Bylo více těch, kteří se ve své době marně snažili předložit důkazy Burianovy neviny široké veřejnosti... Zatímco se v tehdejším tisku objevovaly proti Burianovu výpady nejhoršího kalibru, článek, jehož autorem - dle tvrzení paní Červené - byl nejspíše dr. J. Vojtíšek (článek je nepodepsaný), se na stránky novin nedostal. Zde je alespoň jeho část.

"Je Vlasta Burian vinen?

Již déle než dva roky bojuje Vlasta Burian za svou rehabilitaci. Bojuje o svou čest, která je jeho nejdražším majetkem. Nejlepší lidé z jeho okolí dali mu hned v prvních dnech osvobozené republiky nejlepší vysvědčení, dejvický revoluční národní výbor, složený ze skutečných vlastenců, spontánně mu vydal vysvědčení o národní spolehlivosti, a přeci ve chvíli, kdy stačilo, aby někdo vykřikl, že i Burian se dal k Němcům, byl zatčen a tři a půl měsíce držen ve vězení, kde těžce onemocněl. Ale již druhého dne zabrali jeho divadlo herci, kteří před jeho zatčením vydali úřadům prolhané prohlášení, že byl asociální.

To bylo řečeno ve chvíli, kdy propukly všechny nízké instinkty člověka, kdy se každý zalekl říci, že tuto lež lze přece přezkoumat. Ale takoví lidé se, bohužel, nenalezli. Burian, věřící ve spravedlnost, neuchýlil se do žádné politické strany, jako to učinily živly státu nepřátelské, aby si za to vymohly plnou podporu a obhajobu. Vlasta Burian, který nikdy neučinil křivého a nepoctivého kroku, sám, zcela sám do dnešního dne bojoval o víru lidu, který o jeho češství a vlasteneckém cítění nikdy nepochyboval. Burian, který nikdy nezradil, nikdy se nedovolával toho, co všecko dobrého učinil a pro koho.

A tak se stalo, že první očistnou komisí byl osvobozen a nemohl tušit, že ve všech stranách existují temné živly, jichž snahou je, zviřovat budovatelské úsilí lidu a zneklidňovat hladinu veřejného života. Zlí lidé vyvolali zdání veřejného mínění, a tak se stalo, že první osvobozující rozsudek byl zrušen. Burian byl postaven před novou očistnou komisi, která jej skutečně odsoudila. Neváhám říci jménem všech slušných a poctivých lidí, kteří sledovali celý průběh procesu, že předseda očistné komise učinil vše, abych mu do očí ihned po rozsudku mohl říci, že inscenoval justiční vraždu.

Do dnešního dne předseda této očistné komise, který kromě toho se dopustil urážky vyznamenaného účastníka domácího odboje, nezměnil své stanovisko a jeho svědomí mu až dosud dává klidně spát. Patrně si neuvědomil, že se najde někdo, kdo za Burianovou rehabilitací půjde do důsledku, jinak by již sám dal popud k revokaci odsuzujícího rozsudku, neboť i jemu je známo, že původní obvinění herců, které učinilo ve snaze urvat konkurenční herecké skupině Burianovo divadlo, ukázalo se jako zcela falešné. Všichni, kteří se na toto prohlášení podepsali, pod zdrcující tíhou pravdy doznali se k tomu, že nejednali čestně. Doznali svou chybu, sice pozdě, ale přeci. Vlasta Burian našel svého obhájce v lidu a jeho jménem vystupuje autor této obhajoby, který se skrývá za pseudonymem jen z toho prostého důvodu, že nehodlá vzrušovat senzacechtivou veřejnost, která bude náš list hltat jenom proto, že jsme se rozhodli a odvážili zaujmout k případu Vlasty Buriana zdravé a kritické stanovisko, protože dosud neukončený proces s naším nejlepším lidovým umělcem je jedním z palčivých problémů našeho současného života...."

Článek, na jehož vzniku se pravděpodobně vedle dr. J. Vojtíška podílel i jiný právník - dr.Jiří Červený (v jeho bytě na Kampě byl psán) - pokračuje dál ve své hořké obžalobě nespravedlivého soudu s Vlastou Burianem a končí konstatováním: "Fakta, kterými autor ověřuje své líčení případu Vlasty Buriana jsou o to víc zdrcující, že mnohá z nich byla při vyšetřování odmrštěna a že budou mít též bezesporný vliv na konečné rozhodnutí ve věci odsuzujícího rozsudku, proti kterému se Vlasta Burian ohradil a který zde již jednou byl označen jako justiční vražda."

Listuji ještě záznamem svědectví Josefa Siby, jednoho z našich nejlepších tenistů od konce dvacátých let do počátků let čtyřicátých, který byl s Vlastou Burianem až do roku 1945 v neustálém osobním styku, ať už jako technický zaměstnanec jeho divadla nebo tenisový trenér. ( V létě i v zimě, s výjimkou sobot a nedělí hrával s ním denně dvě hodiny tenis a na zájezdech Burianova divadla po republice s ním sehrál řadu tehdy velmi žádaných a u diváků oblíbených exhibičních utkání.) Záznam Sibova svědectví o Burianovi pořídil v prosinci 1989 pro mne i pro svoji potřebu JUDr. Vlk, a já v něm našel slova úzce se vztahující k obsahu závěrečného odstavce výše citovaného článku:
"Josef Siba byl také vyslýchán jako svědek v řízení, konaném v roce 1947 proti Burianovi před trestní komisí Ústředního národního výboru hl.m.Prahy. Když jeho výpovědi vyznívaly ve prospěch Buriana, byl předsedou komise okřikován a vyzýván, aby mluvil pravdu. Josef Siba se proti takové výtce ohradil a prohlásil, že má právo svobodně vyjadřovat svůj názor na chování Buriana za protektorátu už proto, že jej osobně znal lépe než kdo jiný."

Patrně tím největším prohřeškem v očích trestní komise bylo jeho účinkování v rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimorem (někdy psáno Baltimore). O co šlo? Český rozhlas přišel na sklonku roku 1941 s "novinkou" - politickými skeči. Hvězdy nad Baltimorem byl první z nich. Vysílal se v sobotu 6. prosince 1941 a v tisku byl inzerován jako "satira na židovskou panamerickou konferenci a na sociální poměry demokratické Ameriky." Mimo Buriana v něm vystoupili ještě další komici (údajně např. Jára Kohout, ba i Jindřich Plachta). Zákulisí příprav natáčení těchto skečů částečně poodhaluje dopis dr. M. Očadlíka z 8. října 1945, adresovaný veřejnému žalobci u mimořádného lidového soudu v Praze, o němž se Vl.Burian zmiňuje jako o důkazovém materiálu ve svém dopise V.Jarošovi. Kopie dopisu ředitele rozhlasu dr. Očadlíka se zachovala a tak se můžeme dočíst:

" K Vašemu dopisu oznamujeme:

l. Předpokládajíce, že Váš dotaz se týká politických skečů, oznamujeme Vám, že pan Vlastimil Burian účinkoval pouze v jediném, který se nazýval Hvězdy nad Baltimore. V tomto skeči byla mu přidělena úloha ministra Masaryka.

2. Nelze dnes zjistit, na čí rozkaz Burian přijal toto účinkování. Jisté je jen tolik, že rozhlasovému režisérskému oddělení byl pro toto účinkování rozkazem přidělen. Rozkaz mohl uděliti buď intendant Thürmer nebo německý "Sendenleiter" Horst Pabel.

3. Výkon Vlasty Buriana v roli ministra Masaryka byl tehdy takový, že dodnes mezi pamětníky o něm koluje názor, že to byl výkon sabotážní, neboť mu chyběla zcela osobitost herecká, vtip, atd., takže výkon působil mdle a bezbarvě. Přejete-li si, můžeme jmenovati řadu svědků.

4. Podotýkáme, že Vl. Burian se o účinkování v rozhlase nikdy sám neucházel, že pro každé jeho vystoupení, i takové, na kterém mělo zájem české vedení rozhlasu, bylo ho nutno přemlouvat. Obecenstvo žádalo jeho účinkování a často se vyskytly útoky, které by jiný herec nebyl zvládl. Referenti zábavního pořadu měli se zajištováním souhlasu Burianova pro účinkování vždycky potíže největší.

5. Text skeče Hvězdy nad Baltimore přikládáme..."

Ano, Vlasta Burian se účinkování v rozhlasových politických skečích bránil. I o tom jsou dnes už konkretní důkazy. Cenný dokument, dokazující jeho úhybné manévry, mi daroval spisovatel František Kožík, kterému se dostal do rukou Burianův dopis, adresovaný Čs. rozhlasu 29. ledna 1942 (tedy následujícím měsíc po odvysílání prvního skeče). Vlasta Burian se v něm zříká dalšího účinkování tímto způsobem:

"Prosím, abyste laskavě tentokrát nepočítali s mou spoluprací na sketchi Obchod je obchod, poněvadž současně churavím vleklou laryngitidou, která - nemám-li ohroziti každodenní večerní představení v mém divadle - mi nedovoluje přes den zbytečně vycházeti. Nad to mi bylo právě odňato povolení jízdy autem a dlouhý pobyt v přeplněné tramvaji při jízdě ze vzdálené Hanspaulky by určitě zhoršil můj stav, trvale ohrožovaný nepříznivým počasím..."

Nejít o záležitost v tehdejší době tak nebezpečnou a ve svých důsledcích pro Buriana téměř tragickou, chtělo by se dodat, že nám král komiků zanechal v této švejkovské omluvence jeden z mnoha svých roztomilých improvizovaných komických výstupů.

Jak se však vyvíjel dál Burianův poválečný osud? Veškeré jeho snažení i snažení jeho přátel, aby byl trestní nález zrušen a uložený trest odvolán, byly marné. A tak se dostávám k poslednímu dokumentu, konceptu dopisu, který Burian nechal u manželů Červených k přepsání a který je přímo obžalobou poměrů nastalých u nás po únoru 1948 (koncept sice datován není, ale z jeho obsahu je patrné, že byl psán někdy koncem roku 1948).

Vlasta Burian už byl na dně. Koncept se hemží škrty, vpisky, některé věty jsou po prvním přečtení nepříliš srozumitelné. Pisatel hledal vhodnější formulace, jimiž nahrazoval pasáže dopisu, v nichž dal v první chvíli volnější průchod hořkosti z ponížení, kterého se mu dostávalo. Zmínka o Antonínu Zápotockém ukazuje, že se Burianovi nakonec přece jen podařilo s tehdejším ministerským předsedou osobně hovořit. Než se však k němu dostal, vypravila se za ním - na prosby Niny Burianové - sama Erna Červená, která Zápotockého znala z dávných dob.

O této intervenci mi řekla: "Uplakaná Nina mě prosila, abych za Zápotockým šla, mě že on jistě vyslechne. Šla jsem za ním, i když už nebylo vůbec jednoduché se k němu dostat. Nakonec mi uspokojivou odpověď stejně nedal. Řekl mi jenom: - Jo, já ti ho nechám hrát a lidi mi udělají na Kladně z divadla kůlničku na dříví! - Pokud já vím pomohli nakonec v té věci Rusové, když projevili o Buriana zájem a ptali se, kde je..."

Sotva čitelná poznámka červenou tužkou na rubu zažloutlého konceptu prozrazuje, že adresátem dopisu bylo vedení státních hotelů, sídlící v Praze. Text je psaný na stroji, opravovaný tužkou:

"Nabízím vám své služby jako vedoucí některého z hotelů v Marianských Lázních, který bych vedl i v zimní sezoně a ubezpečuji Vás, že bych i ve dnech slabších měsíců letní sezony valnou měrou přispěl k zvýšení návštěv. Nechci zdůrazňovat význam své osoby, neboť v poslední době stal jsem se oblíbeným terčem falešné šeptandy, která se neštítí nejhorších pomluv.

Můj proces o očistu ( poprvé jsem byl osvobozen, podruhé odsouzen) není dosud ukončen a očekávám odpověď na mou žádost o milost, o kterou jsem požádal. V uplynulých třech letech jsem prokázal svou státní spolehlivost (pracoval jsem i v hornické brigádě) a v pětiletce chci své schopnosti uplatnit k posile hospodářské a kulturní úrovně.

Můj případ bude též projednán očistnou komisí 22. svazu ROH na doporučení ÚKK ROH a pouze záškodnictví anonymních nepřátel, kteří se obávají, abych svou účastí v pražském veřejném životě neprokázal, že jsem se za okupace zdaleka neprovinil jako oni, vyřízení mého případu zdržuje. Proto se hodlám vzdálit z Prahy, abych nikomu nestál v cestě za slávou, protože podobně jako já smýšlí o mém případu můj přítel Jan Werich (následuje přeškrtnuté pokračování věty: který se přesvědčil o zrůdné činnosti anonymní divadelní kliky, která svým způsobem sabotuje rozkvět kulturního života). Odmítl jsem všecky zahraniční nabídky k divadlu a filmu, stejně jako nabídky k bezpečnému útěku do ciziny, kde bych se nemusel obávat o svou existenci, vzhledem k tomu, že finanční prostředky jsou pro mne zajištěny. Právě tak odmítám všecka hanlivá tvrzení, zejména, že svým prominentním postavením z dob první republiky patřím do řad reakcionářů. Všichni moji přátelé, kteří stejně jako já jsou bezmocni proti šíření těchto pomluv, vědí, že tomu tak není. Tyto okolnosti dostatečně zná Státní bezpečnost i ministerstvo vnitra.

Vzhledem k tomu, že sám ministerský předseda A. Zápotocký, který právě vytyčil povinnosti jednotlivých občanů v pětiletce, v delším rozhovoru se mnou uvítal mé rozhodnutí zúčastnit se budovatelského života reopubliky, kterou miluji, není překážek, které by vám zabraňovaly uzavřít se mnou pracovní poměr na základě obapolné dohody. Mou žádost doporučují členové KSČ v mém bydlišti Praha XIX. a moji přátelé, z nichž uvádím: Jan Werich, Karel Konrád, Julius Lébl, dr. M. Očadlík a j. S projevem úcty..."

(Náhoda tomu chtěla, že Burianovu zmínku o účasti na hornické brigádě mohu doložit konkretním svědectvím. V sousedství mé chalupy, na úpatí kokořínského údolí v Březince - Šemánovicích, bydlí ing. Zd. Pavlíček. V době, kdy jsem zrovna připravoval materiál pro tuto kapitolu mi jen tak, mezi řečí u plotu, prozradil: "Na podzim roku 1946 se mnou pracoval Vlasta Burian v Mostě, na dole Julius II., který o něco později přejmenovali na důl Jožka David. Burian tam vážil vagony s uhlím, pracoval jako vážný, asi tak tři čtyři měsíce. Bydlel s námi v táboře "70" za železničním mostem, směrem na Litvínov. Legrace s ním nebyla. A našich zábav se také neúčastnil.")

Kolik ponížených dopisů musel v prvních poválečných letech Vlasta Burian napsat? A na kolik z nich mu asi bylo odpovězeno?

Jeho poslední prosbě, adresované ROH - Svazu zaměstnanců umělecké a kulturní služby, aby směl veřejně vystupovat a hrát, bylo vyhověno v roce 1950. Předsednictvo Svazu žádost projednalo na svém zasedání 21. února 1950 a usneslo se vyhovět jí  "vzhledem ke skutečnosti, že Vlasta Burian svým prohlášením otevřeně přiznává své chyby, kterých se dopustil, a že chce svou prací dokázat sounáležitost s lidem, z kterého vyšel a kterému chce sloužit". Jak smutně proslulé jsou z uplynulých čtyřiceti let tyto fráze...

Po necelých dvanácti letech - 31. ledna 1962 - náš největší komik, který se už nikdy z poválečného otřesu nevzpamatoval, zemřel na embolii, vzniklou následkem nachlazení, které způsobily - jak bylo později zveřejněno - nevyhovující podmínky na zájezdovém vystoupení.



Závěrečná část kapitoly "OBŽALOVANÝ"

Ukázka z knihy Ondřeje Suchého: "VLASTA BURIAN na cestě do 21. století", vydalo v roce 2001 nakladatelství Brána

Závěrečná část kapitoly "Obžalovaný" z knihy Ondřeje Suchého a modlitba paní Olgy Janíčkové vychází úmyslně právě dnes, 31. ledna 2008, tedy  v den 46. výročí úmrtí Vlasty Buriana, aby tak připomněla dalším generacím, že i když se jedná o kolektivní vinu, vůbec se provinění našeho národa na tomto činu nesmývá, ale přenáší dál a tím se stává hlasitým varováním, aby se podobné tragické události už nikdy neopakovaly!

Václav Židek 
šéfredaktor Pozitivních novin