Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání obrazem (18): William Turner

„Skutečný talent dosahuje vrcholu společně se svým tématem. Tvůrčí síla se s ním zcela ztotožňuje a prostoupí vše, tak aby živel nalezl ve všech aspektech a intenzitách adekvátní výrazové prostředky.“ (W. Turner)

„Turnerovy barvy jsou pro oči melodií, která unáší naši mysl a razí cestu ušlechtilým myšlenkám, stejně jako jemné a velebné tóny připravují cit ke vnímání božských tajemství.“ (John Ruskin)

„Jeho úžasná koloristická představivost vymyslela takové barevné kombinace, jaké nepředvídali ani největší koloristé. Díky svému citu pro nekonečnost přírody byl s to dokázat nekonečnost umění.“ (T.Thoré-Bürger)

Sněhová bouře na moři (Parník ve sněžné bouři)

Autor prožil onu bouři v noci, kdy loď Ariel opustila harwichský přístav. Turner popsal své nebezpečné dobrodužství takto: „Poprosil jsem námořníky, aby mne přivázali ke stěžni, protože jsem chtěl bouři prožít zblízka, vidět, jak vypadá. Strávil jsem tak čtyři hodiny a myslel jsem, že to nepřežiji. Slíbil jsem však, že pokud se zachráním, vylíčím tuto scénu ve svém obrazu.“ Obraz prý nenamaloval proto, aby to někdo pochopil, ale chtěl ukázat, jak taková scéna vypadá.

Turnerova genialita tkví v tom, že k zachycení mořské bouře používá výlučně malířské prostředky. Pohyb vody a oblak vede pohled diváka. Rozbouřená síla vody a prudké poryvy větru přitahují náš zrak – houpáme se jako na palubě lodi. Kresba vychází ze zaoblených linií, jež zdůrazňují kruhovou strukturu kompozice. Rozptýlené tvary se překvapivě sugestivně mění ve vířivý pohyb.

Malíř záměrně volil tmavou paletu s převládající černou, zelenou a hnědou, aby vyjádřil hněvivou náladu bouře. Tlustá vrstva barvy napodobuje zpěněné rozbouřené moře.

Proti jasné skvrně slunečního světla se rýsuje lodní stožár jako náznak, že se bouře utiší a nebezpečí pomine.

Turner vystavil tento obraz s popiskem: „Parník před ústím přístavu, signalizující v mělké vodě a plující podle pokynů lodivoda. Autor byl v této bouři noc předtím, než Ariel vyplul z Harwiche.“

Rybáři na moři

Slunce se prodírá skrz mraky, aby divákovi odkrylo téměř mystický výjev. Boj člověka s vodním živlem se zdá být marným, přesto světlo dává naději, že vše dopadne dobře. Z vody cítíme chlad a v hukotu moře se ztrácí křik poletujících racků. Dynamika a dramatičnost jsou velmi působivé. Turner strávil v blízkosti vody celý život, ať už u řek nebo u moře, a velice miloval mořské náměty.

Canal Grande

Malíř měl neklidnou povahu, neustále cestoval, potřeboval dobrodružství, vzrušení, emoce.

Jednou z jedinečných vlastností Benátek je kouzelná jednota oblohy, jasného světla a vody. Benátky udělaly na malíře velký dojem. Vnímal je jako město zavěšené mezi nebem a vodou, lesknoucí se ve slunečních paprscích, jindy zahalené jemnou mlhou. Procítěný pohled na Grand Canal vytváří dojem trojrozměrnosti, je skvěle zpracovaný kompozičně. Zrcadlení na vodě, postavy zachycené v běžném životě, rozmáchlá oblaka, hloubka nebe… Turner říkával: „Nebe a voda – to je předmět mého studia. Není to nádherné?“

Joseph Mallord William Turner (1775–1851)

Umělecký směr: Romantismus

Anglický malíř a grafik, nejslavnější ze všech krajinářů romantického hnutí. Maloval krajiny a moře založenými na stylu starých mistrů. Příroda ho přitahovala – rozechvění z mocných přírodních sil, potěšení z její jemné sladkosti i nádhera slunečního svitu. Zachycuje vše, co je prchavé, nemateriální, světelné jevy a barevné efekty, průsvitnost a pohyb. Hledá vlastní výrazové prostředky, a proto se věnuje pozorování přírodních živlů, jako je voda a oheň. K jeho oblíbeným tématům patří bouře, vánice, východy a západy slunce. Zachycuje především síly, které přírodu utvářejí. Používá chromatické i čisté barvy, často vybírá žlutou a bílou.