Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (15) Josef Šváb-Malostranský
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
| Seriál KOMICI U PSACÍHO STROJE |
| V sobotu 6.ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stroje. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá středeční dopoledne. |
| KOMICI U PSACÍHO STROJE (15): JOSEF ŠVÁB-MALOSTRANSKÝ STOVKY A STOVKY písniček, kupletů, komických výstupů a scének napsal, vydával a také ve svém knihkupectví v malostranské Mostecké ulici prodával, JOSEF ŠVÁ  B-MALOSTRANSKÝ (1860-1932), první český filmový komik. „Jeho obor,“ vzpomínal scénárista, a režisér Václav Wassermann, „bohužel tak úzce jím i filmaři omezený, byl — fráternický. Vznikla z toho šablona, která se přenášela do ostatních rolí jím představovaných. Od filmu Sen frátera Ondřeje z roku 1918 zůstal Josef Šváb u osvědčeného způsobu budit smích; sklon hlavy, vykulené oči, zamnutí rukama, našpulené rty stačily na prkýnkách a pódiích, kde „vystupoval na lidi“, jak on říkával, musily mu tedy stačit i ve filmu!“ Josef Šváb-Malostranský byl legendární pražskou figurkou. Vždy usměvavý, vždy plný nápadů a legrácek. Jedině takového jej lidé znali. Hrál asi v padesáti filmech. Psal snadno, rychle a hlavně - neustále. Žel, z mnoha jeho dílek je právě ten chvat znát. Jsou však cenným dokumentem doby, kdy a nás začínaly zpěvní síně, později první kabarety. Nejeden z pamětníků Švába-Malostranského si v minulosti posteskl nad tím, že tento všeuměl nezanechal po sobě paměti. Šváb-Malostranský však, zdá se, přece jen některé své vzpomínky zapsal. Sběratel Jaromír Farník objevil například jednu úsměvnou vzpomínku, kterou Šváb otiskl krátce před smrti v „Kulíkově zábavném kalendáři na rok 1938“. Dnes máte možnost si ji přečíst... |
| Josef Šváb -Malostranský Výlet pana Broučka na komisařství Bylo to v době, kdy malíř Viktor Oliva bydlil na menším městě pražském a na Malé Straně měl i svůj ateliér, v Mostecké ulici v známém domě „U Herinků“, proti neméně známému hostinci „U Steiniců“. Jako jeden z nejlepších tehdejších pražských ilustrátorů byl vyvolen, aby obrazem doprovázel Topičovo vydání populárního románu Svatopluka Čecha, „Výlet pana Broučka do měsíce“. Qliva, který každou práci prováděl s krajní pečlivostí, se hned jal hledat nějaký přitloustlý model pro vypaseného měšťanostu Broučka. Já měl proti „Steinicovům“ svůj papírnický a písničkářský obchod, kde mne často navštěvován mistři cechu kumštýřského. Chodil tam Mikoláš Aleš a také přítel Oliva, kterému jsem tehdy padl do oka. Překvapil mne otázkou: „Švábrdle, chtěl bys jít na měsíc?“ Já udiveně koulil oči a odpověděl: „Třeba i na dva měsíce, ale kam?“ Viktor se jen usmál a vysvětloval, že mám být vypraven na skutečný měsíček, ovšem jen obrazově v podobě bodrého pana Broučka. Toť se ví, že jsme se brzy dohodli, plácli si a jako „litkup“ jsme vypili spolu po půllitru plzeňského u „Steiniců“ a tak se stalo, že alespoň na čas se Šváb proměnil v Broučka. Inu, brouk, jako brouček. Vždy odpoledne jsem tedy putovával do Olivova ateliéru. Pustil se s chutí do kresby ilustrací a práce mu šla rychle od ruky. Já se již tehdy se svým kulatým bříškem vyznačoval pravými broučkovskýmt proporcemi a zbývalo mi jen přibásnit pod nos štětcem „komické vousisko“, abych se podobal vybásněnému vzoru jako vejce vejci. Ta vousiska nečinila ovšem Viktorovi nejmenších obtíží. Všecky scény zdařily se mu znamenitě. Konečně jsme dospěli ke scéně, kde pan Brouček spadl s měsíce opět na naši zaprášenou kuličku zemi. Vybledlý šátek po nějaké babičce byl rozestřen po podlaze a já se na něj uvelebil v malebné póze, že to byla jedna radost. A už se pan Brouček v neobvyklé pozici, s nohami trčícími k obloze, počal objevovat na bílém kartónu tak roztomile, že by byl měl radost jistě i Svatopluk Čech, kdyby byl té „rychlomalbě“ přítomen. Moje pozice nohama vzhůru ovšem ne-byla nijak příjemná a pohodlná. Krev se mi hrnula do hlavy, ale držel jsem, abych nevyrušil tvořícího umělce. A tu se najednou ozve na dveře ateliéru zaklepání a po vyzvání dále se objeví mezi veřejemi „ouřední“ hlava známého malostranského detektiva, který zůstal zaražen stát na prahu a s vyvalenýma očima civěl na mou úžasnou polohu. Snad se v prvé chvíli domníval, že se zde odehrála nějaká senzační vražda. Teprve, když jsem vstal, se poněkud uklidnil a trhaně ze sebe vypravil: „Pan komisař Bursík vzkazuje, aby k němu hned pan Oliva a pan Šváb přišli na komisařství.“ A bez dalšího vysvětlení zase zmizel. Jeho neblahá zvěst nás oba překvapila. Co se děje? Vrtalo nám to mozkem či jak řekl jeden ztrémovaný malostranský ochotník „mrtalo nám to voskem“ jakého jsme se asi dopustili zločinu. Marné však bylo naše hloubání a zpytování svědomí a tak nám nezbývalo, než vyhovět pozvání a putovat na policejní úřad. Tam se teprve celá záhada vysvětlila: V Prokopské ulici na Malé Straně nalézala se památná restaurace a noční kavárna „U bratra celého světa“, kam často v noci zapadala veselá, umělecká cháska, vracející se z tenkrát proslulé „Mahabharatky“, uměleckém to koutku krčmy u sv. Tomáše. I den před naším předvoláním vraceli jsme se odtamtud a zapadli k „Bratru ce-lého světa“. Kromě mne a Ovy byl s námi ještě básník Bohdan Kaminský, člen Národního divadla Rudolf Innemann a známý malostranský uzenář Klomínek. Noční kavárnička byla toho dne nově a tuze pestře vymalována. Po našem odchodu nalezl se na nově vyšlechtěné stěně nalepený lístek s okřídlenou tehdy větou: „To jsme to dopracovali“, kteréžto rčení se snažilo zaviklat spuchřelými kořeny starého Rakouska. Nevím, nalepil-li tam lístek někdo z nás, snad tam byl již před naším příchodem. Nějaký dobrodinec si povšiml velezrady a hned pospíchal věc udat. My odcházeli poslední, vina tedy zůstala na nás, či alespoň závažné podezření. Proto po nás ta sháňka. Když jsme tedy dorazili na komisařství, byli tam už i ostatní „obžalovaní“, vyjma Bohdana Kaminského, kterého policie po Praze sháněla marně. Než sebepřísnější výslech neměl nijakého výsledku a nikdo z nás se nepřiznal. Sepsán tedy s námi protokol a teprve potom propuštěn k nám z druhého pokoje uzenář Klomínek, kterého si zavolali nejdříve, protože bydlil hned proti úřadu, a pro jistotu jej zavřeli, aby nás předem nemohl varovat. Samozřejmě, že ani on se také „na nic nepamatoval“. Po propuštění jsme se tedy vesele rozešli a já pospíchal s Viktorem do ateliéru, aby mohl být konečně dokreslen můj pád s měsíce, neboť u Topičů již dva dny čekali na obrázek velmi netrpělivě. Dostane-li se vám tedy ilustrované vydání „Broučka“ do rukou, podívejte se na pěkné Olivovy obrázky a zejména na ten, o němž zde píší a vzpomeňte si, jak tehdy na Malé Straně „U bratra celého světa“ j s m e t o d o p r a c o v a l i. (Příště: Arkadij Rajkin) Kresba: Ondřej Suchý Další díly najdete zde |
Ilustrace © Ondřej Suchý
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 05. 2009.
