Josef Krám: Za sekáčem císařem pánem do Orlického Záhoří

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Že to je moc velký vtip? Orlické Záhoří leží na samých hranicích s Polskem mezi Orlickými a Bystřickými horami, je tam studeno po celý rok a lidé odtamtud mají nejdál do okresního města Rychnova nad Kněžnou.

Málokdo ví, že tato vesnice, kde žijí snad tři stovky obyvatel, bývala do roku 1945 městem. Obávám se, že by ani v bývalém televizním Milionáři neuhádla nápověda, jak že se Orlické Záhoří původně jmenovalo, a to v něm žilo 3500 lidí, mělo 25 hotelů a ubytovacích hostinců.
Správná odpověď: Kunštát v Čechách. Kdopak z našinců tuší, že tu měla vést i železniční trať?

To bylo tak:
Těsně před vypuknutím 1. světové války ještě za Franze Josefa, co byl císařem 68 let, bylo založeno družstvo, jehož úkolem byla výstavba „Orlické dráhy“ z Rokytnice v Orlických horách přes Bartošovice v Orlických horách, Orlické Záhoří, Trčkov (tam měla trať překračovat hranice do Německa) do Bad Reinersu, nynějších polských Dušníků.
V důsledku vypuknutí války však její stavba nebyla dokončena a z dráhy zůstala jen budova nádraží v Orlickém Záhoří, která teď slouží Celní správě. A císař pán sekáčem? Našinec, jedoucí do Rakouska, zná v centru Vídně vedle Hofburku pomník Marie Terezie, v jednom menším městě cestou do rakouské metropole si možná všimne sochy jejího syna císaře Josefa II. Nebo v našem Josefově, kousek od vstupu do kasemat.
No a busta stejného císaře pána Josefa II. je v Orlickém Záhoří na památníku. V jeho průčelí je na černé desce šedý německy psaný nápis, dole s jeho českým překladem na malé žluté tabulce. Tam se v obou jazycích dočteme, že tu Josef II. sekal oves.
Čestný pionýrský, jen si toho málokdo všimne. Přitom je ten památník vedle silnice, vedoucí k novému hraničnímu přechodu Orlické Záhoří - Mostowice. Ale raději se podívejme na fotografii z dopoledne 19. září 2007.

Foto © Josef Krám

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 10. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.