Eduard Světlík: Osmičky a dvacítky
Rubrika: Publicistika – Historie
| V novějších dějinách máme štěstí (či neštěstí) na letopočty končící osmičkou. Zajímalo mě, jak tomu bylo v minulých stoletích, a tak jsem prozkoumal významná historická data. První doklad, odstrašující, jsem našel v roce 1108, kdy došlo k vyvraždění Vršovců. Ani druhé významné datum zakončené osmičkou není příliš radostné: roku 1278 došlo k bitvě na Moravském poli, při níž padl král Přemysl Otakar II. Pak jsem našel dvě důležitá data spojená s králem Karlem IV. To první je nesporně radostné: roku 1348 založil v Praze univerzitu a Nové Město, to druhé je smutné: roku 1378 zemřel. Další dva letopočty související s Jiřím z Poděbrad snad stojí též za znamenání: roku 1448 dobyl Prahu a o deset let později, tedy 1458, se stal českým králem. Roku 1468 sice nedošlo k žádné důležité bitvě, korunovaci ani pohřbu nějakého krále, ale zaslouží si též místo v tomto výčtu: v Plzni byla založena naše první tiskárna. Nebýt roku 1498, neměl by Bedřich Smetana námět k jedné ze svých oper a my pověst vížící se k jedné věži na pražském hradě: byl totiž popraven Dalibor z Kozojed. I ti, jimž v dějepisu působily potíže letopočty, si snad pamatují, že roku 1618 došlo k pražské defenestraci, jež se stala začátkem stavovského povstání a Třicetileté války, při níž roku 1648 oblehli Prahu Švédové a odvezli si na památku nejhezčí obrázky a největší cennosti ze sbírky Rudolfa II. Ani v dalších stoletích nechybějí letopočty s osudovou osmičkou na konci. V roce 1778 vtrhli do Čech Prusové v rámci širšího zájmu, a to při uplatňování svých nároků na dědictví bavorské. Vědecký a kulturní význam má letopočet 1818: bylo založeno Vlastenecké muzeum Královstv  í českého a Hanka „objevil“ Rukopis zelenohorský. Další data už máme v čerstvější paměti. Rok 1848 byl na události víc než bohatý: František Palacký vydal první svazek Dějin národu českého v Čechách i v Moravě, ocitli jsme se uprostřed evropské revoluce, jež u nás vyvrcholila červnovým povstáním, konal se Slovanský sjezd, začal nám vládnout osvícený panovník František Josef I. a byla zrušena robota. Paroubkovi příznivci by se jistě zlobili, kdybych nepřipomněl, že roku 1878 byla založena Českoslovanská sociálně demokratická strana. Feministky by se zase mohly cítit dotčeny opomenutím roku 1908, kdy do zemského sněmu mohly poprvé volit a být voleny ženy. Tím jsme se ocitli v divokém dvacátém století. Roku 1918 končí první světová válka a naše třistaleté úpění pod habsburským rodem, v roce 1938 Mnichovská dohoda předznamenává rozpad první republiky a začátek druhé světové války. Nemůžeme se bohužel vyhnout Vítěznému únoru 1948 ani bratrské pomoci spojenců z Varšavské smlouvy v srpnu 1968, kteří zareagovali na nakažlivé myšlenky a počiny pražského jara. Tenhle přehled by krásně korunovala sametová revoluce, kdyby k ní došlo už v roce 1988. Bohužel nám trvalo trochu déle, než jsme se rozhoupali k následování severních sousedů. Buď jsme se osmičkové tradice často s tvrdými důsledky zalekli, nebo šlo o úradek nějaké vyšší moci, kdo ví… V našich dějinách se však dá vysledovat ještě jeden opakující se jev, a to významné časové úseky vymezené zhruba počtem dvaceti let. Není jich sice tolik jako osmičkových letopočtů, ale snad si též zaslouží pozornost. První takové období můžeme orámovat rokem 1415, kdy byl upálen Jan Hus, a rokem 1434, kdy bitvou u Lipan skončila éra husitských válek. Druhá podobně výrazná epizoda začíná roku 1848 revolučním kvasem a nadějemi v lepší státoprávní uspořádání habsburské monarchie a hasne roku 1867 rakousko-uherským vyrovnáním. I tomuto období chybí do završené dvacítky jeden rok. Období první republiky, 1918 až 1939, tentokrát ucelenou dvacítku o rok přesahuje. První éra vlády komunistické strany od roku 1948 do roku 1968 zmíněné penzum nepřekročila, totéž se dá říci o éře normalizace od roku 1969 do roku 1989. Z těchto skutečností se dá vyvodit ještě něco. Pokud jde o dočasný pobyt sovětských vojsk na našem území, vidíme, že dočasnost trvala také zhruba dvacet let. A vyjdeme-li z hesla Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, zjistíme, že deklarovaná věčnost trvala čtyřicet let. Z toho snadno vypočteme, že věčnost = dvě dočasnosti. Letos máme možnost oslavit dvacáté výročí pádu totalitního režimu, obnovy demokracie a restaurace kapitalismu. Pro tuto postkomunistickou etapu zatím nemáme symbolické pojmenování a také to neznamená, že skončí letošním rokem. Je možné, že se další charakteristická dvacetiletka vymezí jinými daty, že začne třeba od vzniku samostatné České republiky, od vstupu do NATO, od začlenění do Evropské unie či od docela jiné události. To už však nechme budoucnosti a našim potomkům. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 09. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Helena Štáchová |
 |
Vladimír Just |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jiří Menzel |
 |
Blanka Kubešová |