ÚTERÝ 27. SRPNA

Již v noci na dnešek, tj. úterý 27. srpna, se rozšířila dlouho a netrpělivě očekávaná zpráva, že byl v Moskvě podepsán protokol o jednání mezi delegacemi ČSSR a SSSR. Zároveň však se měli sejít zástupci tzv. „varšavské pětky“ (zemí Varšavského paktu, jejichž armády nás 21. srpna okupovaly), aby podepsali tajný protokol, v němž prohlašují, že budou vycházet z faktů společného čs. - sovětského protokolu.

Lovíme na stupnici rozhlasových přijímačů, neboť své zpravodaje nikde nemáme. Dohodli jsme se proto včera, že budeme od této chvíle pro naši vlnu 490 metrů, na které Svobodný vysílač je nadále slyšitelný, přebírat zprávy z vysílání Čs. rozhlasu a jeho svobodných vysílačů krajských, které si po všechny minulé první dny okupace naší země štafetově předávaly a jejichž koordinace byla hodinu od hodiny dokonalejší. Na naši vlnovou délku si mnoho posluchačů zvyklo během prvních dnů okupace a dokud se situace zcela nevyjasní, budeme vysílat i nadále souběžně s Čs. rozhlasem a s vlastními vstupy.

V 07:25 hodin se naši občané ze svých rozhlasových přijímačů dozvídají tolik očekávanou zprávu, že jednání v Moskvě skončilo a čs. delegace se vrací do Prahy. Hned nato následuje výzva, aby v devět hodin se rozezvučely na 15 minut všechny zvony a sirény. Vedení Ústřední rady odborů vyzvalo závodní a stávkové výbory, aby permanentně zasedaly a sledovaly další události. Mezitím se již začíná tvořit dlouhatánský špalír našich obyvatel od ruzyňského letiště až do vnitřní Prahy.

Dozvídáme se, že z okolí Pražského hradu se stáhly sovětské okupační jednotky a sídlo prezidenta republiky střeží opět hradní stráž. Okupantská vojska s její těžkou technikou opustila Kladenskou třídu, prostranství v Dejvicích s ministerstvem národní obrany, Chotkovu ulici až dolů ke Klárovu, také střed našeho hlavního města. Všechna tato místa jsou doslova obsypána čekajícími občany.

V 08:15 hodin jsou slyšet z rozhlasu první slova jednoho z členů čs. delegace, která se krátce předtím vrátila z Moskvy; jde o stručný a zadrhávaný záznam několika málo slov Josefa Smrkovského: Těžko se mi mluví...skláním se prostřednictvím rozhlasu před národem, který tolik dokázal... vrátili jsme se všichni... Kriegel také...

O půl jedenácté již stanul před Národním shromážděním opět jako jeho předseda, který také svolanou mimořádnou schůzi řídil.

Z jugoslávské agentury Tanjug jsme zachytili zprávu, že další člen čs. delegace – předseda vlády Oldřich Černík žádá všechny ministry, aby se zúčastnili zasedání čs. vlády v 10 hodin dopoledne.
● Sovětský velvyslanec SSSR S. V. Červoněnko, jeden ze strůjců hanebné okupace v naší zemi, informoval rovněž dopoledne velvyslance ostatních socialistických zemí o výsledku moskevského jednání.
● Jde vesměs o kusé a strohé informace, doplňované prvními opatrnými zdravicemi, v nichž však je rozhodně zdůrazňován požadavek otevřeného informování prostřednictvím rozhlasu a televize. (Ta stále ještě v tu dobu nevysílala.)
● Na Pražský hrad odjeli také rozhlasoví reportéři z Národního shromáždění Rudolf Zeman a Margita Kollárová.
Teprve o půl třetí odpoledne se čte nejprve zpráva ze schůze vlády, kterou na Pražském hradě řídil O. Černík a které se zúčastnil též prezident republiky L. Svoboda. Vláda projednávala opatření pro okamžitý postup strany a vlády. Obrací se k obyvatelstvu, aby zamezilo živelným akcím, klidem podpořilo cestu ke konsolidaci na celém území republiky. Dále bylo oznámeno, že se bude v 15 hodin vysílat komuniké o čs. – sovětském rokování a že promluví také L. Svoboda a A. Dubček. Teprve druhý den pronesou své projevy O. Černík a J. Smrkovský.

Po dlouhém výčtu jmen všech účastníků jednání v Moskvě z obou stran včetně jejich titulů a funkcí, posloucháme s napětím formulace vět, které po našich zkušenostech v období Pražského jara a zejména po šesti osudových dnech okupace znějí našim uším naprosto falešně, o nějaké otevřenosti nemůže být vůbec řeč:

...v otevřené soudružské diskusi byly posouzeny otázky...
...sovětská strana vyjádřila porozumění...
...sovětští představitelé potvrdili svoji připravenost k nejširší a upřímné spolupráci... dokonce na základě vzájemné úcty, rovnoprávnosti a nezávislosti... (Tady už nikdo nemohl u přijímače zachovat klid, spíše ta nabubřelost Sovětů znásobila hněv našich lidí.)
...spojenecká vojska, která dočasně vstoupila na území naší republiky, se nebudou vměšovat...
... klást rozhodný odpor militaristickým, revanšistickým a neonacistickým silám...

Korunu tomu všemu nasadila poslední věta komuniké o tom, že „rozhovory probíhaly v ovzduší otevřenosti, soudružství a přátelství“ . Tak této licoměrnosti už se nedá vůbec věřit. Z celého komuniké vyčuhuje zkamenělé myšlení sovětského politbyra a všech jeho zkostnatělých politiků.

Naši zajatci, naši rukojmí byli v Moskvě odděleni od svého lidu a jeho obrovské veřejné podpory. S čím vlastně přijeli nazpět?

Vedení domácího zpravodajství Čs. rozhlasu se rozhodlo zkrátit dobu čekání na projevy státníků a zorganizovalo besedu kolem kulatého stolu. Přizvali historika Karla Bartoška, profesora Právnické fakulty Františka Šamalíka, a spolu s nimi hovořili narychlo svolaní rozhlasoví redaktoři Jiří Dienstbier, Karel Jezdinský, Josef Podaný a Ondřej Neff. Hovořilo se o obrovském zklamání, o přívalech rezolucí, které byly vzápětí odpovědí na oficiální komuniké o čs. - sovětském jednání.

Poněkud více prozradily až projevy L. Svobody a kolem půl šesté navečer A. Dubčeka, které následovaly. Zatímco prezident republiky mluvil spíše jako voják a vcelku optimisticky se snažil užívat slova o posilování humanistického charakteru našeho společenského řádu, přitom se ani slovem nezmínil o odchodu okupantských vojsk, pak A. Dubček přistupoval k mikrofonu jako zlomený politik, který těžko hledal slova, posléze v závěru se za to vše snaží jakoby omluvit:

Vážení posluchači, prosím, abyste mi prominuli, že někdy se projeví nějaká přestávka v tomto mém improvizovaném projevu, v tomto mém vystoupení. Myslím, že mě chápete, čím je to vyvoláno... Nezahyne národ, ve kterém se každý dokáže řídit svým rozumem a svým svědomím. Prosím vás všechny, drazí moji spoluobčané... zůstaňme jednotní, klidní a hlavně rozvážní...

Naše rozhlasové vysílání se během krátké chvíle s povoleným napětím proměňuje v lavinu protestů proti výsledkům moskevského jednání. Ozývají se nejen všechny stranické orgány, organizace podporované straníky, nestraníky, veškerým lidem.

Celý národ říká jednoznačné ne! Znovu voláme celý svět, všechny, kteří nám až dosud poskytovali podporu. My, Češi a Slováci, se nedáme pokořit! Nechceme se připojit k ujišťování o přátelství a bratrství, které bylo hrubě a bezostyšně pošpiněno!

Voláme všechny občany dělníky, rolníky, inteligenci a mládež nejen u nás doma, ale také v zahraničí. Vyjadřujte svými prostředky podporu našemu lidu, žádejte od svých vlád rozhodné akce, které by daly okupantům na vědomí, že svět není a nikdy nebude lhostejný k násilnostem. Odborní znalci mezinárod-ního práva nám pohotově doručili vyjádření k naší současné situaci, které předali rovněž státním, stranickým a ústavním orgánům. Zní:

1. Jakékoli ujednání delegace ČSSR, týkající se pobytu cizích vojsk na čs. území, je třeba podrobit souhlasu Národního shromáždění, jinak by bylo podle ústavy neplatné.

2. K invazi a násilné okupaci Československa vojsky pěti států došlo při hrubém porušení základních zásad mezinárodního práva, Charty OSN, Varšavské smlouvy a dalších ujednání mezi ČSSR a těmito státy. Od tohoto faktu nelze v žádném případě ustoupit a dodatečně jej sankcionovat.

3. Československo je svrchovaným státem, členem OSN, který je pod ochranou mezinárodního práva a má zejména právo na respektování jeho územní celistvosti a politické nezávislosti. To, že si zvolilo socialistickou cestu vývoje a dobrovolně v duchu internacionalismu spolupracovat s jinými socialistickými státy, nikterak neznamená, že se zřeklo své suverenity a že jiné socialistické státy tím dostaly právo se vměšovat ozbrojenou mocí či jinak do vnitřních záležitostí Československa.

Tak jako v prvních hodinách okupace, i nyní se znovu ozval Emil Ludvík, generální tajemník Společnosti pro lidská práva.

Byli jsme přinuceni ustoupit bezpříkladné věrolomnosti a hrubému násilí. Celý svět ví, že jsme ustoupili jen proto, abychom uchovali národ, ale duchovními vítězi jsme zůstali my. Zůstali jsme především lidmi. Lidskou přirozenou touhu po svobodě nezlomí ani vraždění, ani nové zatýkání, ani nové mučení, které nám okupanti chystají...

Není divu, že zejména po těchto dvou provoláních odpovědných představitelů naší právní vědy a kultury se zvedl v celé veřejnosti nesouhlas. Svolávají se narychlo schůze, jimž se předkládají první verze peticí a rezolucí. Lokomotivní depo ČSD v Praze, pracovníci podniku Stavoservis, další a další telegramy, dálnopisy, telefonáty, vyjadřují nespokojenost nad dosud pronesenými projevy.

Člověk zatíná zuby a do očí se mu derou slzy bezmocného vzteku, píše se v letáku pracovníků z kovoprůmyslu, musíme ty zatnuté zuby udržet a zachovat klid. A v kom by snad ještě zbyly nějaké iluze, ať se jde podívat do márnic a pražských nemocnic. Mrtvý s ustřelenou hlavou, přičemž ošetřující lékař je u mnoha zranění přesvědčen, že k nim došlo po zásazích střelami dum-dum“...

V dokumentech, které se před námi kupí, vyzývají naši občané, aby okupanti uhradili veškeré škody, způsobené republice, odmítají nazývat dále zrádce soudruhy a naopak odejmout funkce, které jim byly z vůle lidu přiděleny, žádají uskutečnit lidové hlasování, varují před znovuzavedením cenzury a požadují, aby napříště a vždycky mělo platit o nás a s námi! V legálním Rudém právu s datem 27. srpna píše spisovatele Jan Drda, jak se mu chvěje pero v ruce a hlas zadrhává. Díváme se v hanbě a bezmoci, ale ne se zlomeným charakterem. Přežijeme tu ránu, překousáme tu hanbu zrady a podlosti, ale přičtěte to svému načalstvu a sami sobě, okupanti a zrádci, jestliže ze svých srdcí vyvrhneme slova o lásce a družbě. Jste bezectní okupanti a měl stokrát pravdu ten, kdo napsal na pražské zdi: Nezkřivte jim ani vlas, nepodejte jim ani kapku vody...

Vysílání Svobodného vysílače z hloubětínského sklepa musí skončit. Spojení s předsednictvem ÚV KSČ je přerušeno a v tomto duchu už není žádoucí... Máme k dispozici ještě prohlášení ústředního výboru, který byl zcela legálně zvolen na XIV. mimořádném sjezdu.

Balíme své věci, složky, svršky, sbírám všechny zbylé papíry, popsané i prázdné, protože nás ukolébávají spojoví pracovníci Čs. televize, že je pro nás připraveno náhradní vysílací studio ve věžovém domě na Zahradním městě v Jabloňové ulici, kde také sídlí personální a osobní oddělení. Naposledy se rozhodujeme rychle a povzbuzeni zapínáme mikrofon:

Upozorňujeme naše posluchače, že ještě dnes večer obnovíme své vysílání na střední vlně 490 metrů při frekvenci 613 kHz... Tady Svobodný vysílač Čs. televize. Jsme s vámi, buďte s námi!
V 10. poschodí onoho věžáku na Jabloňové ulici nás vskutku čekalo miniaturní studio s režisérským pultem a množstvím magnetofonových nahrávek. Přijeli sem nejen technici, ale dorazili z nejrůznějších míst Vladimír Škutina, Jaroslav Dietl, Jiří Malásek, režisér Ivo Paukert a další televizní spolupracovníci. Dozvídáme se, že také Jindra Fairaizl vysílal odkudsi z Prahy. Přicházejí kameramani, zvukaři, produkční, dramaturgové, redaktoři, sdělujeme si navzájem, kdo kde byl a vysílal, jak to šlo i nešlo, jak po nás pátrala s goniometrickými přístroji auta okupantů. Slyším tu zprávu o tom, že se vysílalo i z retranslanční stanice na Ještědu, kromě Václava Havla a Jana Třísky improvizovaně uváděl zprávy Miroslav Hladík, redaktor Libereckých výstavních trhů. Na Českomoravské vysočině přenášel naše rozhlasové zprávy vysílač na Javořici, kde celý týden působil jako hlasatel Jaroslav Roubínek z Telče, jinak radiokomunikační inženýr. Snad to bude jednou zmapováno...

Co na tom však záleží po tom všem, co jsme dneska slyšeli? Čteme si sami pro sebe a už jen mezi sebou ještě dokument z předsednictva ústředního výboru KSČ, zvoleného ve Vysočanech:

Naše veřejnost přijímá s hořkostí a pocitem zklamání komuniké o jednáních našich představitelů v Moskvě. Sdílíme tyto pocity a plně prožíváme vážnost této chvíle. Ustupujeme přesile, ale nikdy se nevzdáme požadavku suverenity a svobody.

Chápeme těžkou situaci, ve které soudruh Dubček a další s ním pracovali v Moskvě, odděleni na delší dobu bez nás. Soudruzi, bratři, přátelé! Nezoufejte, není všem, dnům konec. Socialismus s lidskou tváří zůstává posláním našich národů. Nepodařilo se svrhnout legální vládu, zničit náš politický systém a natrvalo okupovat naši vlast. Náš heroický postoj v posledních sedmi dnech umožnil mnohé zachovat pro budoucnost.

Komuniké ignoruje pocity, přání a požadavky 14 miliónů našich občanů, naproti tomu arogantně oznamuje mocenské požadavky vlastní, demagogicky vydávané za společenské zájmy všech socialistických zemí.

Vyzýváme vás ve jménu jednoty, která nás v uplynulých těžkých dnech spojovala, zachovejte klid, hrdost a rozvahu. Ústřední výbor jedná a promýšlí vzniklou situaci. Uděláme všechno, co je v našich silách, abychom společně našli východisko a pomohli vytvářet podmínky pro budoucnost našeho národa. Věřte nám, buďte s námi, my budeme s vámi!

Z neodvysílaných dokumentů ve složkách je mj. dopis Ústřední rady odborů, které vyslovuje ostrý protest proti váhavému postoji Světové odborové federace
● Protest ministerstva zahraničních věcí Číny proti proniknutí sovětských vojáků na čínské velvyslanectví v Praze
● Zpráva maďarské tiskové agentury MTI, že byly otevřeny hraniční přechody pro všechny zahraniční turisty nacházející se v Maďarsku
● K. T. Mazurov (alias generál Trofimov) končí své poslání v Praze a vrací se do Moskvy, kde je mohutně uvítán L. Brežněvem
● Japonská vláda v prohlášení k výsledkům moskevských jednání říká, že kompromisu bylo dosaženo pod tlakem vojenské intervence
● Z iniciativy politických stran v Nizozemí (s výjimkou Komunistické strany Holandska) a odborových organizací byly v zemi vyhlášeny dvě minuty ticha jako veřejný protest proti okupaci Československa
● Československá delegace v OSN požádala oficiálně o zastavení jednání o vstupu vojsk Varšavské smlouvy na čs. území...
Jenomže, naši lidé, všichni ti stateční občané, si zaslouží, aby jim byla řečena pravda, a všechny dohody, uzavřené v Moskvě, byly také projednány ústavními orgány státu. Kdy k tomu dojde?  

Pokračovaní 22. 8. 2008