- Když v památném roce 1968 sovětská vojska, ruku v ruce s jednotkami dalších bratrských národů, překročila hranice Československa, aby uchránila český a slovenský lid před „hrozící kontrarevolucí“, usoudil akademický sochař Vladimír Tichý zcela moudře, že vlast se nalézá nyní v „dobrých rukou“ a tudíž může bez výčitek svědomí odejít.
- Kdo je ale Vladimír Tichý? Narodil se 14.září 1926 v Praze, s rodiči však odešel do Buenos Aires v Argentině, kde mezi rokem 1929 a 1937 prožil své dětství. Po návratu do Prahy mezi léty 1942 až 1946 studoval na Státní odborné škole potom od roku 1948 – 1953 studoval u prof. Otty Eckerta na Vysoké umělecko průmyslové škole, kde potom zůstal další dva čestné roky, aby navrhl a provedl dekorativní, jeden a půl metru vysokou vázu do presidentského salonku Národního divadla, kde tato váza stojí dodnes
 .
A byl to právě jeho obrovský talent, který mu navzdory tomu, že neměl ten správný třídní původ (Vladimírův otec byl živnostník a Vladimír sám, jako jediný student VŠ UMPRUM odmítl vstoupit do komunistického Svazu mládeže) dovolil studia úspěšně dokončit.
- Jeho keramika vyhrála na světové výstavě v Bruselu v r. 1958 zlatou medaili, na mezinárodní výstavě keramiky v Praze v r. 1962 získal stříbrnou medaili. Vladimír Tichý vystavoval svá díla v Londýně, Benátkách, Miláně, Berlíně a jinde. Jeho umělecké výtvory jsou ve sbírkách Umělecko-průmyslového muzea v Praze, v Puškinově galerii v Moskvě a ve Faenza v Itálii. Vladimír Tichý je také členem Sculpturs Society of NSW, se kterými pravidelně každý rok vystavuje svá díla.
- Vraťme se však na začátek, do toho roku 1968. Po krátkém pobytu v Rakousku odešel Vladimír s manželkou a tehdy třináctiletou dcerkou na druhý konec světa. Snad to byly vzpomínky na dětství prožité pod horkým sluncem Argentiny, proč zvolil za místo emigrace Austrálii. Zůstal několik málo měsíců v Melbourne, potom se přestěhoval do Sydney, kde získal zaměstnání jako výtvarník ve sklárnách ACI-Crown. Asi po roce založil s rakouským keramikem „Studio Dybka – Tichý“.
- Vladimír se specializoval na monumentální tvorbu pro architekturu. Tento obor byl v Austrálii teprve v začátcích. Za více jak dvacet let vytvořil velké množství keramických reliéfů, plastik a zahradní keramiky pro veřejné budovy, kluby i soukromé zákazníky.
- Mnohá jeho díla však potkal nedobrý osud, v mnoha prostorách, kde byly tyto reliéfy umístěny, došlo k rekonstrukci a díla vysoké umělecké úrovně padla za oběť pneumatickým sbíječkám. Jednou z těchto obětí byl i tři metry vysoký a třicet metrů dlouhý abstraktní reliéf, instalovaný v obchodním centru ve středu Sydney.
 O to radostnější je neobvyklý příběh dalšího reliéfu, který v roce 1974 Vladimír Tichý vytvořil pro zasedací síň v budově Integral Energy v městě Wollongongu, asi 80 km jižně od Sydney. Tato budova však před několika lety přešla do rukou nového majitele, který se rozhodl toto sochařské dílo odstranit a povolal na tuto operaci odborníka, pana Maxe Douglase, který když reliéf spatřil, se nemohl smířit s myšlenkou vzít do ruky pneumatické kladivo a zredukovat dílo na hromádku sutin.
Ve svém volném čase, a trvalo mu to více jak 120 hodin, každou část reliéfu, a těch částí bylo rovných 795, opatrně sejmul, očísloval a pečlivě uložil. Potom, po dobu tří let pátral po někom, kdo by tomuto dílu poskytl nový domov. Konečně se kolo Štěstěny obrátilo a přišla nabídka znovu instalovat tento reliéf do vstupní haly Kings Theatre v již zmíněném Wollongongu.
Pan Douglas s potěšením pečlivě očíslované díly reliéfu divadlu daroval. Další odborník, Rob Pierro potom s dalšími dvěma řemeslníky nejprve celé dílo sestavili na podlaze, opravili poškozené dlaždice a potom reliéf konečně opět nalezl své zasloužené místo na zdi.  - A tak Vladimír Tichý měl to potěšení být podruhé u odhalování stejného díla, které sám před léty vytvořil. Tohoto znovuzrození díla Vladimíra Tichého se dostalo značné pozornosti jak tisku, tak i televize.
-
- Fotografie reliéfu, který je uměleckým a dekorativním vyjádřením elektrické energie.
|
