Toronto Philharmonia, Kerry Stratton, Richard Krpač a Má vlast Toronto Philharmonia je přední torontský orchestr, Kerry Stratton je jeho hudebním ředitelem, Richard Krpač je generálním konzulem České republiky v Torontu a ti všichni se zasloužili, aby torontským krajanům připravili nádherný večer. A nejen krajanům. Mezi posluchači torontského provedení Mé vlasti bylo víc diváků, kteří s námi etnicky nemají nic společného, než Čechů a Slováků. Koncert s konal 18. září 2008 v George Weston Hall v Toronto Centre for the Arts. Uvedl jej Richard Krpač jedním ze svých nejlepších torontských projevů. Má zajímavý styl: mluví tiše, ale slyšíte ho jasně a zřetelně (asi umí používat nejen svůj hlas, ale i mikrofon), jeho řeč teče monotónně, ale nějaké vnitřní napětí v ladění jeho hlasu drží vaši pozornost. A Mou vlast (a svou vlast) zřejmě miluje: "Přišli jsme sem dnes, abychom si připomněli Pražské jaro 1968, přišli jsme sem dnes, abychom vzdali poctu Tomáši Baťovi ml., a přišli jsme sem dnes, abychom vychutnali Mou vlast, jedno z nejdojemnějších vyjádření lásky k vlasti, vůbec kdy zkomponované hudebním skladatelem. Nepřekvapí nikoho, kdo mne zná, řeknu-li, že miluji SVOJI VLAST. A to nemluvím o symfonii, alespoň ještě ne. Ale i vaše země je blízká mému srdci. Nejen proto, že se tu příjemně pracuje i žije. Ne proto, že mnoho zážitků v životě se vyrovná víkendu Dnu práce, strávenému v kanoi uprostřed Algonquin parku. A nejen proto, že Kanada v mých očích spojuje to nejlepší ze světů, které znám - Evropu a Spojené státy, se špetkou koření z každé země, kolik jich je. Ale také proto, že to byla Kanada, která poskytla pomoc mým krajanům, znovu a znovu, kdykoliv MÁ VLAST - Československo - byla ohrožena. V roce 1968, když sovětské tanky zničily malou naději zvanou Pražské jaro, kdy mnoho Čechů, mezi nimi Karel Ančerle a Josef Škvorecký nalezli v Torontu domov. V roce 1948, když komunisté převzali moc a tisíce Čechů bylo donuceno uprchnout, mezi nimi Jan Rubeš, Otto Jelínek a Dr. Čermák. Nebo, jdeme-li dále nazpět, v roce 1938, kdy Joe Schlesinger, Oskar Morawetz a Tomáš Baťa uprchli před nacistickým režimem. Byla to VAŠE ZEM, Kanada, která je všechny přijala, dala jim druhý domov a druhou příležitost. A mnozí se jí chopili. Tomáš Baťa, kterému je věnován tento koncert, tu vynikl, jako by vynikl kdekoliv. V mé paměti navždy zůstane jako vzpřímený, hrdý muž s neuvěřitelnou energií, laskavostí v srdci a vtipným smyslem pro humor. Je tu ještě jeden člověk milující MOU VLAST, který vám ji přiblíží - Maestro Kerry Stratton. Vyjádřil to takto: „Je něco nezvyklého v české melancholii, co shledávám zřetelně irským," a dodal, „nějak, v Praze, mám pocit, že mne znají. Jsem doma." Asi před rokem, český ministr zahraničí vyznamenal Maestro Strattona prestižním Gratias Agit Award, jímž byli v minulosti mezi jinými vyznamenáni bývala americká ministryně zahraničí Madeleine Albright a - Tomáš Baťa. Pane Strattone, znají Vás tam a jste tam doma. Jakkoliv silně miluji SVOU VLAST, musím pokorně přiznat, že moje emoce se sotva vyrovnají pocitům, které Bedřich Smetana popisuje ve své symfonické básni. A proplétat se s ním bujnými údolími, potůčky a rozkošnými vesničkami je vždycky mimořádná sentimentální pouť. Přeji vám, abyste vychutnali každou notu této jízdy - a přeji vám, abyste se cítili v MÉ VLASTI tak doma, jako já a mnoho mých krajanů se cítí ve VAŠÍ." Ani Maestro Stratton se nedržel jen taktovky. Každou symfonickou báseň uvedl několika slovy, nastínil historické pozadí, a než se svým orchestrem rozezněl jednotlivé symfonické básně, předvedl - se slovním doprovodem - několik ukázek. A jestliže Krpačova řeč jasně mluvila o lásce k jeho zemi, neméně výmluvně o Strattonově lásce k Smetanově hudbě a jeho znalosti české historie mluvily jeho vysvětlivky a ještě výmluvněji jeho řízení Toronto Philharmonia. A ovšem Maestro Stratton není v Praze ani v Čechách cizincem. Rád vzpomíná na dirigování České Filharmonie (myslím v Českém Krumlově) a na vystoupení v Karlových Varech. Večer, jehož se zúčastnili představitelé provinční vlády a města Toronta, byl jedním z nejpěknějších, které jsme v posledních letech v Torontu zažili. |