Eva Rydrychová: Slunce zářilo a já zářila taky - štěstím!

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Slunce zářilo, jakoby ani nebyl konec listopadu, když mé kroky mířily na vlakové nádraží v Hradci Králové. Přede mnou dlouhá cesta, na jejímž konci nepředvídatelní, neznámí lidé, netušené okamžiky. Má první cesta na Slovensko.
A jak to už tak chodí, vše se vším souvisí. První účast Pozitivních novin na Knižním veletrhu v Lysé nad Labem. Rok 2007. První osobní setkání lidí, kteří dělají pro Pozitivky každý to své, a snaží se tak – jak se zpívá u Werichů – všichni dohromady udělat moc.
A jednoho dne mi znenadání skypuje jedna z těch „pozitivních“ kamarádek – Zita Mudráková, zda bych měla zájem ilustrovat knížku pohádek pro její kamarádku z Bratislavy. Se ví, že jo. S radostí. Zanedlouho jsme se s onou paní – Katkou Petkaničovou – pustily do díla.

A tak teď vystupuji z taxi v Bratislavě – Dúbravce před domem rodiny Petkaničové. Přijetí srdečně slovanské, chyběl už jen chléb a sůl. Místo toho následovaly Katčiny dobroty, plody umění úžasné hospodyně, mimo jiné autorky několika kuchařek. Seznámení se s celou rodinou v domácké, vlídné atmosféře mě prostoupilo až do morku kostí.
Mě i Zitu pozvali na křest Katčiných fejetonů „Granátovník na ľade“ a současně pohádkové knihy „Pohádky z Dúbravky - O skřítku Dubáčkovi“ s mými ilustracemi, která se zrodila v dost rekordním čase. Křest slovenské i české verze v překladu Zity. V Kulturním domě, který zajistil i drobný taneční a pěvecký program místních dětí, jakož i skvělé moderování herečkou Ankou Okapcovou, se „Skřítek Dubáček“ křtil symbolicky – dubovými plody a dubovým listím. To vše v přítomnosti vydavatelů, starosty městské části Dúbravka, ilustrátora knihy fejetonů, místní televize, a téměř plného sálu hostů – příbuzných, přátel a známých.

Podobně jako na knižních veletrzích, kde se Pozitivní noviny prezentují, nezapomnělo se ani zde na koutek pro děti s pastelkami pro jejich tvořivou činnost. A jak jinak - ani na perfektní slané i sladké pečivo z kuchařské dílny Katky a její maminky. Setkali se zase jednou LIDÉ.
Téměř dvě hodiny křtu jsou už minulostí.

Přijala jsem s vděčností nabídku přenocování, večer jsme poseděli, povykládali. A spát se ani nechtělo. Bylo vlastně těžké usnout pak v pokoji plném knih.
Druhý den mě vyzvedla Zita, aby mě prý „povláčila“ po Bratislavě. Nasávaly jsme atmosféru, daly si svařáka na vánočních trzích před Operou Slovenského národního divadla, a brouzdaly mnoha uličkami historické části až do večera. Vánoční osvětlení, výzdoba, ulice plné turistů navzdory mlze a vlhkému větru – den končil. Zítra jedu domů… 

Copyright © Eva Rydrychová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 12. 2008.