Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ … aneb Zrádné názvosloví?

Rubrika: Exkluzivně – Senioři k počítačům

Upozornění: Tento článek je zařazen mezi  KONTAKTNÍ PROJEKTY POZITIVNÍCH NOVIN
Nedávno jsem se sešel v Praze se svým redakčním kolegou P.J.Buvalou, který má v Pozitivních novinách na starosti rubriku SENIOŘI K POČÍTAČŮM.
V "oboru důchodcovském" je to osoba nadmíru povolaná a odpovědná, neboť - sám důchodce (penzista, senior….) - zastává funkci předsedy Svazu důchodců České republiky Liberec.
Říkám to z toho důvodu, že jsme se během našeho rozhovoru dostali do lehké názvoslovné pranice na téma kdo je to vlastně SENIOR a kdo DŮCHODCE.
A náhle jsme překvapeně zjistili, že ačkoli se J.P.Buvalaokolo tohoto tématu oba dva již delší dobu aktivně točíme, píšeme o něm články, velmi často komunikujeme s lidmi a seniorskou tématiku propagujeme v rozhlase, televizi, na internetu, v novinách i v časopisech, máme na správnost názvosloví „starších“ lidí nestejný náhled.
A tak mi po chvilce kolega povídá: „Víš co? Tak o tom napiš článek. Tohle téma bude určitě zajímat spoustu lidí.“

I nedalo mi to a začal jsem „lovit“ v internetu a ve slovnících, jaký je vlastně rozdíl mezi pojmy senior, důchodce, penzista, člověk s módním označením 60+ a lidmi zařazenými do kategorie „třetí věk“. Jsou to všechno jen pouhá synonyma odvozená od slova důchodce? Nebo je v každém z těch pojmů určitý rozdíl a nějaký věcný nebo emoční podtext?

Nesporně je to úkol hodný Ústavu pro jazyk český, který by nás nakonec mohl a měl rozsoudit. Ale já jsem se rozhodl vyvolat tímto článkem VEŘEJNOU DISKUZI a umožnit našim čtenářům vyjádřit svůj názor na věc. Článek samotný by se pak mohl stát jakýmsi východiskem pro budoucí sjednocení definic těchto pojmů a jejich zavedení do širšího veřejného povědomí.

Než-li se však k tomuto tématu vyjádřím já sám, dovolím si nejdříve předložit čtenářům nejen fakta, ale i některé úryvky textů, jež se touto problematikou z různých úhlů zabývaly již před námi.

Začněme nejpoužívanějšími pojmy DŮCHODCE a SENIOR.

► SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY pro školu a veřejnost  praví:

DŮCHODCE - 1. osoba pobírající důchod, 2. penzista;

Důchod - 1. (pravidelný) příjem: d. plynoucí z výnosu hospodářství; národní d.: část úhrnného společ. produktu po nahrazení spotřebovaných výr.prostředků;  2. pravidelný příjem  osob (mimo pracovní poměr) plynoucí z pojištění, penze,  2: vdovský, starobní d.; sociální, invalidní, sirotčí d.;  3. stav důchodce, penze 1: být v d-u; odejít do d-u, -ový příd. k 2: d-é pojištění, zabezpečení.

(Poznámka redakce: důchod = hovorově "penze"; od tohoto slova je také odvozen pojem PENZISTA. 
V dalším textu proto nebudeme pojmu penzista věnovat pozornost s tím, že pro nás je DŮCHODCE totéž  co PENZISTA).

SENIOR - 1. starší ze dvou lidí stejného jména, zpravidla otec (x junior); 2. nejstarší člen v něj. společnosti, stařešina 2, nestor: s.fakulty  3. sportovec starší věkové třídy (x junior)


► SLOVNÍK CIZÍCH SLOV

SENIOR ● starší ze dvou lidí stejného jména; ● příslušník starší věkové kategorie; ● člen sboru požívající zvláštní úcty



► WIKIPEDIE (otevřená encyklopedie)
se vyjadřuje pouze o pojmu SENIOR (pojem DŮCHODCE zatím neregistruje)

SENIOR
Slovo senior (z lat. senex, senis, starý, druhý stupeň senior, starší) má více významů:
● "starší" v protikladu k "mladší" (junior):
● člověk v letech, starý člověk, stařec;
● ve sportu dospělý oproti juniorovi;
● rozlišovač dvou osob téhož jména, zkratka sen. nebo Sr. za jménem, například Josef Novák Sr., Josef Novák Jr. (mladší);

Protože stáří se tradičně spojuje s vyšším společenským podstavením nebo autoritou:
● v některých jazycích zdvořilé oslovení, španělské seňor;
● nadřízený, představený (anglicky senior officer, vyšší úředník);
● v protestantských církvích člen staršovstva, představenstva sboru;
● v USA student nejvyšších tříd střední školy (High school).

Z textů uveřejněných na internetu jsem vybral následující úryvky:

Autorka: Lucie Kuželíková, Diplomová práce na téma Služby knihoven pro seniory,
zdroj: FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Senioři
Senior a senioři jsou pojmy používané pro skupinu lidí, která může být popsána z hlediska věkového, sociálního a ekonomického.
Věkovou hranici seniorů v odborné literatuře můžeme najít různou, většinou se objevuje údaj 60 a 65 let věku. Vedle kalendářního věku existuje také věk biologický, psychický a sociální, což umožňuje nahlížet na seniory jako skupinu vnitřně velmi různorodou.
Sociální hledisko zkoumá fáze a úrovně sociálního života seniora, tedy s kým se stýká, jeho postavení v rodině, blízkém okolí a celé společnosti.
Ekonomické hledisko posuzuje, zda je člověk ekonomicky aktivní (výdělečně činný) nebo pasivní (pobírající důchodové dávky). V této souvislosti se používá pojem důchodce, který však není vhodný, pokud osobu nebo skupinu osob vnímáme v celém rozsahu lidského života.
Vzhledem ke složitosti a mnohoznačnosti pojmu budeme v následujících textech používat výrazu senior pro člověka, který překročil kalendářní věk 65 let.
Autor: Šmi-dra©, Zdroj: Novoměstské noviny, Městský úřad v Novém Městě pod Smrkem

Důchodci
Pojem důchodce nebo penzista pro někoho může znamenat traumatizující ukončení pracovního procesu v životní pouti. Je však dost jedinců, kteří v tomto stavu jsou a docela jim to vyhovuje.
Potom je skupina lidí, nazývaná rentiéři. Když se řekne rentiér, tak si většina z nás představuje jakéhosi decentně vypadajícího pána v letech, který má nový domeček z kreditních karet. Ve volných chvílích, tedy stále, sedí v nějaké solidní kavárně nebo jiném slušném podniku, je vybraně oblečen a vybraně papá a pije. Okolo něj se to hemží slečnami a ty uzobávají, co spadne z pomyslného talíře.
Třídu rentiérů popsal poměrně kritickým pérem na přelomu století americký ekonom Thorstein Veblen ve své knize Teorie zahálčivé třídy z roku 1899. Docela zajímavé čtení.
Ovšem tato skupina lidí není prozatím v našem raně kapitalistickém světě četněji zastoupena, natož na malém městě. Takže zůstaneme u důchodců.
Ti mohou rovněž vypadat solidně, mohou vysedávat po kavárnách nebo restauracích, ale většinou jen vysedávají a okolo nich se mohou hemžit maximálně kamarádi nebo hostinský. S ženami to bude asi slabší. Takový důchodce se schází se svými druhy převážně v odpoledních hodinách. Však tam mají už svá skoro vysezená místa, ale použijeme raději slovo rezervovaná.
Autor: Mgr. R. Macháčková, Práva starších osob v České republice pohledem právníka,
Zdroj: www.pecujici.cz  

Dalším pojmem, který bude třeba definovat, je termín „senior“.
Je seniorem automaticky osoba, která dosáhla určitého věku, nebo osoba, jejíž zdravotní stav vykazuje určité změny? V obecném povědomí přetrvává představa seniora jako někoho, kdo dosáhl „vyššího“ věku. Představa o tom, co je to „vyšší“ věk, se však bude lišit u každého jednotlivce. Každý z nás jistě zná seniory, kteří na svůj věk „nevypadají“ – a naše představa zmiňovaného vyššího věku utrpí určitý otřes.
V úvahu tedy přichází druhá možnost, a to označit za seniora osobu, jejíž zdravotní stav (ať již fyzický nebo psychický) vykazuje takové trvalé změny, pro které je zčásti nebo zcela závislá na pomoci jiných. Takto postiženou osobou ale může být např. i mladý člověk.
Dostáváme se tedy k tomu, že seniorem je intuitivně chápán člověk, který dosáhl vyššího (přesně nespecifikovatelného) věku, přičemž s rostoucím věkem se obecně předpokládá také celkově zhoršující se zdravotní stav.

Český právní řád pojem senior nezná (podobně jako např. pojem „přestárlá osoba“ aj.).
Právní předpisy z oblasti sociálního zabezpečení sice běžně užívají termín „starý občan“, nikde jej však nevysvětlují.
Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení v ust. § 72 říká, že „domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči ...“.
Pro uznání jednotlivce starým je zde tedy nutné splnit obě uvedené podmínky (věku a trvale změněného zdravotního stavu) současně.
Pro účely této práce budeme proto seniorem nebo staršími osobami označovat takové osoby, které jsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zhoršenému v důsledku věku, odkázány zčásti nebo zcela na pomoc jiných lidí.
V souvislosti s podvědomým směšováním pojmu „senior“ s označením „důchodce“ a v souvislosti s důchodovým věkem stanoveným v zákoně (do 31. 12. 1995) pro muže na 60 let a pro ženy na 53 až 57 let (v závislosti na počtu vychovaných dětí), můžeme shledat, že za seniory či staré občany bývají označovány osoby od věku 55 – 60 let, což je ve většině případů v ostrém kontrastu s tím, jakými fyzickými i psychickými silami disponují.
Důchodový věk se nyní v souladu s právními normami evropských zemí zvyšuje, v době vzniku této příručky (říjen 2000) činí tento věk u mužů 60 let a 10 měsíců, u žen od 54 let a 8 měsíců do 58 let a 8 měsíců.
Název článku: Generace 50+ aneb jak dělat reklamu pro generaci, která se cítí mladá a vitální,
Zdroj: Marketing&Komunikace, http://www.mandk.cz  

Neuvědomujeme si, že staří jsou dnes mladší. Především v biologickém věku od 40 do 70 let je určení stáří velmi ožehavé.
Pohled do rodinného alba tento vývoj potvrzuje. Na obrázcích starých třicet let vypadají osoby o deset let starší. Na obrázcích z padesátých let dokonce o 20 let starší atd.
Mnozí, kteří by se měli cílovou skupinou seniorů zabývat, jsou stále v zajetí představ, že senior musí být „starý“.
Pojem senior je pro mnohé synonymem pro přestárlost a stařeckost. Tato představa pak často končí ideou vytvořit produkt pro seniory či obchod pro seniory a pokud možno je tak i pojmenovat. Výsledkem tohoto úsilí je pouze vymezení starších do jejich gheta.
Zdroj: S–centrum Hodonín, příspěvková organizace, VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2007,
http://www.ddhodonin.cz  

Domov pro seniory
Hlavním účelem je poskytování služeb sociální péče osobám, které se v důsledku svého věku a zdravotního stavu ocitly v nepříznivé sociální situaci, kterou nejsou schopni překonat ve vlastním prostředí ani za pomoci jiných typů sociálních služeb nebo rodiny a potřebují pravidelnou pomoc při zajištění svých potřeb s cílem zachovat a rozvíjet svou soběstačnost, společenské návyky a dovednosti.
Cílovou skupinu tvoří mladší a starší senioři (65 let a více), kteří z důvodu věku, onemocnění nebo zdravotního postižení potřebují částečnou nebo úplnou podporu při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu formou ubytování, stravování, hygieny, zajištěním zdravotní a ošetřovatelské péče, zabezpečením kontaktu se společenským prostředím, uspokojováním psychosomatických, sociálních a společenských potřeb a podporou při aktivizačních činnostech.

Pavel Loužecký... pokračování ...

Jak vidno, naše dnešní téma již dávno hýbe částí veřejnosti, takže mi dovolte, abych se vyjádřil nejen k nejčastěji používaným pojmům SENIOR a DŮCHODCE, ale i k těm novějším jako TŘETÍ VĚK nebo 60+.

Je neoddiskutovatelnou skutečností, že pojem DŮCHODCE získal postupem času pejorativní nádech a je významově spojován s osobou, která již nemusí chodit do práce, má spoustu volného času, málo peněz a hodně starostí se svým zdravím.
Fakt, že se tento pojem běžně v myšlení veřejnosti vztahuje na „staré lidi“ zatím zřejmě nepřinutil nikoho odpovědného přesně definovat, co je to vlastně „stáří“, respektive koho můžeme bez obav nazvat "starým člověkem".

Nechci se zde úmyslně zabývat rozdíly mezi stářím fyzickým a duševním, kdy se dá poměrně dlouho a vzrušeně diskutovat o tom, že někdo může být duševně „stár“ ve dvaceti letech a jiný je ve svých devadesáti „nedostižným mladíkem“. Mluvme zde proto nadále, pěkně prosím, pouze o stáří fyzickém, kterému nikdo z nás neunikne. 

Přejděme teď k mým názorům:

DŮCHODCE je podle mě člověk, který pobírá  ze zákona od státu určitou částku peněz zvanou „důchod“ nebo také „penze“. Vzhledem k tomu, že existují STAROBNÍ DŮCHODCI, kteří jsou posuzováni podle věku, ale vedle toho také INVALIDNÍ DŮCHODCI, kterážto kategorie nemá žádné věkové omezení (tzn. že může být klidně i dvacetiletý INVALIDNÍ DŮCHODCE), není možné blíže nespecifikovaný obecný pojem DŮCHODCE zevšeobecnit podle kalendářního věku dotyčné osoby.
Navíc ženy chodí do důchodu dříve než muži, stejně tak i v některých průmyslových odvětvích se chodilo (a možná ještě chodí) do důchodu dříve, a to již nemluvím o tom, co mladší ročníky v budoucnu nejspíše čeká - totiž neustálé postupné oddalování odchodu do důchodu díky hrozivě narůstající populaci osob tzv. „důchodového věku“.

Naproti tomu pojem SENIOR cítím jako ideální pojem pro zralého člověka ve věku od 60 let více bez ohledu na to, zda již pobírá důchod či nikoliv, a v jaké míře se momentálně cítí být či nebýt v duševní či fyzické kondici.
Jsem všemi deseti pro, abychom začali seniory chápat opravdu jako skupinu osob požívající zvláštní úcty. Tato definice mi „voní člověčinou“, navíc přesně vystihuje podstatu věci: že totiž ten, kdo prožil na tomto světě 60 a více let, získal již spoustu životních zkušeností a vykonal tolik práce, že si zaslouží úctu svých bližních i společnosti jako takové. A to bez rozdílu dosaženého společenského postavení, funkcí, titulů nebo typu praxe.

Pojem 60+ pak považuji za pojem umělý a pro pojmenování starších lidí zcela nevhodný, který by měl být v našem slovníku navždy odsunut do kolonky „patvary“.
A co se týče sousloví TŘETÍ VĚK? V této souvislosti mě vždycky napadne: Kdy vlastně začíná a končí DRUHÝ VĚK? A proč se tento pojem nikde nepoužívá? To je přeci stejné jako bychom se začali bavit o třetí světové válce (třeba proti světovému terorismu) a přestali mluvit o těch dvou předešlých, které by postupem času úplně zapadly do zapomnění.
Ano, určitě může existovat (a existuje) UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU, stejně tak jako funguje časopis TŘETÍ VĚK, ale nedokážu si představit situaci, kdy by sousloví třetí věk bylo nějakým způsobem zavedeno do běžného života, takže ve firmě by například přišla sekretářka k šéfovi s hláškou: „Šéfe, přišel třetí věk pan Vomáčka.“
A ještě více by mě znervóznilo (i když sám teď přicházím s iniciativou potřeby definování těchto pojmů), kdybychom do života uměle zaváděli jakékoli lingvistické zrůdnosti v režimu veřejného a neveřejného (respektive mediálně přípustného a nepřípustného) používání slov, jako tomu bylo a je v kauze CIKÁNI versus RÓMOVÉ.
Tím chci pouze zdůraznit, že v žádném případě neprosazuji, aby se důchodcům neříkalo DŮCHODCI nýbrž SENIOŘI! Jde mi jen o to dospět k jasné a srozumitelné definici těchto dvou velmi často užívaných základních pojmů tak, aby mohly být jednoznačně a významově správně používány při nejrůznějších příležitostech.

Takže mi na závěr dovolte, abych tímto „založil“ jakýsi definiční základ těchto dvou pojmů, o němž bychom měli následně svobodně diskutovat a navrhovat další úpravy, změny a dodatky. Tou nejideálnější verzí, která z této diskuze vzejde, bychom posléze mohli doplnit otevřenou internetovou encyklopedii Wikipedie o nové heslo DŮCHODCE a navrhnout změnu hesla SENIOR.

NÁVRH OFICIÁLNÍ DEFINICE POJMU DŮCHODCE:
• osoba pobírající od státu peněžní částku zvanou důchod (penze, od toho je odvozeno synonymum PENZISTA);  formy důchodu: a) starobní, b) invalidní  c) vdovský  .....  ????

NÁVRH OFICIÁLNÍ DEFINICE POJMU SENIOR:
• člověk, který dosáhl věku 60 let a výše, požívajcí ve společnosti zvláštní úctu s ohledem na svůj věk a získané životní zkušenosti; 
• člověk se znalostmi, zkušenostmi a praxí v daném oboru (v bankovnictví, administrativě atd.)
• na pracovní pozici např. senior účetní, senior analytik, konstruktér-senior, senior programátor apod.
• starší ze dvou lidí stejného jména; starší (Sr.) v protikladu k "mladší" = junior (Jr.);
• ve sportu dospělý oproti juniorovi;

Poznámka: Červené texty jsou doplněny na základě názoru čtenářů.

A o čem bychom mohli diskutovat?

♦ Například o tom, jaká by měla být - podle vás - věková hranice pro pojem SENIOR. Od 60 let nebo od 65 let? ♦ Je nutné kopírovat tento věk s věkovou hranicí odchodu do důchodu? ♦ Je vůbec nutné tuto hranici přesně definovat? ♦ Nezaslouží si zvláštní "seniorskou úctu" i mnozí padesátníci? ♦ 

Pro věčné šťouraly pak mám provokativní otázky: ♦ Je vůbec nutné toto téma nějak rozebírat? ♦ Nejsme pro svoje děti "staří" už ve čtyřiceti? ♦ Jak zareagujeme, až nám dá někdo nepokrytě najevo, že jsme pro něho už staří (jedno v jakém věku?) Budeme naštvaní, zklamaní, vzteklí nebo se s tím jen smíříme? ♦

Pár témat bych měl i pro filozofy: ♦ Co je to vlastně stáří? ♦ Dá se proti stáří účinně bojovat? ♦ Jaké jsou rovnice mezi stářím, osamělostí a zdravím? ♦ Mělo by se stát stáří určitou výsadou či privilegiem? ♦

A něco málo i pro anonymní bojovníky: ♦ Nezačnou za chvíli "mladí a aktivní" bojovat proti "starým a pasivím"? ♦ Nezavání umělé rozlišování na "mladé" a "staré" diskriminací? ♦ Není toto téma určeno jen pro "staré", zatímco mladým je to naprosto fuk? ♦ Zajímá tohle vůbec někoho? ♦

Pro nezaujaté a objektivní bych měl pak tyto lahůdky: ♦ Je naše společnost dostatečně zralá na to, aby už konečně přestala pohlížet na staré lidi optikou peněz a začala se zabývat stavem jejich myslí, duší, srdcí, emocí a s tím souvisejících potřeb? ♦ Je sociální sobectví pouze výsadou nezralého mládí? ♦ Kdy nastává čas, že se "druhý věk" začíná intenzivněji zajímat o potřeby "třetího věku"? ♦ Dokážeme vážně přemýšlet o stáří teprve v okamžiku, kdy dostihne tento fenomén nás samotné? ♦

Těším se na vaše názory i konkrétní návrhy definic, které se budou nadále objevovat přímo pod tímto článkem ve formě OHLASŮ. Já se pak budu snažit na vaše připomínky operativně reagovat a případně je zapracovávat do inovované podoby našich definic. 

Pište mi na e-mail: pavel@louzecky.cz  a sledujte pravidelně naši diskuzi. Děkuji.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

Související článek:  Vám musí náležet pozornost, úcta a zájem společnosti…

OHLASY NA ČLÁNEK

... nejnovější OHLASY jsou vždy jako první v pořadí ....

4/ Prof.Dr.Jan Solich, 1.8.2008 

S úvahou o používání různých termínů v seniorském hnutí lze maximálně souhlasit a autorovi patří za tyto úvahy dík. Důchodce-penzista je opravdu synonymum, důchodce vznikl s vydáním zákonů o důchodovém zabezpečení a nahradil běžný název penzista, který se u nás používal - viz penzijní fondy první republiky či v zahraničí. 
Používání názvu senior - jde o pojem širší a pro nás je výhodné, že je běžně užíván v zahraničí a také se lépe překládá do cizích jazyků než důchodce.
Třetí věk a dnes i čtvrtý věk jsou pojmy, které se používají v odborném demografickém či zdravotnickém vědeckém tisku, ale i v oblasti sociální politiky. 
Ještě jednou dík autorovi - názvosloví a jasné stanovení pojmů je důležité, a to nejen ve vědeckém světě. 

Prof.Dr. Jan Solich 
předseda Svazu důchodců ČR 
místopředseda Rady seniorů ČR
svazduchodcu(a)seznam.cz

3/ Bedřiška Klíchová, 1.8.2008 

Dobrý den, pane Loužecký,
k tématu diskuse se přidávám a podpořila bych návrh paní Dolejšové. SENIOR , slovo na které nejsme až tak zvyklí ale v poslední době hojně používané, souvisí jistě s průnikem mnoha dalších slov do našeho jazyka. Já osobně jsem se nikdy ještě nesetkala, že by mě někdo tak oslovil, úředně ale do této kategorie také patřím. Vnímám toto slovo jako více méně úřední označení pro člověka ve vyšším věku. Prostě mi přijde , že se stalo moderní nahrazovat označení starší pan, paní a starý pán, paní, zjednodušeně senior.
V 50. letech se neslušelo, nebo bylo společensky nevhodné říkat ženám dáma. Inu každá doba má své, PRO MNĚ OSOBNĚ JE TO JEDNO, jsem prostě důchodkyně, seniorka, starší paní a nejvíc se zasměju , když mi v obchodě řeknou ,, mladá paní si přeje, to si pak řeknu, tak holka už je to tady, jsou slepí, nebo si dělají legraci?? Ale ani jedno, je to prostě zvyk a tak to říkají. A tak se stalo zvykem nám dříve narozeným říkat v této době senior.
Přeji všem důchodcům, seniorům zdraví, pozitivní přístup ke změnám, kterým se stejně nevyhneme, schopnost najít v našich dnech radost ze života, i když to někdy jde ztuha, ale jde to.. .......

Bedřiška Klíchová, LIBEREC
bekli(a)seznam.cz

2/ Vladimíra Tesařová, 26.7.2008

Dobrý den pane Loužecký,
se zájmem jsem si přečetla váš článek a úvahu na téma důchodců a seniorů. Na internetu jsem se s podobnou úvahou setkala poprvé a musím vám především poděkovat, že jste toto téma otevřel. Patřím, bohužel, také k těm dříve narozeným, jak se teď také říká. Je to sice samozřejmá součást života, pokud neopustíme tenhle svět příliš brzy. Tahle současná společnost je však nějak zvláštně nepřátelská k těm, kteří si již svoje povinosti splnili, a ta zbývající léta chtějí ještě trochu hezky prožít.
Že to prožívání zdaleka není na úrovni západní společnosti je jasné. Co se dá dělat, když jsme se narodili v nedobré době na málo vhodném místě. Ovšem mohlo to dopadnout ještě mnohem hůř, Afrika a Asie také není žádná výhra ani pro ty, co se narodili nedávno a nebo se teprve narodí.
Domnívám se, že na té nevraživosti vůči starým lidem mají podíl i média. Mnohokrát jsem slyšela vypočítávat, kolik aktivních lidí vydělává na jednoho důchodce, jak společnost stárne, jak za pár let nebude na důchody dnešních mladých.
Sama jsem pracovala přes věkovou hranici dost dlouho a důchodcem jsem teprve dva roky. Nebýt toho, že jsem prodělala zápal plic, pravděpodobně bych pracovala dosud. Nezabírala jsem nikomu atraktivní pozici, ale byla jsem tam, kde je stále nedostatek pracovníků - ve zdravotnictví.
Přesto mám negativní zkušenosti s chováním mladých. (Nikoliv na pracovišti, tam by měli zájem i nyní). Jen tak pro ilustraci, nevypadám na svůj věk, nemám žádné trvalé onemocnění, jezdím Fabií v pohodě i 200 km na otočku. PC jsem si koupila za poslední vydělané peníze a jako absolutní autodidakt se učím zvládat záludnosti internetu.
Takže závěrem jen tolik: Je úplně jedno od kdy se definuje stáří, je vlastně jedno jsme-li důchodci, senioři nebo penzisti. Ovšem bylo by třeba, aby nás mladí nevnímali jako přítěž společnosti, na kterou musí pracovat, která jim zabírá byty a vlastně není k ničemu.
S tím souvisí i právě probíhající diskuze o eutanazii. To není dobrý signál a povšimněte si, kdo jsou zastánci jejího uzákonění. Já vím dobře, jak vypadá bezmocný člověk, jak se umírá, ale podepsala bych to, co řekl v TV prof.Pirk: "Do toho nás netahejte, ať si každý svého dědečka zabije sám". Samozřejmě se všemi důsledky, dodávám já.

Nejsem si jistá zda jsem naplnila vaši představu diskuze na váš článek, ale třeba ten můj úhel pohledu bude v něčem inspirující. Přeji vám hodně úspěchu ve vašich širokých aktivitách a budete-li mít zájem, ráda se s vámi o své zkušenosti podělím. Přeji samé hezké dny

Vladimíra Tesařová z Pardubic
vladimiratesarova(a)centrum.cz

1/  Jitka Dolejšová, 21.7.2008

NÁVRH na doplnění OFICIÁLNÍ DEFINICE POJMU SENIOR:
• člověk se znalostmi, zkušenostmi a praxí v daném oboru (v bankovnictví, administrativě atd.) na pracovní pozici např. senior účetní, senior analytik, konstruktér-senior, senior programátor apod.

Jeden postřeh:
V televizních soutěžích se často setkáváme s tím, že na otázku, jaké je povolání soutěžícího, zazní odpověď: „Jsem v penzi, jsem důchodce“. Ale proč?
Po řadu let tito lidé přece pracovali v nějakém oboru, pořád to jsou učitelé a truhláři a strojvedoucí a prodavači a překladatelé a automechanici a jánevímcoještě. Jsou to lidé ovládající své řemeslo, lidé studovaní nebo vyučení, s mnohaletou praxí, od kterých se v mnohém případě máme co učit. Že by jim s první výplatou penze jejich nabyté znalosti a zkušenosti někdo sebral? To snad ne. Jde tedy jen o důsledek trémy před kamerami nebo o instrukci moderátora pořadu, či snad se tito, často velice moudří lidé, sami dobrovolně zaškatulkovali do zvláštní skupiny „jsem už jen důchodce a nic víc“?
Jak ráda bych někdy slyšela hrdou odpověď typu: „Jsem zedník, ale už za to neberu mzdu.“ Nebo: „Dříve jsem byl zedník aktivní, teď už se tomu věnuji jen rekreačně.“

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 07. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.