| Jan Drocár | KAREL IV. - nejdůležitější životopisná data - rodokmen předků | | 
| Nástupcům svým, kteří seděti budou po mně na dvojím mém trůně,
kladu na srdce, aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší.
Karel IV. / Vita Caroli
Karel IV. se narodil v Praze jako prvorozený syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Patrně se tak stalo v domě „U Kamenného zvonu“ na Staroměstském náměstí. Na počátku vlády Lucemburků v Českém království tento objekt využíval přímo král Jan Lucemburský, protože byl Pražský hrad po požáru v roce 1303 neobyvatelný. Posléze zde pobývala častěji pouze královna Eliška Přemyslovna. Rovněž Karel IV. využíval krátce pohostinství domu, než došlo po roce 1333 k renovaci Pražského hradu a Královského paláce.
► CELÝ ČLÁNEK | | Václav R. Židek | "ŠPANĚLSKÝ PRINC" A JEHO POBOČNÍK TRAFIKANT | | 
| - Byla to kniha spisovatele Oty Ulče "Naši mezi protinožci" s ústřední postavou pábitele dr. Milana Brycha, která zapříčinila to, že jsem se rozhodl napsat vzpomínky svého dlouholetého přítele Rostislava Bayera na Bruno Weigla, kterého můžeme s klidem nazvat králem pábitelů.
- Přestože bylo ještě svěží odpoledne, za okny se již parádně setmělo. Sedíme ve skromném obývacím pokoji pražských manželů Puvrlových, v malém městečku Malmö v jižním Švédsku. Celým bytem se line dráždivá vůně právě pečeného českého vánočního cukroví. Do Vánoc chybí už jenom několik dní a do konce roku 1988 zbývají pouhé dva týdny. V pokoji nejsem sám, naproti mně sedí, v zádech trochu ohnutý, můj dlouholetý přítel Rostislav Bayer, bývalý zahraniční voják. Za 2.světové války sloužil v Anglii u radistů a později za komunistické nadvlády si za své služby vlasti, jako většina jeho kolegů, své vytrpěl.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Ondřej Suchý | Veselé historky (nejen z natáčení) | | 
| - Dne 20. října 2005 jsem v pražském Paláci knih LUXOR křtil knížku Magdy Hettnerové: Jiří Suchý (Mé srdce – tisíc kilowatt).
O měsíc později jsem sourozence navštívil doma, a on se mi touto knihou chlubil. Vznikl následující rozhovor: - Jiří: Viděl už jsi tuhle knížku?
- Já: Viděl. Já jí totiž byl za kmotra.
- Jiří: No jo, vlastně… Promiň!
- Já: Nic se nestalo. Myslím, že při těch dlouhých intervalech, co se vídáme, se mě na tu knížku můžeš zeptat příště znova, a jí ti pak určitě odpovím: Nééé, ukaž!!
- Jiří: Jééé! A pak už se budeme oba takhle radovat furt!
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Jitka Dolejšová | POZITIVNÍ BAKALÁŘI /1/ | | 
| - Také v době „totality“ bylo zvykem, že kvůli dobré péči nebo za kvalitně odvedenou práci dostávali lékaři všimné formou obálky či jiného prezentu. Nakonec, proč neodměnit lékaře za to, že se pacientovi věnoval a přivedl jej zpět mezi živé a zdravé. Člověk rád zaplatil. Lékaře bylo třeba si předcházet. Proč ne…
- Jeden můj známý, Bohouš, se takto vypravil k doktorovi. Cestou koupil, tenkrát ještě za bony, pětihvězdičkový koňak a cigarety světoznámé značky. Půvabná slečna mu nákup předala v bílé igelitové tašce a k tomu přibalila, zcela zdarma, milý úsměv. Bohouš úsměv opětoval a jako typický Čech si vzal z balíčku u východu ještě jednu igelitku. Bude se hodit.
- Pak si ještě vystál frontu v obchodě na rohu a koupil si svačinu – tři rohlíky, 10 dkg imitace za 3,20 Kč a láhev piva.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | POUTNÍK | Zasvěcení | | 
| - Petr vyšel z banky, vlastně se z ní vypotácel. Alespoň uvnitř se snažil vypadat vyrovnaně a jako vždy nad věcí. Konfrontace se skutečností byla zdrcující. Na kontě není ani koruna! Opakoval si v duchu pořád dokola, neschopen tento fakt plně pochopit. Jeho společník a v této chvíli i pravděpodobně bývalý přítel, je neznámo kde, a s ním zmizely i všechny firemní peníze.
Že má Milan, spolumajitel firmy, problémy, už nějakou dobu tušil, ale na varovné signály z okolí nereagoval. Ve víru obchodních jednání s hlavou plnou velkolepých plánů neměl čas ani chuť o tom přemýšlet. Podrážděnost a roztěkanost Milana přičítal starostem se zařizováním nového sídla společnosti, které jim mělo otevřít cestu do světa velkého obchodu. Výborná poloha ve středu města, plno krásných a luxusně zařízených kanceláří, zajímaví zahraniční obchodní partneři. Najednou je všechno pryč; a kdyby byly pryč jen nádherné vize skvělé budoucnosti, skutečnost byla mnohem horší. - ► CELÝ ČLÁNEK
| -
- Pavel Loužecký: Poznámka pod čarou
- Zřejmě se budu trapně opakovat po předchozích autorech, ale ani mě při vymýšlení této rubriky vůbec nenapadlo, jak obtížné bude vybrat pouhých pět příspěvků s nálepkou NEJ… z té obrovské škály myšlenek, námětů, povídek, fejetonů, komentářů a já nevím čeho všeho ještě.
A když se mi pak doneslo, že někteří kolegové se navíc nedokázali při výběru svých FAVORITŮ vyhnout nutnosti výběru i z hlediska: „Od toho a toho musím něco vybrat, aby se neurazili“, tak jsem jen kroutil nevěřícně hlavou ….., ovšem jen do té doby, než-li jsem sám zasedl nad OBSAHEM Pozitivních novin a začal tropit jaksi podvědomě totéž. - Ale rychle jsem se pochlapil, tyto falešné myšlenky odstřelil a nekompromisně sám sobě poručil: Budeš volit srdcem, ne hlavou! – A hle, najednou to šlo samo.
-
- ■ Když jsem měl obsadit první místo na žebříčku svých pozitivních oblíbenců, nezaváhal jsem ani minutu: Karel IV. je totiž v žebříčku mých oblíbených osobností na jednom z nejvyšších míst, neřku-li na prvním. Provází mě drahnou řádku let, a to jak v podobě literární, tak i „projektové“.
- ■ Druhé místo nepatří vyprávění Václava Židka o Španělskému princi náhodou. Ten příběh je fascinující nejen svým neuvěřitelným obsahem, který se navíc skutečně stal, ale pro mě má velmi zvláštní kouzlo především ta „nebetyčná míra drzosti“ Bruno Weigla. Kdybych z ní měl já sám alespoň špetičku, kde bych už dnes možná býval byl ….?
- ■ Veselé historky (nejen z natáčení) Ondřeje Suchého jsou pak přesně tím žánrem a stylem, který bych na stránkách Pozitivních novin viděl nejraději a nejčastěji. Každý jeho článek je pro mě svátkem, ale tenhle si zaslouží obzvlášť silný potlesk.
- ■ Když se v Pozitivních novinách objevila Jitka Dolejšová, měl jsem pocit, že do našeho středu sestoupila víla oděná do voňavého pláště pohody a dobré nálady, která svými bakalářskými povídkami dokáže rázem zahnat každou vrásku na čele čtenářově. A - světe div se - daří se jí to stále, byť už patří mezi „autorské muzejní kousky“. :-)
- ■ Poutníkovo Zasvěcení se stalo i pro mě, absolutního bezvěrce, pro něhož slovo víra nikdy nesymbolizovalo vztah k církvi ani k žádnému Bohu, skutečným zábleskem čehosi nadpozemského. Chci věřit, že se i já se svým Mistrem jednoho dne naprosto nečekaně setkám a že mi tento dodá chybějícího rozumu a moudrosti k tomu, abych se už konečně jednou provždy přestal pokoušet měnit tento svět k obrazu svému ….
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
