáři Pozitivních novin především jako autorku rozhovorů s nejrůznějšími zajímavými osobnostmi. Možná však ne všichni vědí, že vedle titulu publicistka se Jarmila pyšní i titulem básnířka.

Na svém básnickém kontě má již celkem sedm sbírek: Jen tak (Strážnice, červenec 2001), Už jen pár slov (Strážnice, prosinec 2001), Návrat ztraceného světla (Strážnice, říjen 2002), Čím se ženy souží - Po čem muži touží (Strážnice - Praha, listopad 2002), Projdi branou (Brno, 2003), Sníh z křídel mých (Strážnice, květen 2005), Mystérium kříže (Praha - Otrokovice, srpen 2008).

A právě sbírky Mystérium kříže se týkal e-mail, který mi před pár dny od Jarmily přišel s pozvánkou na tajuplně vypadající akci. Protože jsem neměl konkrétní představu, o co se vlastně jedná, požádal jsem Jarmilu, aby mi tuto ojedinělou událost vysvětlila a zároveň díky tomu pozvala naše čtenáře k její návštěvě.


Jarmila Moosová•  Na začátku všeho byla nejspíše Tvá sbírka Mystérium kříže.
Jak vlastně vznikla?

Když jsem se na celou situaci kdy dívala zpětně, měla jsem naléhavý pocit, že ta sbírka vznikla tak nějak sama od sebe. Prostě si tam odněkud shora razila svoji cestu a čekala jen na příležitost, kdy někdo tady dole vezme do ruky tužku (nebo klávesnici, na tom nesejde) a podvolí se ji napsat :)
Samozřejmě to měla o to snazší, že mě v dětství zaujal Ježíšův příběh – nepovím přesně, zda z něčího vyprávění či biblických zastavení v kostele, kam moc ráda odmalička chodím aspoň na chvilku vdechnout tu zvláštní atmosféru – a při prvním setkání s poutním místem Turzovka na slovenské straně Beskyd jsem cestou kolem kapliček zahořela touhou jednotlivá zastavení „obdařit“ vlastními minibásněmi. To už jsem byla hodně dospělá, bylo mi přes čtyřicet, a sílu toho pocitu si ještě dnes vybavím. Absurdnost myšlenky mi však na ni dala vzápětí zapomenout.
Emil Sláma
•  Co tedy bylo tím spouštěčem pro její napsání?

Pár let dennodenně publikuji – trénink dělá šampióny, že ano?! – na literárním serveru www.pismak.cz, kam si pro inspiraci jednoho dne „odskočil“ výtvarník, grafik, sochař pan Emil Sláma z Otrokovic.
Souhrou okolností mezi jinými objevil také moje verše a poslal mi tři překrásné akvarely – konkrétně k cyklu miniatur pod názvem Vlaštovky. Tak začalo naše přátelství. Internet, stane-li se dobrým sluhou, je úžasný fenomén. Při prohlídce jeho osobních stránek jsem objevila keramické kachle s biblickým příběhem. A je to - v pohodlí domova, klidu večera, s klávesnicí pod rukou mi hlavou projela vzpomínka na dávný sen a... začala jsem psát první text k výjevu

Jidášovo políbení:



Příteli chvátej
čas se chýlí
hadího jedu dej mi pít
v hodině pravdy
nechce se mi
však vím
že musím odejít

 

 

•  Jak dlouho Ti trvalo napsání celého cyklu?

To je právě zvláštní – a proto jsem taky přesvědčená, že se ta sbírka napsala sama – po dalších asi třech, čtyřech textech jsem napsala panu Slámovi, zda mohu jeho kachle umístit pod svoje miniatury a publikovat je na internetu společně. Neměl námitek, naopak. To mi dalo pohon pokračovat dalšími zastaveními, dokud nebudou hotova všechna.
Byl už hodně pozdní večer, já jsem se nořila do jednotlivých obrazů, nechávala proudit pocity a zaznamenávala slova, která se vztahovala dílem k dávné době Ježíšově, dílem k dnešku. Den se zvolna přehoupl přes půlnoc do příštího, mně se příšerně klížila víčka, ale něco mi nedovolilo nedopsat poslední text

Zmrtvýchvstání:



Já se zas vrátím
na dalekou cestu
jen co se vyspím dosyta
máte můj chléb
a máte moje víno
vrátím se
až tu nezbude nic z těla
krev má až bude
zcela dopita



Knižní podoba na sebe nechala čekat pouze po tu krátkou dobu, než jsme našli vhodné vydavatelství podle svých představ – a i to nám nakonec šlo samo vstříc, stačilo jen přát si mít to nejlepší www.ntp.cz.

•  Jak se vám podařilo najít nebo zrealizovat kapličky?

To je dílo pana Oldřicha Vojáčka, rodáka z Hostišové, otce myšlenky, aby zde nová Křížová cesta stála, včetně veškeré práce se dřevem (soudím tedy, že kapličky jsou dřevěného charakteru, pro mě samotnou budou velkým překvapením, neviděla jsem dosud ani jejich fragment).

Ale ještě se vrátím o kousek zpět. Krátce po křtu sbírky mi pan Sláma volal, zda budu souhlasit s použitím svých textů, podaří-li se u Zlína zrealizovat projekt nové Křížové cesty. Aby ne! Srdce mi přestalo tlouct při té představě, navíc jsem se ve Zlíně narodila. A ruku na srdce – svým dětem jsem už dlouhou dobu chtěla po sobě zanechat jakousi hmatatelnéjší stopu než jen svoje knížky, vydávané do té doby ve vlastní režii. Tak moc jsem si to přála, že jsem raději hned na celou záležitost zapomněla, aby se věci ubíraly kupředu co nejpřirozeněji, pokud to skutečně je záměr shora.

Tak se stalo, že mi po půlroce znovu volal pan Sláma, aby mě informoval o datu slavnostního otevření. Patnáct kapliček na kraji lesa v malebném prostředí, které pamatuje lidská osídlení z doby desetitisíce let vzdálené, v každé z těch čtrnácti jeden glazovaný kachel z šamotoviny, doplněný mosazným štítkem s vyrytým textem – cesta Ježíše Krista nesoucího svůj vlastní kříž na Golgotu ve čtrnácti zastaveních.

Role koordinátora se ujalo Občanské sdružení Horizont Hostišová, jehož členové se mimo jiné rovněž podíleli v poslední fázi na ukotvování kapliček. Samozřejmě se projekt neobešel také bez řady sponzorů, ale to všechno, včetně historie realizace a přiblížení jejích autorů je náplní informační tabule v patnácté kapličce. Ještě teď mám pocit, že je to sen, ze kterého se probudím.

•  Sny jsou krásná věc, hlavně když se plní...

Hodně jsem o snech četla. Před mnoha lety jsem se ztotožnila s tvrzením, že se splní to, co si doopravdy přejeme. Ale až nyní jsem si plně uvědomila, jak velká je to pravda. Ba co víc, dnes mohu směle svým přátelům i všem těm, kdo chtějí naslouchat, doporučit: Mějte velké sny, ty největší – takové se stanou realitou. Tady je důkaz:

 
 
 

Více fotografií z konání této akce najdete zde:

http://hostisova.rajce.idnes.cz/Krizova_cesta_nad_Hostisovou/#album
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=335941

Foto © archiv J.Moosové (z publikace Mystérium kříže)

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 09. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.