Protože nemám rád slovo "dovolená", stejně tak jako slova moře, horko, slunce, opalování, nicnedělání ..., tak jsem se rozhodl strávit svou dovolenou aktivitou, která mě v poslední době docela uchvátila, a to je fotografování. Mnohým to bude připadat jako bláznovství, ale můj týden dovolené padl na to, že jsem chodil celé dny po Praze a fotografoval domy, ulice, zákoutí, lampy, stromy, řeku a spoustu dalších zajímavých věcí .... Za týden jsem nafotil přes 400 fotografií a dospěl k několika více či méně překvapivým poznatkům.

Tak především: Že dneska vyfotit Prahu bez aut a bez lidí je věc takřka nemožná, a nemít na fotce nějakou značku, ceduli, moderní vývěsní štít nebo další reklamní atrakci je záležitostí pro kouzelníka. I proto jsem při zpracování digitálních fotografií hojně využíval všemožných funkcí grafického programu Photoshop, který mi umožnil spoustu nepatřičností ve fotografiích vymazat, retušovat, odsunout do pozadí.

Další věcí, která mě v souvislosti s touto činností doslova nadchla, je "bezbolestná rekonstrukce fasád". Mnohdy totiž vyfotíte skvělý snímek, ale kus fasády je na něm počmáraný, otlučený, prostě nehezký, takže fotografii doslova a dopísmene ruší, kazí, ničí. A tak nezbývá než použít klonovací razítko a čistit, natírat, opravovat, zvelebovat, krášlit, zesvětlovat .... až do úplné dokonalosti. Výsledek je pak opravdu skvělý, námaha téměř žádná a co je na tom nejlepší - nic to nestojí a je to hned!!! Nemusíte utrácet za barvy, shánět řemeslníky, žádat památkové úřady o povolení opravit barák .... prostě stali jste se virtuálními řemeslníky. Paráda!
Při svých pochůzkách Prahou jsem narazil na desítky nádherných domů a zákoutí, které normální člověk velmi snadno přehlédne, protože je zvyklý dívat se na svět "širokoúhle". Prostě v jeho zorném poli je tolik věcí, že nedokáže "zaostřovat" na jednotlivé věci a celou scenérii vnímá stále jako jeden obraz. O to cennější je pak takové pohledy odhalit a zachytit je.
Zjistil jsem také, že miluji pražské lampy a pohledy přes ně na domy a ulice. Ten prázdninový týden, strávený v ulicích města, mě naučil dívat se na věci okolo sebe jako na kostky ve skládačce, přinutil mě hledat správné úhly a záběry, pracovat se světlem a stínem, oddělovat zajímavé věci od běžných, vnímat poetiku prostoru ... Ale především mě opět utvrdil v přesvědčení, že Praha je nekonečnou studnicí nádherné inspirace a že ji lze fotit po tisící, a pokaždé bude trochu jiná, krásnější, zajímavější a podnětnější. V jiné době, v jiném světle, v jiném počasí, v jiné náladě, s jinými rekvizitami, s jinými lidmi.
Opět jsem se do tohoto města o něco více zamiloval a opět cítím potřebu rozdělit se o své pocity s vámi. Ještě to sice bude nějakou dobu trvat, ale mělo by to být jednak prostřednictvím speciálního internetového projektu, a uvažuji také o samostatné knize fotografií.

Zašel jsem se podívat na Václavské náměstí do Světa knih, kde jsem si dovolil drze prolistovat nekonečné desítky nejrůznějších knih o Praze. Silně jsem při tom přišel o iluze, že se mi kdy podaří další knihu o Praze vydat, ale zároveň jsem dospěl k lehce optimistickému závěru, že takto pojatá kniha se v té obrovské nabídce kupodivu nenachází. A tak mě teď čeká bezpočet dalších hodin fotografování, abych mohl s klidným svědomím vybrat to nejlepší z nejlepšího a pokusit štěstí u nějakého vydavatele.
 
Chcete-li se potěšit alespoň několika mými fotkami, vybral jsem pár snímků, které považuji za nejlepší.